Howl criminals // vinnie hacker // dokončeno

cesty

Madison je furt sticha a nevím co to s ní je ale něco mi na ní nesedí. ,, madison, víš kdyby jsi mě nenaprášila že chodím do lesa všechno by bylo v pořádku"
,, já vím taky se za to omlouvám" madi zněla divně ale v tuhle chvíli jsme měli horší problém. Po půl hodině si vinnie občas všimnul povědového auta.
S vinniem jsme museli zastavit u jednoho obchodu, rychle jem vzala košík a naplnila ho jídlem a pitím. U poklady byla trochu fronta. byla jsem nervózní a s košíkem jsem chvátala, naházela jsem všechno jídlo do kufu kterej byl už tak plnej. ,, vinnie, toho jídla je až moc" ,, není, neboj" ,, dobře" košík jsem nechala stát na parkovišti a odjeli jsme. Jedeme prý na nějakou chatu, vlastní ji vinnie. Cesta je ale dlouhá, je hodně na jih. Musíme přejéct Kanadu a USA.

Jedeme už jeden den a je to šílený, moje prdel je jak na hřebíkách a jsem celá ztuhá. S vinniem jsme několikrát setřásly jeho a moje rodiče ale přesto nnás pokaždé najdou. Nevíme proč a mě to docela už vytáčí.
Po třech dnech
Jedeme už opravdu dlouho a já musím už přijít na to proč nás vždycky najdou. Na madison jde vidět že je divná a mám nápad, až bude spát, trochu si vypůjčím její telefon. Už vím její heslo, ale to ona neví. Když se začalo stmívat s vinniem jsme vymysleli plán, musíme ale nejdřív jít do hotelu. Zaparkovali jsme a s vinniem jsme zaplatily jednu noc. Na pokoji jsme si rozhodily spaní, já ležela vedle vinnieho a ségra ležela na svojí posteli sama. Po usnutí jsme si s vinniem nastavily budík na 4 ráno. Usnuly jsme a po zazvonení budíku který jsem měla chuť vyhodit páč jsem se konečně mohla normálně vyspat. Potichu jsem se vyplížila k mojí sestře a odemkla mobil. ,, jo jedete za náma" ,, chtěí přespat v hotelu" ,, jsme tam" ,, vinnie spí vedle t/j" ,, půjdu spát" tohle byly poslední odeslané zprávy Madison. Nemůžu uvěřit že vážně dělá tohle, ona ví co jsou zač ale nevadí ji to. Nenávidím ji. S vinniem jsme si vzaly svoje věci a odešly z pokoje, má tam mobil. Až se probudí určitě si zavolá fotříkovi, teď ještě najít štěnici co nám napíchla do auta. Vyšly jsme ven a já ji tam nechala, naši určitě ví že tam je. Nebojím se říct že nás určitě sledují. Nasedly jsme do auta a zchvíli za náma vyjelo jedno auto, byla tma a tam jsem moc neviděla ale potřebovaly jsme je střást. Zastavily jsme se rychle pro hřebíky a špendlíky. Nechala jsem je schované v kapse. Když jsme byly na dobrém místě, vinnie otevřel střešní okno a já v něm zavrávorala. Vinnie mě chytil za tsahno, byl to příjený pocit. 3pendlíky a hřebíky jsem vyhodila z hrsti ven, po nějaké době už jsme auto neviděli. Vlezla jsem si na zadní sedačku a vinnie spomalil, hledám štěnici. ,, tak co máš něco?" ,, ne" ,, t/j hledáš to už celou hodinu" ,, já vím, počkej nemaj psy obojek?" ,, jo maj koukni na nej" Prohlížela jsem jim obojky a u jednoho jsem si všimla svítícího světýlka. ,, mám ji" ,, supr, vyhoď ji ven" stáhla jsem okno s vyhodila ji. Přesedla jsem si dopředu a usmála se. ,, alespoň tak" ,, jsi staršně silná t/j, strašně mi pomáháš a do tohodle všeho jsem tě zatáhl jenom já, jestli se ti něco stane budu si to dávat za vinu" ,, vinnie, moje rodina je ale už úplně stejná, nechtěla bych tam s nimi být, a cheš něco říct?" ,, hm?" ,, Když jsme se sem měli stěhovat tak mi to bylo líto jenom kvůli mojí kamrádce. Tam jsem se necítila jako doma ale když jsem se přistěhovala do kanady, a já poprvý byla u tebe doma. Tak jsem se cítila jako doopravdy doma, s tebou jsem doma" ,, mám to stejně t/j, přinesla jsi mi do života tolik věcí"

Chtěla jsem během téhle naší konverzace mu říct že ho mám víc než ráda ale během týhle naší utíkací mise to nešlo. Každej teď řešímě spoustu věcí a vyrovnáváme se s tím co jsou naše rodiny zač. Navíc mě je ještě 17 a nejsem dospělá, naši mě dají za nezvěstnou a muj ksicht bude všude. S vinniem jedeme až do Mexika, do jednoho mensího městěčka. Není to na dlouho, dokud se to tu nerozvolní.