Princezna pro prince

Záchrana

James
„Psst" položil jsem si prst na rty. Heather mě poslechla a pokývala hlavou.

Tentokrát se mi v hlavě začala rodit plán. Mohli bychom jen tak proklouznout a odjet zpátky domů. Jenomže jak k tomudle Edward přijde. Unese mi manželku a stejně nedostane trest.
Jenomže pokud ho teď potrestám ohrozím tím Heather.

„Počkej tu" Usmála jsem se na ní a vstal.

Šel jsem směrem k opilým strážím. Nemohl jsem vymazat obraz toho jak jsem jí tu objevil křehká promrzlá a bezmocná. Proč jen jsem s ní na tom plese nebyl a víc ji nehlídal.

Prošel jsem kolem nich a vyšel před dveře. Zavřel jsem je za mnou. Znovu sem je otevřel a dělal jsem jakože jsem to dnes poprvé.

„Pánové!" plácnul jsem rukou o stůl na kterém měli hlavy.
„Co nás budíš, pacholku!!?" zařval na mě jeden z nich.
Byli to tři starší panové s pivními pupky.
„Pan žádá abych jednoho vězně za ním přived!"
Snažil jsem se působit jako nevychovaný pacholek, jenomže nevím jestli jsem dost přesvědčivý.

„A proč nás kvůli tomu budíš?!" zařval a hodil po mě svazek s klíči. Než jsem stačil cokoliv říct, zase usnuli.

Přišel jsem k cele, kde byla Heather a otevřel jí.
Celá nesvá rychle vylezla a snažila se zakrýt části svého těla.
Usmál jsem se na ní.
„Musíme ti něco sehnat, takhle domů jet nemůžeš." řekl jsem jí.

Heather:

Byla jsem ráda, když mě chytl za ruku a kamsi táhl. Byla jsem ráda, že si pro mě přišel, ale přesto jsem na něj byla naštvaná, že mě tenkrát na tom plese opustil.

V chodbách, kterými jsme prošli se skoro nikdo neukázal. Potkali jsme jednoho vojáka a ten na Jamese jenom pokýval. Vypadalo to jakoby se už předtím někdy potkali.

James mě vtáhl do nějakého pokojíku.
„Tady to je." řekl když za námi potichounku zavřel dveře a položil svícen na stůl.

Nemohla jsem se vynadívat. Byla to šatna. Sice ne tak veliká, ale šatů tu bylo mraky.
„Je to šatna mé zemřelá tety." řekl mi James, když spatřil můj údiv.
„Vyber si nějaké. Stejně je už asi nikdo nepoužívá."

Usmála jsem se na něj.

„Ale ať jsou praktické na koně." dodal ještě.

To nemusel říkat dvakrát. Párkrát jsem prohrabala všechny ramínka s krásnými honosnými šaty.
Pak jsem mezi nimi našla šaty, které byly přímo určené na jízdu na koni.
Byly tmavě modré barvy a patřily k nim dlouhé černé kalhoty s velkými boty na podpatku.

James celou dobu seděl na židli a pozoroval mě.

Teď jsem si uvědomila že předním stojím jenom ve spodní košilce. Že jsem vlastně celým zámkem prošla ve spodní košilce.
Začali mi červenat tváře když jsem si tohle uvědomila.

Podívala jsem se na svojí košilku a zjistila jsem že není moc dobrém stavu. Byla špinavá a propocená.

Rozhlédla jsem se pořádně po místnosti a zahlédla jsem na polici právě tyhle čisté košilky.
Vzala jsem je do ruky k mým vybraným šatům.

Otočila jsem se na Jamese. Nikde tu nebylo žádné místo kde bych se mohla převléknou aniž by mě viděl.

„Mohl bys?" podívala jsem se na něj prosebně s ruměncem na tvářích.

„Ale jistě." řekl s tím svým lišáckým úsměvem.
Postavil se a otočil se ke mně zády.

Tak jo. Řekla jsem si a položila oblečení na zem. Kdyby chtěl, stačilo by mu jedno otočení. Možná jsem byla až moc přecitlivělá, ale mé úplně nahé tělo ještě nikdy nespatřil žádný muž. Věděla jsem že přijde chvíle, kdy se budu muset Jamesovi podvolit, ale ještě jsem nebyla tak úplně připravená.