Princezna pro prince

James

James:
Jane mě táhla za ruku zámeckými chodbami. Nejspíš jsem věděl, kam má namířeno a nejspíš také vím proč.
„Jane zastav! Musím za Heather." snažil jsem se jí to vymluvit.
Necítil jsem se dobře, za to že jsem jí tam nechal samotnou. Zvlášť, když tam je on.
„Jamesi! Ta se o sebe postará." řekla mi když otevírala dveře do mé pracovny.

Upřímně, ohledně Heather si nejsem tak jistý. Je to sice to nejhodnější a nesladší stvoření, co jsem kdy viděl ale má i svoje chyby.

Navíc ta slavnost je na mojí počest. Nechci teď s nikým ztrácet čas.

„Jane já opravdu musím na tu slavnost." řekl jsem jí a začínal být nervózní.

Ona mě však neposlouchala. Zavřela dveře a usadila se na mojí královskou židli. Ležérně se opřela a ruce, s propletenými prsty, si položila na břicho.
„Věděl si, že přijede?" zeptala se mě a tím prolomila ticho.

Vím o kom mluví. Mluví o našem bratranci, který se tu z čista jasna objevil.
Jeho pověst je příšerná, lidé se mu většinou vyhýbají obloukem a dávno ztratil většinu autority, která mu po jeho otci zbyla. Někteří věří, že je zodpovědný za podivnou smrt své manželky, která zemřela asi rok po svatbě.
Edward je synem staršího bratra mého otce. Můj strýc zemřel poměrně mladý. Asi dva týdny po jeho smrti, zjistila, tenkrát teprve sedmnácti letá, Edwardova matka, že je v očekávání. Byla mladá vdova a chtěla mít klid, proto se přesunula na venkovní panství a vladaření přenechala mému otci.
Edward mě už kolikrát nařknul z toho, že trůn by měl patřit jemu. Je pravda, že je asi o deset let starší, protože moji rodiče měli jakési problémy, proto měli děti až v pozdějším věku.
Přesto jeho věk nemění nic na tom, že já jsem syne svého otce a proto trůn náleží mně.

„Ne, nevěděl" řekl jsem Jane „ Ale tušil jsem to!" usmál jsem se.
„Jamesi. Můžeš to brát trochu vážně." Jane narovnala záda a tvářila se důležitě.
Často mě o něčem poučovala a já si z ní vždy dělal srandu.

„Sám si ho z dvora vykázal a on se tu ukáže. Měl si zavolat stráže." kroutila hlavou.

„Prosimtě. Vždyť jsme neustále pod dohledem stráží a navíc co by mohl udělat." nechtěl jsem to s ní řešit. Chtěl jsem jít na oslavu a užít si pozornost, kterou mi dnes všichni věnují.
„A navíc je to člen naší rodiny. Přijel kouknout se na bratrancovu korunovaci." dodal jsem.

„Jamesi. Né každý je tak hodný jak si pořád myslíš a né každý se po jednom trestě změní."
potřebovala mě poučovat.

„Co mám tedy dělat?" zeptal jsem se jí nepříjemně.
Jenom tu s ní ztrácím čas.

„Ty jsi král. Nemůžu ti radit." takhle to chodí vždy. Něco nakousne a tváří se jak je ohledně toho tématu chytrá a pak nic neporadí.

„Nechám ho normálně žít a užívat si hostinu. Je tu spoustu lidí, co by se mohlo stát?" usmál jsem a vzal za kliku, na znamení mého odchodu.

„Jen, aby si užil jen tu hostinu." špitla si pro sebe.

„Co si říkala?" otočil jsem se na ní.

„Že jednou na tu svojí lenost doplatíš." obešla mě a vyšla ven z pracovny.

„Jakou lenost?!" křikl jsem na ní. Ona se však neotočila a spokojeně kráčela po chodbě.

„Králi?" ozval se za mnou hlas. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že mluví na mě.
„Ano?" otočil jsem se a k mému překvapení tam stál můj nejvyšší královský rádce.

„Musím s vámi něco důležitého probrat." naléhavě na mě civěl.
„Nepočká to?! Měl jsem nějaké plány." byl jsem nepříjemný.
„Ne je to důležité." byl neúprosný.
Otráveně jsem za ním šel zpátky do pracovny.
Jsem král a mám nějaké povinnosti.

Mezitím uběhlo spoustu času.

„Dnes už na mě nemluvte!" zdůraznil jsem jasně, když jsem odcházel z pracovny.

Byl to dlouhý rozhovor plný nemožných politických věcí. Klidně jsme to mohli probrat zítra. Nic by se nestalo.
Možná nechám vyměnit své rádce.

Celý znuděný a zároveň šťastný z toho, že konečně můžu slavit, jsem šel tmavou chodbou k hlavnímu sálu.

Měl jsem vztek, že mě Jane zdržela a ještě větší vztek na rádoby pomocné rádce.
Tenhle večer měl být výjimečný. Pro mě. Ale i pro Heather.
Když jsem včera večer usínal, dlouho jsem přemýšlel o svém vztahu s Heather.
Dnešní večer měl být pro nás sbližující. Chtěl jsem, aby jsme se víc sblížili. Zvlášť po
včerejším rozhovoru s matkou.

Kladla mi na srdce, jak je nepřípustné, že jsme ještě nezačali s plozením královského potomka. Dokonce nakázala, abychom po korunovaci měli s Heather společnou ložnici.
Načeš jsem se jí hodlal dnes večer připravit.

Vkročil jsem do sálu.

Pár lidí se na mě otočilo a uklonilo se. Ne všichni však byli v střízlivém stavu, aby tuto činnost mohli provést.
Dnes jsem jim to za zlé neměl. Ať se baví já se chci bavit taky.

Hledal jsem svojí manželku. Říkal jsem si, že tak těžké to nebude, protože určitě bude u něčeho co je buď vylitého nebo rozbitého.
Vše se však zdálo v naprostém pořádku.

„Neviděla si královnu?" zeptal jsem se mé sestry Katharine, kterou jsem objevil u dveří sálu.
„Pokud myslíš tvojí manželku, tak asi před půl hodinkou odešla a pokud myslíš naší matku, tak ta..." řekla mi a u toho si hladila těhotenské břicho.
„Děkuji Katharine." přerušil jsem jí a vydal se k pokoji Heather.

Zaklepal jsem poprvé. Podruhé. Potřetí.
Asi spí. Usoudil jsem nakonec.
Přesto jsem jí chtěl zkontrolovat jestli je v pořádku.
Potichounku jsem otevřel dveře.
Spatřil jsem akorát prázdnou postel a služku, která právě vyndávala oblečení ze skříně. To potom ponese do mých komnat.

„Vaše veličenstvo" okamžitě přestala v práci a uklonila se mi.
„Byla tady královna?" zeptal jsem se jí.
Zavrtěla hlavou.

Vydal jsem se zpět k sálu. Tentokrát delší cestou, kdybych ji náhodou zahlédl.
Točil jsem snubním prstýnkem a přemýšlel, kde by mohla být.

Během hlubokého zamyšlení jsem kopl do něčeho tvrdého, přesto křehkého.
Byla to královská koruna.
Byla to koruna pro královny.
Ale ne.

V tu dobu jsem se vyděsil, co by se jí mohlo stát.

Vzal jsem svícen ze stěny a smažil se prohledat okolí nálezu.
Korunu jsem svíral na hrudi.
Co se jí mohlo stát?
Doufám že jí nikdo neublížil.

Pod stolečkem z vázou se něco lesklo. Byla to malá brož s erbem.
Ten erb patřil mému zesnulému strýci.
Ten erb patřil Edwardovi.
Ne, ne, ne.
Měl jsem Jane poslechnout.
Jsem hlupák. Vpustil jsem si do domu muže, co mi ukradl mou manželku.

Pevně jsem svíral svícen div se nerozbil.

Musím jí najít. Musím jí mít zpátky.