Howl criminals // vinnie hacker // dokončeno

kocour

Druhý den, u mé postele už stála mamka s tátou a jeli jme domu, ta hlave mě už nebolí ale stejně musím ležet. Zahrabala jsem se do peřin a bylo mi krásné teplo. Zničeho nic se mi vypnul notebook na kterém jsem se dívala na seriál ,, asi byl vybitý" pomyslela jsem si a chtěla jít spát ale zvalil mě ledový pocit. Začali mi mrznout nohy, snad to nemám kvůli té hlavě. Nechtěla jsem to řešit a tak se snažila odepoledne spát, smaozdřejmě že mi to nešlo a tak jsem šla za rodičema do obýváku. Seděli na gauči a dívali se na nějaký film co běžel v telvizi. Nechtěla jsem je rusit, zase jsem chtěla vyjít schody ale zalil mě další pocit, že nám chodit nahoru do patra. Ovšem chtělo se mi jít se zavrtat do postele a tak jsem tam šla. Vycházela jsem chody které vyrzaly a jediné co mě uklidňovalo byly rodiče co se dívali a na televizi. U schodů na půdu jsem zase zahléda ten stín a zastavilo se mi srdce. Párkrát jsem mrkla a už tam nebyl. Rychle jsem utekla do svého pokoje a zamkla se tam. Po tom co se začalo stmívat já se bála. Rodičům jsem to nikdy neřekla, od mala slyším po nocích věci co jiní ne a mám pocit jakože jsem už jednou mluvila se svým mrvým dědečkem. Byl pro mě vším a já se po jeho smrti rozbrečela. podporoval mě ve psaní a čtení tenchto knížek. Spoustu knih mám od něj. Na narozeniny jsem vždy dostala nějakou speciální. Na moje poslední narozeniny které tu semnou mohl být mi dal knihu o mluvení s lidmi posmrti. Když za týden po mých narozeninách zemřel, zkusila jsem s ním mluvit. Povedlo se mi to ale do naší říše asi vniklo výce duší a jedna z nich mě tady doprovází do teď. Nevím co to je za duši ale jednou bych to chtěla zkusit zjistit.

Snažila jsem se usnout ale měla jsem strach že tentokrát mě to dostane. Poprvé se to na mě dívalo, pak mi to sáhlo na rameno. To bylo tenkrát v našem starém domě. Včera mě to popadlo za kotníky a co se stane dnes? Byla jsem až tak moc mimo že jsem si ani neuvědomila kolik hodin je. Byla jedna noc ráno a já zavřela oči. Z dálky jsem slyšela skřípající schody. Pootevřela jsem oči a sledovala mé otevřené dveře. Za nějakou dobu skřípání dřevěných schů utichlo a já doufala že mám klid. V tu chvíli jsem uslyšela jak někdo hýbe s mými dveřmi. Když se to začalo přibližovat, nechtěla jsem aby to ke mě došlo a tak jsem použila starý nápad z knížek. Rozsviť světlo! Po rozsvícení jsem čekala že tam nic nebude, stál tam starý kocour. Nevěděla jsem co mám dělat ale zdál se být prátelský. Nechala jsem ho ať se potuluje po mém pokoji. Zandlouho zase zmizel ve tmě na naší chodbě. Měla jsem klid protože alespoň to skřípání jsem si vykládala tak že to celou dobu dělal kocou i když uvntř sebe jsem cítila že to není pravda. Že je to víc než starý kocour.

Usnula jsem a doufala že to všechno jednou skončí. Ráno jsem měla strašně dobrou náladu a chtěla jít ven, rodiče ovšem nejely domu aby mě hlídali. ,, doktoři říkali že máš být týden doma" ,, tatiii" ,, ne žadný tati, budeš doma tečka. Po tom co se stalo v lese tě tam nepustím" ,, a jak mi v tom chceš zabránit?" ,, to ještě vymyslím" ,, aha" ironicky jsem se usmála a šla se najíst snídaně. ,, mami víš že v tomhle baráku je straej kocour?" ,, cože? to není možný" ,, jo včera v 1 ráno mě zbudil" ,, to se ti jednom zdálo" ,, ne nezdálo, myslím že bude na půdě" ,, dneska jsem s tátou doma tak to zkontrolujem"
,, dobře" dojedla jsem snídani s talíř dala do myčky.

Odpoledne máma s tátou šly na půdu a já s nimi. Vyšly jsme malé a úzké schody na půdu. Otevřeli jsme dveře a do nosu nám udeřil strašný smrad. Na půdě bylo světlo, spíše malá žárovka vysící ze stropu. Z tohodle místa jsem měla blbý pocit, chtěla jsem pryč ale hledali jsme toho kocoura. Žárovka osvětlovala jen malí kousek místnosti a my jsme si tak museli vzít baterky. Hledali jsme to malé žvíře co by tu mělo být. Zanedlouho jsme místo kocoura našli něco co jsme nehledali. Mrvé tělo, leželo v rohu a mělo vyžrané vnitřnosti, bylo okousané a maso v něm hnilo. Mámě se obrátil žaludek a utekla, já s tátou jsme stály vedle sebe a beze slov zírali na zohavenou mrtvolu člověka. Po několika minutách zírání na tělo jsme uslyšeli tiché zamňoukání a za starou skříní vylezl z ní ten starý kocour. Přišel k nám a otřel se mi o nohu, pak přišel k mrtvému tělu a odkousnul si kus masa. To už jsem nezvládla a odešla. Zanedlouho jsem slyšela skřípání po schodech. Byl to táta, za ním si kráčelo to zvíře které se mi teď tak hnusilo.

Nejhorší zjištění za celou tuhle dobu. Nebyl dobrý nápad tenhle barák kupovat. Bydlí tu okolo jen samí staří lidé, kteří nejspíš nemají peníze na to si koupit jiný barák a sílu na stěhování. Bylo toho na mě moc, dala jsem si horkou vanu a položila se do ni. Alespoň na chvíli jsem na všechno zapoměla.