WANTED YOU (Finn Wolfhard)

8. část

Sofia

„Aaa střih!" Ozval se Josh. „To by pro dnešek stačilo, příště budeme točit venku!" Oznámil nám a já se šla napít. Vlastně jsem vám ještě neřekla, jaký film to vůbec točíme. Má to být krátký film o tom, jak těžký milostný život mají puberťáci. Ano sice mi je sedmnáct ale většinou hraju mladší role, jelikož na svůj věk nevypadám, proto teď hraju patnáctiletou dívku. „Dobrá práce." Ozval se vedle mě Finn. „Nápodobně." Řekla jsem a napila se ze svého kelímku.

Finn

„Nechtěla bys někam zajít?" Vypadlo ze mě najednou ani jsem nestačil přemýšlet. „Ty mě zveš na rande Wolfhrade?" Zeptala se mě udiveně Sofia. „No.." Nevěděl jsem, co mám odpovědět. „Pamatuješ si, co jsem ti řekla, když jsme šli na to kafe?" Zeptala se mě a já jsem zapátral v paměti. Nic víc od toho nečekej. To řekla. „Stejnak musím domů za sestrou, ale i tak pamatuj na to, co jsem řekla." Usmála se na mě a šla se převléknout. Sakra. Řekl jsem si a chytl se za hlavu. Tak to se nepovedlo.

Sofia

Otevřela jsem dveře našeho bytu a ovála mě příjemná vůně jídla. Přišla jsem do kuchyně a tentokrát jsem neviděla Sea sedět u stolu se skleničkou, ale stála se zástěrou u plotny. „Ty děláš večeři?" Udiveně ale překvapeně jsem se zeptala. „Nebuď tak překvapená, víš, že umím vařit, jen jsem lína." Zasmála se. „No tak si sedni." Pobídla mě ještě. Sedla jsem si ke stolu a ona mi dala talíř s nějakým masem, fazolkami a bramborem. „Dobrou chuť." Popřála mi a sedla si naproti mně. „Tak jak šlo hraní?" Zeptala se mě po chvíli. „Skvěle a to bys nevěřila, co udělal Wolfhard." Vzpomněla jsem si. „Nepřijmul tvojí omluvu?" Trochu se zděsila. „Ale ne, to proběhlo dobře, ale potom mě pozval na rande." Zasmála jsem se. „No a řekla jsi, že půjdeš?" „Cože?" Podivila jsem se. „No a proč ne?" Řekla, jako kdyby o nic nešlo. „Vždyť je mu patnáct," odmlčela jsem se. „A mě je sedmnáct." Zdůraznila jsem, když na mě nechápavě koukala. „No a co? Kdyby to bylo naopak tak by o nic nešlo, tak v čem je problém?" „Já nevím, je to prostě divný." Našpulila jsem rty. „Navíc, nechci nikoho zatěžovat mým životem," zamyslela jsem se. „Mohl by mě ztratit." „O čem to mluvíš?" Zeptala se nechápavě Sea. „O mojí nemoci." Hlesla jsem. „Ale no tak Sofi!" Řekla Sea trochu naštvaně a položila příbor. „Nemůžeš to pořád brát jako nějaký trest! To že mamce nenašli dárce, neznamená, že za to můžeš ty a tobě ho také nenajdou!" Odmlčela se a já na ní překvapeně koukala. „Najdou ti ho, já ani nikdo jiný tě neztratí jasný?!" Řekla ještě po chvíli a já jsem kývla. Za celou tu dobu, jsem si ani neuvědomila, že přiznávám, že se mi Finn líbí.