Princezna pro prince

Princezna pro prince (po dvou letech)

Po dvou letech

Heather

Ležela jsem na zádech v posteli a snažila se najít motivaci k tomu, abych z ní vstala. Moje těhotenské bříško bylo už pořádně veliké a porod se už neuvěřitelně rychle blížil.

Když jsem tenkrát oznámila Jamesovi, že čekáme dítě, byl celý bez sebe. Ještě dnes vidím ty jeho rozzářené oči. Od té doby mě neustále kontroluje a několikrát za den se zeptá, jestli jsem opravdu v pořádku a jestli mi něco neschází.

Vstala jsem s obtížemi z postele a rozhlédla se z okna. Byl podzim a služebnictvo na zahradě hrabalo hromady listí.

Spokojeně jsem se usmála a pomyslela na to, až tam budeme s naším malý výrůstkem skotačit.

____

Už oblečená do volných šatů jsem seděla v dámském salónu. Byla tu Jane, a zase si četla nějakou knihu, a také její matka královna Sofie.

„Už se nemohu dočkat na toho malého." pověděla mi.

„Nebo malou! Nezapomínejte, že to může být i děvče!" ozvala se rázně Jane zpoza otevřené knížky.

„Ale jistě, drahoušku, samozřejmě že to může být i holčička." řekla její matka a napila se čaje.
„I když kluk by se našemu království hodil mnohem více." zamumla aby ji jakoby nikdo neslyšel, však všechny přítomné dámy ji slyšely.

„Já budu nejradši, když dítě bude zdravé." řekla jsem. Opravdu mi na ničem jiném nezáleželo. Hlavně ať je zdravé a živé.

„Jednou z něho bude král." nenechala se odbít královna.

Jane zprudka zavřela knížku, kterou právě četla.

„Nebo z ní královna." řekla Jane rázně. Musela jsem se usmát. Její neuvěřitelný zájem o rovnoprávnost žen jsem obdivovala.

„Sama dobře víš, že žena vládnout nemůže." řekla trošku umírněnější královna Sofie.
Usadila jsem se na pohovce v očekávání, že tohle bude ještě dlouhá konverzace.

„A proč by nemohla? Pokud se Heather nenarodí žádný syn, mohla by na trůn nastoupit žena." Řekla Jane. Rozšířili se jí zorničky a skoro bez mrkání sledovala svou matku.

„V tom případě by na trůn nastoupil někdo z Jamesových synovců. Buďto tvůj nebo Carolinenin syn."

Jane sebou ošila. „Fuj!" Prohlásila. „Já rozhodně žádné děti mít nebudu."

Naštěstí do dveří vešla Clare a tím je jich konverzaci zarazila. Po dobu mého těhotenství jsem ji slyšela nespočakrát a už mě akorát tak unavovala.

„Clare!" řekla jsem s nadějí a snažila jsem se zvednout z pohovky.
„Vaše výsosti." uklonila se a rychle mi přispěchala na pomoc.

Pomohla mi vstát. Rozloučili jsme se s dámami v salónku a šli se projít.
Procházky jsem milovala a zvlášť v tomhle stavu. Bylo to až k vzteku, že jsem skoro nic nemohla dělat.

„Už aby to bylo za mnou." řekla jsem, když jsme se s Clare procházely kolem hradu.

„To věřím. Musí to být neuvěřitelná tíha." řekla Clare.

„O to mi ani tak nejde. Spíš je to děsná nuda. A navíc ten tlak na mě. Všichni očekávají syna. Ale co když to syn nebude? Co potom?" řekla jsem rozlítostněně.

Clare si povzdechla. „Za tohle ty ale nemůžeš. Ti vzdělání mužové by si měli uvědomit, že to prostě zařídit nejde. A přestat za to vinit ženy."