16. část

459 37 3
                                    

Finn

Probudilo mne klepání na dveře. Když jsem se rozhlídnul po pokoji Josh byl pryč a tak jel asi něco koupit a zapomněl si klíče. Bylo šero a já si mnul oči, když jsem šel ke dveřím. Otevřel jsem a myslel jsem, že stále spím a tohle je sen. Stála tam ona, červenovlasá dívka. Sofia. „Ahoj." Usmála se na mě a mně se objevily slzy v očích. Neměl jsem slov jediný, co jsem udělal, bylo, že jsem k ní prudce udělal krok a objal jí. Cítil jsem, jak mě stiskla zpátky a najednou mi tělo polil hřejivý pocit. „Co tady děláš?" Zašeptal jsem jí do vlasu po chvíli, zatímco jsem jí stále tisknul. „Chtěla jsem tě překvapit." Špitla a já se nezmohl na nic víc než na úsměv. Když jsme se od sebe konečně odtáhli, vzal jsem jí za ruku a šli jsme dovnitř. „Chceš něco k pití, k jídlu cokoliv?" Ptal jsem se starostlivě, ale ona jen zakroutila nesouhlasně hlavou. „Chtěla bych se ti omluvit." Hlesla, když si sedala na gauč a já se na ní nechápavě podíval. „Omluvit?" Ptal jsem se, když jsem si sedal k ní. „Měla jsem ti to všechno říct o mě, měla jsem ti říct, do čeho jdeš, nechtěla jsem ti ublížit." Spustila a já viděl, jak se jí v očích objevili slzy. „To nevadí, to je v pohodě." Řekl jsem a dal jí ruku na tvář. „Teď jsi tady." Usmál jsem se na ní a políbil jí.

Sofia

Když jsme se od sebe odtáhli, podívala jsem se mu do jeho nádherných čokoládových očí a musela jsem mu říct pravdu. Jinak bych si to nikdy v životě neodpustila. Nikdy v životě, to je právě ta metafora. „Já umírám, Finne." Sjela mi slza po tváři. „C-cože?" Hlesl Finn. „Jsem na tom hůř než předtím, pokud mi v čas nenajdou dárce tak.." „Ale oni ti ho najdou nebo snad ne? Jednou jsi mi řekla, že jsi tvojí mamce nesehnala dost peněz na transplantaci, já ti dám peníze, kolik budeš potřebovat, je mi to jedno!" Koukala jsem na něj a lámalo mi to srdce. „Není to tak lehké, srdce je nejkomplikovanější orgán, není pořád k dispozici, kord když má někdo ještě k tomu vzácnou krev jako já." Vysvětlila jsem mu tiše. „Ty to zvládneš, já ti věřím, nesmíš mi odejít." Leskly se mu oči a já cítila, jak mi tiskne ruku. „Miluju tě Sofi." Řekl a mě naskočila husí kůže. „Finne.." Špitla jsem. „Vím, že to bude bolet, jestli tě ztratím, ale nemůžu si pomoct, miluju tě od prvního dne, co jsem tě spatřil na place." Pronesl a já jsem se se slzami v očích usmála. V tom se otevřely dveře a do místnosti přišel Josh. Když mě viděl, spadla mu brada. „Sofi!" Zvedla jsem se z gauče a běžela ho obejmout. „Jsem tak rád, že jsi v pořádku."

Finn

„Ty kráso." Hlesl Josh, když mu Sofia vysvětlila jak na tom je. Chvíli bylo ticho a potom Sofia tleskla, čímž nás probudila z přemýšlení. „Ale konec špatných zpráv, teď jsem tu." Řekla a já nechápal, jak to udělala, ale najednou mnou projela pozitivní energie. Nechápal jsem celkově, jak to dělá, že je stále tak pozitivní, ale na jednu stranu jí asi nic jiného nezbývalo. Josh se zvednul a šel zapnout nějakou hudbu, když v tom jsem cítil, jak si na mě Sofia položila hlavu a já se usmál. „Mimochodem, kdy vy dva jste se dali dohromady?" Zeptal se Josh když si nás všimnul. „Jednou takhle v New Yorku, zahrála Calpurnia píseň jen pro mě víš." Vysvětlila Sofia. „Takže už můžu zakombinovat do scénáře pusu?" Rozzářil se Josh a my se zasmáli.

WANTED YOU (Finn Wolfhard)Kde žijí příběhy. Začni objevovat