WANTED YOU (Finn Wolfhard)

10. část

Sofia

New York byl úžasný a moc jsem se tam těšila znovu vrátit, jelikož jsem tam kdysi natáčela jeden krátký film. Více jsem se ale těšila na koncert Finnovy kapely, která se jmenuje Calpurnia. Letěla jsem se sestrou sama, jelikož tam Finn letěl o pár hodin dříve.

Po několika hodinách jsme konečně stály na recepci v nejmenovaném hotelu a ubytovávaly se. „Sofi!" Ozvalo se za mnou a já spatřila kudrnáče, jak jde k nám s někým, kdo vypadal úplně jako on, takže jsem usoudila, že je to jeho bratr.

Finn

Věděl jsem, že Sofia přijede, ale i tak jsem měl stále pochybnosti a tak když jsem jí viděl na recepci, mě to příjemně překvapilo. „Nazdar Wolfharde." Pozdravila mě s úsměvem a objala mě. „Tohle je moje sestra Sea." Řekla potom a já si s její sestrou podal ruku. „Tohle je zase můj bratr Nick." Řekl jsem já a oni si podali ruku s ním. „Těší mě." Řekl Nick s úsměvem. „No nic tak se ubytujte a sejdeme se na koncertě, musíme ještě na generálku." Řekl jsem a podával jsem jim VIP visačky. „Potom vás ještě seznámím s kapelou." Dodal jsem k tomu ještě a potom zamířil s Nickem ven, kde na nás čekal uber. „Takže Sofia jo?" Ušklíbl se na mě Nick a já se na něj nechápavě podíval. „Ale no tak, to by poznal i slepej, že se ti líbí." Zasmál se a já protočil očima, přičemž se začal smát ještě víc.

Sofia

„Je cute." Řekla z ničeho nic Sea, když jsme si vybalovaly. „Kdo Finn?" Pozvedla jsem obočí. „Ty si to snad nemyslíš?" Ušklíbla se a já jen mykla rameny. „Už jsem ti jednou říkala, jak to je." Ona jen zakroutila hlavou a dál vybalovala. Potom jsme si radily co si vzít na sebe a takové věci okolo, když mě najednou napadlo na něco se zeptat. „Sea?" Ozvala jsem se a opřela se o futra koupelny, ve které se malovala před zrcadlem. Ona se na mě tázavě podívala. „Pila jsi o té doby, co jsi byla v nemocnici?" Zeptala jsem se opatrně a ona se na mě mlčky podívala. „Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit až doma, ale jestli chceš, řeknu to už teď." Skousla si ret a ukázala mi, ať se posadím na postel. „Hodně jsem přemýšlela o tom, co jsi mi řekla a měla jsi pravdu." Odmlčela se a já jí napjatě poslouchala. „Jsem jediná, koho máš a ty jsi jediná, koho mám já." Usmála jsem se na ní a ona dál pokračovala. „Musím tu pro tebe být už jenom kvůli tvojí nemoci, a já vím, že ty tu vždycky budeš pro mě, protože si moje bojovnice." Pohladila mě po vlasech. „Nerada si to přiznávám, ale nezvládnu se pití jen tak vzdát a tak jestli s tím budeš souhlasit, začnu chodit na AA sezení." Byla jsem moc ráda, že jí to konečně došlo a s úsměvem jsem kývla a objala jí.

V tom mi zapípal mobil, kde byla SMS od Finna s adresou místa kde se koná koncert a my jsme usoudily, že je čas vyrazit.

-----------------------------------

Ahoj všichni^^
Po sto letech tu je nová část! Popravdě je to proto, že se mi do toho už moc nechtělo a dokonce jsem tento příběh chtěla smazat, ale když jsem zjistila že už to má 1.5K přečtení tak jsem se rozhodla, že to dotáhnu do konce😌
Moc děkuji všem čtenářům, moc si toho vážím!🧡