WANTED YOU (Finn Wolfhard)

4. část

Sofia

Vydali jsme se do města, a já už si to kráčela k první kavárně, když v tom se zamnou ozval Finn. „Tam ne." Pozvedla jsem obočí. „Chodí tam moc lidí." Vysvětlil mi a zamířil jiným směrem. „Nojo, já vlastně zapomněla, že ty jsi ten slavný." Protočila jsem očima a přidala se do chůze vedle něj. On se usmál i když jsem nevěděla proč.

Finn

Už jsme tam skoro byli a ona si nemohla odpustit ty její provokativní připomínky. Něco se mi na tom líbilo. Došli jsme ke kavárně jménem Te Aro a já ji otevřel dveře. ,,Páni, on umí být i gentleman." Řekla mi sarkasticky když jsme byli vevnitř. ,,Kabát si ale sundám sama jestli dovolíš." Dodala k tomu s ůšklebkem.

Sofia

Opravdu se mi tam nechtělo s nim sedět, ale musela jsem, musela jsem kvůli sobě a svoji práci. Objednali jsme si a po chvíli jsme měli na stole kávu. Teda spis já, Finn si dal horkou čokoládu. ,,Takže," spustil kudrnáč když jsem si srkala své kávy. ,,První otázka." ,,První? Ono jich bude víc." Usmála jsem se. On se na ne jen podíval. ,,Jaká je tvoje rodina." Zeptal se. Sakra, rovnou do terče. Pomyslela jsem si. ,,Vážně? Potom se mě zeptat jaká je moje oblíbená barva?" Řekla jsem sarkasticky. Opravdu jsem na to nechtěla odpovídat. ,,Máme se poznat." Upozornil mě. No, mě přijde ze tě znám moc dobře Wolfharde. Pomyslela jsem si.

Finn

,,Tak?" Čekal jsem stále na její odpověď. Co je tak těžké odpovědět na tak lehkou otázku? ,,Tak dobře." Napila se své kávy. ,,Žiju jenom se sestrou." Když viděla jak jsem pozvednout obočí a byl připraveny zeptat se proč pokračovala. ,,Máma mi umřela par let zpátky a tátu jsem nikdy nepoznala."

Sofia

Nemohla jsem uvěřit tomu ze jsem to řekla a zrovna jemu. Chvíli bylo ticho a potom ze sebe Finn dostal: ,,To je mi líto." Jo, to by mělo. Pomyslela jsem si ale místo toho jsem se jen pousmála. ,,No, teď je řada na mě." Promnula jsem si ruce a podívala se na něj s přimhouřenýma očima. ,,Proč se chováš hnusně ke svým fanouškům?" ,,Cože?" Vyhrkl Finn zmateně. ,,Viděla jsem videa, necháš je hodiny čekat a potom se s nimi ani nevyfotíš a proste je odpálkuješ."

Finn

Nevěřícně jsem na ni koukal. Opravdu to myslela vážně? Opravdu si tohle myslela, když moc dobře ví jaký je bulvár? ,,Ty si o mě asi nemyslíš nic dobrého vid." Usmál jsem se. Neodpovídala. ,,Sociální úzkost." Pokrčil jsem rameny. ,,Cože?" Nechápala. ,,No možná to znáš, velký dav, moc lidi a hned mas ten pocit paniky." Odmlčel jsem se a všiml si ze na mě kouká jinak než předtím. Nevěděl jsem co se v jejím pohledu změnilo ale bylo to jiné.

——————————————-
Moji milování čtenáři🖤
Moc se omlouvám ze jsem dlouho nevydala kapitolu, ale znáte to škola a proste je toho teď moc.
Zatím mi přijde ze je ten příběh nic moc, ale tak snad se vám to líbí😄
Moc děkuji za hlasy a a přečtení moc si toho vazim😭🖤