Princezna pro prince

První noc v novém

  Potom co se princ vytratil, jsem se jen tak procházela po sálu a občas s někým vyměnila pár slov. V sálu byl takový hluk, že jsem pomalu zapomněla, že je venku bouřka. Samozřejmě jsem párkrát viděla, že se venku problesklo ale na to jsem si za chvíli zvykla.

Byla jsem zrovna na kraji místnosti u stolu s koláčky. Neodolala jsem a strčila si jich pár do pusy.

„Taky je mám ráda." řekl vedle mě dívčí hlas a já se vylekaně otočila. Stála tam Jane s knížkou v ruce.
„Jane, na oslovení výsosti nebo princezno zapomeň." řekla a podala mi ruku.

Moje umazané dlaně od krému jsem si utřela do ubrousku a podala jí ruku na zpět.
„Heather" řekla jsem a usmála jsem se.

„Právě jsem byla vyrušena od čtení, svými dvorními dámami. Diskutovaly o tvém pádu." vysvětlovala mi Jane. „Tak jsem si řekla, než poslouchat o tobě nějaké drby, seznámím se s tebou osobně."

Chvíli jsem na ní koukala a u toho mrkala. Potřebovala jsem vstřebat co mi řekla.
„Ahaa?" řekla jsem nakonec a hned potom se za to v duchu profackovala.

Jane se usmála a vzala si také koláček.
„Tyhle koláčky jsou nejlepší v celé místnosti." řekla mi a olízla se.
„To jsou" přitakala jsem jí a vzala si taky.

Kdyby jsme nebyli v rohu místnosti a kdyby nás někdo teď viděl, těžko by uvěřil, že jsme princezny.

„Co to čteš?" zeptala jsem se jí a ukázala na knížku, kterou držela v ruce.
„Ale, jeden úžasný příběh o dívce, která zachrání svého vyvoleného." řekla se a přitom se usmála.

„Já jsem musela většinu svých knížek nechat doma." řekla jsem sklesle.
„Jestli chceš, můžu ti zítra ukázat naší knihovnu, je obrovská!" řekla Jane a u toho se jí rozzářili oči.

„To by bylo skvělé!" vyjekla jsem až se někteří lidé otočili. Začaly jsme se s Jane chechtat. Byla to opravdu příjemná osoba.
„To an-o" Jane se podívala do davu a pak se rychle otočila ke mně. „Prosím omluv mě ale támhle jdou mé dvorní drbny. Musím jít. Pá!" řekla rychle a než jsem stačila cokoliv říct, byla pryč.

Přestalo mě to tu bavit. Jane už jsem asi půl hodiny neviděla. Rozhodla jsem se že řeknu komorníkovi ať pošle pro mou komornou Susan. Chvíli trvalo než se vrátil i s ní.

Susan mě dovedla do růžově vybaveného pokoje a připravila mě k spánku. Bylo něco kolem jedné a já konečně usnula. Venku stále pršelo a hromy teď byli mnohem strašidelnější než předtím.
Ve tři hodiny ráno jsem se celá vystrašená vzbudila. Posadila jsem se na postel a zrychleně dýchala. Zdála se mi ošklivá noční můra.

Venku pořád probleskovalo a foukal vítr. Nemohla jsem usnout, zvuk větru za okny mě neustále trápil v uších a zároveň jsem měla hlad.Proč jsem si nedala to jehněčí? Hněvala jsem se na sebe.

Pomalu jsem vyndala nohy z postele a zasunula je do bačkor. Navlékla jsem si župan a s pocitem že ve tři ráno určitě všichni spí a nikoho by nenapadlo vstát, jsem se vydala pro nějaké jídlo.

Vydala jsem se tím směrem, kterým jsem do pokoje přišla.
Světlo ze svíce, dělalo ještě strašidelnější atmosféru, než při bouřce dokáže být.
Co nejvíce potichu jsem cupitala ve svém župánku a bačkůrkách. Otevřela jsem velké dveře a ocitla se v sále kde předtím byla hostina.

Byla to už tma a ticho, že byly slyšet kapičky bušící na okna. Viděla jsem stoly, které ještě nebyli uklizené, zbylo tam spousta zákusků, že jsem ani minutku neváhala. Položila jsem svíci na stůl a vrhla se na nedojedené dortíky.

Slyšela jsem jak se otevírají dveře. Cukla jsem sebou s upustila dortík na zem.
„Heather! Co ty tady?" řekla tiše Jane a přišla ke mě.
„Já..." snažila jsem se vymyslet nějakou výmluvu ale zmohla jsem se jenom na:
„Co ty tady?" zeptala jsem se jí a nervózně se usmála.
„Jsem tu ze stejného důvodu jako ty." řekla mi a vzali si dortík s talíře.

Chvíli jsme si povídaly a dojídaly lahodné zákusky. Po chvíli jsme ale uslyšely jak se dveře otevírají. Podívala jsem se tím směrem a ztuhla jsem. Naštěstí mě Jane chytila za ruka a stáhla mě dolů pod stůl. Přes dlouhý ubrus jsme nebyly vidět.

Úžasné! Princezny pod stolem.
Obě jsme pozorovaly pánské boty, které se k nám pomalu blížily. Ani jsme nedýchaly. Klapot bot zesiloval. Zastavil se před stolem pod kterým jsme se schovávaly a sehnul se pro dortík na zemi. Něco mě štíplo do krku a já se za tím ohnala. Zvuk látky udělal poměrně slyšitelný zvuk a Jane na mě vytřeštila oči. Gestem ruky mi naznačila abych se dál nehýbala.

„Je tady někdo?" řekl ten muž.

V tu ránu jsem si přiložila ruku ma pusu a zvedla obě obočí. Jane si jen dala ukazováček před pusu a zatvářila se tak, abych byla za každou cenu zticha.
Byl to James!

„Haló!" rozkřikl se a mně začalo srdce bít ještě rychleji.

Chvíli se nic nedělo a pak bylo slyšet jen zavření dveří. Jane pomalu nadzvedla ubrus a podívala se jestli je vzduch čistý.

„To bylo o fous." řekla mi a začala se smát.

Byla jsem z toho ještě celá rozrušená, takže jsem se nesmála. Vylezly jsme spolu z pod stolu a urovnali si župany.

„To bylo" řekl hlas ve stínu u dveří.

Stál tam James a posměšně se usmíval. Obě jsme se otočily a s otevřenými ústy na něj koukaly. Musel dveře otevřít a zase zavřít. Chtěl aby jsme si myslely, že odešel. Takhle nás napálit!

„Co májí co princezny dělat pod stolem?" řekl a přistoupil blíž k nám.

Mezitím co já jsem svůj zrak sklopila k zemi Jane se jen usmála.

„Bratříčku, jak chytrý plán. Co asi princové dělají v tuhle hodinu vzhůru?" zeptala se ho a nepříjemě se mu koukala do očí.

„Co asi dělají princezny v tuhle hodinu vzhůru?" zeptal se jí na zpět a přistoupil blíž ke mně.

„I princezny mají hlad." řekla mu s ironickým smíchem Jane.

„Ale princezny by měly i spát, aby se vyspaly do růžova." řekl a já konečně našla odvahu se na něj podívat.

„Tak to my se do toho růžova vyspat půjdeme." řekla jsem nervózně a odstoupila od něj.

„To byste měli než vás sluhové uklidí i se zákusky." řekl.

Vzala jsem Jane za ruku. Kdybych jí nevzala ještě by se tady hádala. Otevřela jsem dveře a vydala se na chodbu. Konečně jsem její ruku pustila.

„Prosím tě! Nemůžeš hned od něj utíkat." řekla mi celá vysmátá.

Nereagovala jsem na to. Byla jsem pěkně unavená a chtělo se mi spát. Kdo by se ale divil? Včera se mi převrátil život na ruby a navíc jsem vztávala ještě za tmy.

„Nevíš proč mluvil o těch zákuscích se sluhy?" zeptala jsem se jí, protože jsem nepochopila proč by ve tři ráno měli něco uklízet.

„Protože už sál začnou uklízet. Po tak velké hostině jim to bude trvat pěkně dlouho. Navíc už v sedm se podává snídaně. Byl to pokus o vti...." začala mi vysvětlovat.

„V sedm?!"řekla jsem jí víc nahlas než jsem původně plánovala.

„Ano? Je něco špatně?" řekla s nechápavým výrazem.

„Ne...Já jen že je to poněkuď brzo." řekla jsem jí už více uklidněná.

„To si zvykneš" řekla mi a usmála se. „Teď už půjdu spát a ty běž taky. Dobrou noc."

„Dobrou" řekla jsem jí a pozorovala jak odchází na druhou stranu, než mám jít já.

Otočila jsem se a loudavě došla ke svému pokoji. Vešla jsem do vnitř a sundala jsem si župan a bačkory. Lehla jsem si do postele a během deseti vteřin usnula.