WANTED YOU (Finn Wolfhard)

13. část

Sofia

Finn šel semnou na pokoj abych tam nebyla sama, než se vrátí moje sestra. Sedla jsem si na postel a on si sedl ke mně. Podívala jsem se na něj a jeho krásné oříškové oči se doslova vpíjeli do těch mých. „Měla bych ti něco říct." Uhnula jsem pohledem a začala si mnout ruce. Nechtěla jsem o tom mluvit, nechtěla jsem si ani připouštět, že je semnou něco špatně, jelikož jsem se cítila špatně za to, že Finna pouštím blíž k sobě a nechtěla jsem mu ublížit. Ale věděla jsem, že mu to musím říct i pod rizikem, že já můžu ztratit jeho. „A co?" Zeptal se a utrhnul mě z přemýšlení nad tím, jak mu to mám říct. „To proč jsem se ti celou tu dobu tak vzdalovala." Zvedla jsem k němu zpátky hlavu a když už jsem se to už chystala říct, doslova se rozletěly dveře.

Finn

Oba jsme prudce otočili hlavu ke dveřím, ve kterých sotva stála Sea. „Už jsem tady, sestřičko." Snažila se jít rovně k Sofii, ale moc jí to nešlo. „To snad nemyslíš vážně." Koukala na ní nevěřícně Sofia a já viděl, jak se jí do očí hrnou slzy. „O čem to mluvíš?" Ptala se Sea, jako kdyby nevěděla. Sofia si prudce stoupla. „O čem to mluvím? Však to z tebe táhne jak z baru!" Zvýšila na ní Sofia hlas a já si všimnul, že se ve dveřích objevil Nick, který vůbec nechápal co se děje. „To je tím, že mě někdo polil, víš?" Bránila se Sea, ale Sofia jí nevěřila ani slovo. „Nedělej ze mě blbce, neumíš nic jiného než lhát a lhát, nenávidím tě!" Zakřičela jí Sofia přímo do obličeje a celý svět jakoby utichnul. Viděl jsem, jak se najednou Sofia chytá za hlavu. „Je ti něco Sof?" Zeptal jsem se, ale to už padala na zem a my všichni k ní běželi, abychom jí chytili. „Sof? Notak, co jí je?" Panikařil jsem, když jsem jí držel pod hlavou a ona byla v bezvědomí. „Musíme rychle zavolat záchranku!" Řekla Sea, když se vzpamatovala, vypadala, jako kdyby z ničeho nic vystřízlivěla. Nick už dávno držel u ucha telefon a volal, během chvíle tu byli záchranáři, kteří Sofii brali na nosítka a odnášeli jí. Nemohl jsem s nimi jet, jelikož nejsem rodinný příslušník a tak jsem stál na silnici a sledoval, jak odjíždí sanitka. Tentokrát, jsem si přál, aby to byl jen špatný sen, ale nebyl. „Jsi v pohodě?" Objevil se vedle mě Nick. Neměl jsem sílu na to něco říct, jen jsem stále strnule koukal na místo, kde zmizela sanitka. „Omlouvám se, nevěděl jsem, že by Sierra neměla pít, neřekla mi to." „Musíme jet za nimi." Bylo jediné co jsem ze sebe dostal a Nick kývnul.

Sea

Seděla jsem v nemocniční čekárně a to ticho mě užíralo. Co jsem to udělala? Bylo to jako bych vystřízlivěla a přála jsem si, kéž bych se nikdy nenapila. Nikdy v životě. V tom jsem slyšela kroky a když jsem zvedla hlavu viděla jsem Finna a Nicka. Otřela jsem si ubrečený obličej a stoupla si. „Je v pořádku?" Ptal se starostlivě Finn, který ke mně ještě ani nedošel. „Je na operaci, měla silné krvácení, ale měla by být v pořádku, pro tentokrát." Odpověděla jsem tiše. „Pro tentokrát?" Zeptal se zmateně Finn. „Ona ti to neřekla co?" Podívala jsem se na něj a zhluboka se nadechla, jelikož jsem nechtěla být ta, co mu to řekne. „Říkala ti o naší matce?" Zeptala jsem se. „Řekla mi jen, že umřela kvůli nějaké nemoci, nic víc." Zkousla jsem si ret a nevěděla jsem jak mu to vysvětlit. „Naše mamka měla nemocný srdce a nenašli jí dárce, bohužel je to dědičný a pokud ho nenajdou ani Sofii tak.." Zastavila jsem se, jelikož jsem to nedokázala říct nahlas. Nedokázala jsem si připustit, že jí můžu ztratit. Finn vypadal na omdlení, než jsem mu však stihla říct, ať si sedne, udělal to sám a dal si hlavu do dlaní. „Víš, ona je jako granát. Když to nevyjde, tak jednoho dne vybouchne a nechce nikomu ublížit, jelikož ví, jak moc to bolelo, když jsme ztratily mamku." Vysvětlila jsem a ani jsem se nesnažila zakrýt slzy. „Proto měla jenom mě, proto tě k sobě nechtěla blíž pustit." „Můžu jí vidět?" Zvednul Finn hlavu a šlo vidět, že se mu do očí hrnou slzy. „Jdi domů Finne." Řekla jsem mu. „Jsi hodný kluk, tohle si nedělej." Podívala jsem se na něj se zlomeným úsměvem. „Já ale nechci odejít." Řekl smutně. „Bude to tak lepší, věř mi." „Dáš mi aspoň vědět, až se probudí? A až se vrátíte? A řekneš jí, že jsem tu byl? Prosím?" Kývla jsem a musela ho obejmout, potom jsem se pousmála na Nicka a když jsem sledovala jak odcházejí, lámalo mi to srdce, ale věděla jsem, co dělám.

------------------------------

Za to jak jste na mě hodný, tu máte o trochu delší část🖤 Užijte si čtení😌