Howl criminals // vinnie hacker // dokončeno

vražda

Posuneme se o týden déle. Tělo na půdě není a kocour tu žije s námi. Když uslyší hlasité zvuky jako například křik, uteče. Nevíme proč ale je možný že ho jeho páníček dříve bil. Madison jsme o ničem neříkali protože se ani jeden z náms nechceme stěhovat. Jinak hlava se mi zahojila a já už chodím normálně na zahradu. Dneska naši už odjeli do práce a vrátí se až později. Vzala jsem si čtyřkolku a vyjela ven. Naši mi školu už ukončily, stejně mě to tam už nebavilo a sama jsem chtěla jít pryč. Mám základ 3 roky a mě to stačí. V lese jsem si dávala pozor na psy a tentokrát bych vylezla na strom, už jsem získala více instrukcí ohledně toho co mám dělat když mě něco napadne. Rozjela jsem se přez silnici a jela do lesa. Projížděla jsem ho, byla tan slepá ulička. Nízké smrky a já tak musela les objet. Z druhé starny lesa byl půjezd lepší. Narazila jsem na nějakou lesní cestu, vedla dál hlouběji do lesa. Docela schovaná, jela jsem po ní a v dálce jsem uviděla dům. Byl opravdu velký a já přijela blíže. Bála jsem se že na mě zase vyběhnou ti psy. Schovala jsem se za stromy a pak nabrala odvahu a přišla k domu. Byl tam zvonek a já čekala kdo mi otevře. Po pěti minutách jsem chtěla odejít ale ještě jsem jednou zaklepala. Když ani teď nikdo neotevíral, chtěla jsem už opravdu odejít. Když jsem šla k mojí čtyřkolce uslyšela jsem hlas a cukla sebou. ,, co tady hceš?" nehezky se mě zavolal klučičí hlas. Otočila jsem se a viděla že za ním stojí ti dva psy a ten kluk měl u sebe zbraň. ,, chtěla jsem jenom projet les a nazazila jsem na dům"
,, vypráví se že sem se nemá chodit, proč sem chodíš?" ,, nevím" ,, tak můžeš jít ne?" ,, jo, počkat, to jsi ty co mi zchránil život v lese, tvoji psy na mě běželi"
,, jo, tak můžeš jít?" ,, hm, škoda že se chováš tak zle" ,, to ti může být jedno" Hnusně mi odpověděl a mě to bylo líto. Nahrnuly se mi slzy do očí protože nemám ráda když takhle semnu někdo mluví. Nechtěla jsem se na něj otáčet ale když jsem nasedla na čtyřkolu tak jsem byla hlavou čelem jemu. I když jsem nechtěla, spadla mi slza a já ji rychle utřela. Nastartovala jsem a odejla.

Domu jsem přišla smutná a ten starej kocour ke mě přisel a lehnul si v posteli vedle mě. Já si ho k sobě přitulila a cítila jsem se konečně trochu líp.
Nechtělo se mi ani věřit že někdo takovej může bejt tak zlej. Nemám ráda takový zacházení. Celej den jsem nad tím přemýšlela a pak se vydala k jedné naší sousedce. Rodiče říkali že je hodně upovídaná a stará. Ta určitě bude něco vědět o té mrtvole. Znovu jsem nastartovala a jela k ní. Zazvonila jsem a ona zachvíli přišla. Pohostila mě čajem a sušenkama, nic jsem nechtěla. ,, to jste nemusela" ,, ale jo" ,, chtěla bych si s vámi o něčem popovídat" ,, ale klidně, já si ráda povídám" ,, u nás v baráku se něco našlo, jistě víte co" ,, ano, ale o tomhle mluvit nechci" ,, prosím, je to pro mě důležité" ,, je to pro mě opravdu špatná vzpomínka" ,, já na to tělo taky nikdy nezapomenu" ,, děvče, tomuhle se radši vyhni" ,, prosím, řekněte mi to, jste jediná co mi před nosem nezabouchne dveře" ,, že jsi to ty tak jo" ,, děkuju, hodně mi to pomůže",, všchno to začalo když se tedy postavil první barák. Lidem se tenhle typ baráků líbil. Ale lidé jako sousedé si tu tolik nesedělia  tak se baráky začali stavět dál od sebe. V plánu bylo že se postaví pár baráků a pak se budou mezi ně stavět další. Po postavění třech baráků se začal stavět poslední. Během stavby zmizely 4 dělníci. Záhadná zmizení, celou stavbu vedl Mark Stephenson. S nikým moc nemluvil, měl maželku Vivian. stavěli ten barák ve kterém právě bydlíte. Mark vlastnil manší firmu a chtěl si postavit barák. Po dostavění se do něj s manželkou nastěhovali. Jeho žena pracovala často na zahradě a on se opíjel doma, občas za mnou chodil s tím že má výčitky svědomi, nevěděla jsem proč ale nechtěla jsem se ho na to ptát. V tu dobu jsem neměla mažela a bylo mi už padesát. Nechávala jsem ho u sebe přespat, někdy to bylo víc než přespání na gauči. Jeho žena to nikdy nezjistila a já ji to také nechtěla říkat protože jsem Marka měla ráda. Zanedlouho si pořídily kocoura a Mark ho začal mlátit. Kocour vždy utekl z baráku pryč. Někde v lese je malý úkryt kam se chodil schovávat. Když ale Mark začal mlátit i jeho ženu Vivian nechtěla jsem ho. Nelíbilo se mi co dělá ženám. Nechala jsem ho bušit na dveře jak dlouho to jen šlo. Vždy to vzdal a odešel domu. Jednou mi pod dveře šoupnul papírek. Bylo tam napsáno že to on zabil ty muže na stavbě. Byly prý zakoukaní do mě a on mě už dlouhou dobu miloval. Po třech dnech co tu nebyl jsem se rozhodla tam vydat. Otevřela mi jeho žena které očividně plakala. Mark se zavřel na půdě s kocourem a otrávil se alkoholem. Jeho žena ho schovala dál na půdu a barák prodala. Po měsíci jste se ji ozvali vy a žena vám barák prodala." ,, proboha" ,, ano, víc už o tom mluvit nebudu" ,, já se vám omlouvám, musí to pto vás být strašně težké" ,, je, mohla by jsi odejít?" ,, jistě, nezlobte se" Odešla jsem a odjela domu. Nemohla jsem tomu uvěřit a sedla jsem si na postel.

Zírala jsem do stropu hodně dlouho, když naši přijeli domu i s moji sestrou, všechno jsem jim to řekla a naši se chtěly odstěhovat. J8 jim to zakázala i přez to že se tu bojím. Nevím co mě tu drží ale mám takový pocit, že tady jsem právě doma.