Princezna pro prince

Nesnesitelný bratránek

Heather

Jediné co si z toho únosu pamatuji, je jak mě svázanou strčili do kočáru. Potom se ke mně ten hlavní z nich přiblížil a přiložil mi k nosu kapesníček, který byl očividně napuštěný nějakou uspávací látkou.

Probudila jsem se v malé komůrce. Byla tam malá postel na které jsem ležela a kulaté okýnko s mřížemi. Venku byla ještě tma a hodiny ukazovali něco po půlnoci.

Posadili jsem se na postel. Stále jsem měla šaty ze včerejší korunovace. Můj majestátní účes byl zníčený a celkově jsem byla celá pomuchlaná.

Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila v jaké situaci se nacházím. Zpanikařila jsem a vyskočila na nohy. Nějakou dobu mi trvalo než jsem si uvědomila, že se v mém pokoji nachází dveře. Bez váhání jsem se k nim rozeběhla a začala brát za kliku. Byly zamčené.

„Halóó?!" zkusila jsem zavolat. Buhužel se nic neozývalo. Začala jsem na dveře bušit pěstmi. Byla jsem pekně rozčílená a vyděšená zároveň.

S mojí asi desátou ránou se dveře otevřeli. Místo toho abych praštila do dveří jsem udeřila toho kdo je otevřel.

Okamžitě se chytl za nos a já si uvědomila, kdo to je. Byl to ten tajemný muž z naší korunovace.

„Můžete mi vysvětlit, co si to dovolujete?" narovnal záda a vykročil směrem ke mně.

Měl černý kabát, který mu ladil s jeho rozcuchanými vlasy. Z kapsy mu vyseli kapesní hodinky.

„Já..." nevěděla jsem co říct. Couvala jsem mezitím co on šel směrem ke mně.

„Vy ubožačko!" najednou vykřkli a dal mi facku.

To jsem nečekala a svalila jsem se na zem. Ruku jsem měla na tváři, kde se mi určitě začíná dělat červený flek.

Začal mě pomalými kroky obcházet. „Přivlastníte si korunu, která měla patřit mé matce nebo mé manželce a ještě mě budete mlátit." v jeho hlase byla znát jasná zlost a zahořklost.

„O čem to mluvíte?" podívala jsem se na něj. Byla jsem poněkuď zmatená. Nějaký chlap přijde k vám, dá vám facku a pak mluví o vaší koruně. Navíc se mi vůbec nepředstavil.

„Vy nevíte?" podíval se na mě a nadzvedl obočí.

„Měla bych?" pořád jsem seděla na zemi.

„Jistěže. Jsem bratranec vašeho příšerného manžela. Ten kluk mi sebral korunu, která mi patří." byl hrozně važný.

Trošku nešikovně jsem se zvedla ze země a postavila se co nejdál od něj.

„Co to má co dočinění se mnou a co vám dává právo mě fackovat?" zamračila jsem se na něj.

On se na mě také zamračil. Ale mnohem hrozivěji a děsivěji než já.
V tu chvíli jsem si všimla pootevřených dveří, které nezamknul. V hlavě se mi začal rodit plán.

„Mít královnu v záloze se vždycky hodí." pokračoval. Byl opřený o postel a hladově si mě prohlížel.
Na prázdno jsem polkla.
„Navíc až James nešťastnou nehodou zemře budu to já kdo udrží náš rod. Vy budete smutná vdova a já si vás ze soucitu vezmu."

Vážně? To je jeho plán?

„To si nedělejte moc velké naděje." řekla jsem mu s úsměvem a začala couvat ke dveřím.

Tentokrát s ním hněv cloumal. Narovnal záda a vykročil ke mně s úmyslem mě znovu uhodit.
Já mezitím došla až za práh na chodbu. Pořád se ke mně přibližoval.
Nenapadlo mě nic lepšího tak jsem vzala za kliku dveří, těsně předtím než ke dveřím došel.
Zavřela jsem je a klíčem zamkla.
Slyšela jsem jak tahal za kliku a bušil do dveří stejně jako já předtím.
Křičel a sprostě mi nadával.

Hodila jsem klíč do kapsy šatů a rychle jsem odběhla.

Běžela jsem po temné chodbě, bez toho aniž bych věděla kam.
Podpatky mi klapaly a dost těžce se na nich běželo. Proto jsem se rozhodla si je sundat. Zastavila jsem a vzala boty do ruky. Podlaha byla studená.

Nechtěla jsem ztrácet čas tak jsem běžela dál. Pořád jsem měla pocit, že ty dveře které jsem zamkla už dávno zamčené nejsou a on mě tady někde hledá.

Schody očividně vedly do nějaké víc přepychové části než je ta ve které se nacházím.

Nadzvedla jsem sukni a rozeběhla se po schodech.
Sukně byla dost těžká, jelikož to byli majestátní korunovační šaty.
Vyběhla jsem nahoru, kde to vypadalo jako uvnitř malého zámečku.

Otevřela jsem první dveře které jsem spatřila.
Bylo tam nějaké skladiště nezbytných věcích, tak jsem tam okamžitě vlezla.

Začala jsem si sundávat horní vrstvu šatů. Když jsem sundala všechny části bohaté sukně, sundala jsem si i konstrukci.
Stále jsem tam jenom ve spodkách a horní části šatů.

Než jsem začala něco vymýšlet uslyšela jsem kroky na chodbě. Okamžitě jsem popadla všechnu látku co jsem ze sebe sundala a hodila jí do nejbližší truhly. Sama jsem se pak schovala za tu truhlu.

Do místnosti někdo vešel. Jeho kroky byly rázné a těžké. Vyskákala mi husina.

„Já vím že tu jste." promluvil a já poznala že je to ON.

„Příště musíte schovat všechno" řekl a já slyšela jak do něčeho kopl.

Ale ne. To ta konstrukce. Proč jsem tak hloupá?

Zkoušela jsem nedýchat. Bohužel mi to nebylo k ničemu platné. Slyšela jsem jak se přibližuje. Jeho kroky teď mířili k truhle.

Zastavil se kousek před ní.
Teď už jsem vážně nedýchala.

Naklonil se nad truhlu a podíval se za ní.

„Tady vás máme!" řekl a chytil mě za zápěstí.

Ne ne ne. Hrozně jsem se ho bála. Může mi udělat cokoliv.

Za zápěstí mě vytáhl na nohy. Obešel truhlu aby mezi námi nepřekážela přitom mě pořád držel.

Zastavil se těsně přede mnou a prohlédl si mě od nohou po poprsí.

Začala mi po tváři stékat slza. Tak hrozně jsem se ho bála. Děsilo mě jak je u mě blízko. Jak se přibližuje, jak si mě prohlíží.

Přibližoval se ke mně. Já couvala do té doby než jsem narazila do zdi.
On se však nezastavil.

Pořád mi tekly slzy a teď ještě více.

Když byl úplně u mě, že se naše těla dotýkali zastavil se.

Brečela jsem. Nelíbilo se mi jak se mě dotýká. Ještě nikdy se mě tahle muž nedotknul. Nikdy jsem nebyla tak blízko u nějakého muže.

Neměl se mě takhle dotýkat. Ne on. Měl to být James.
James měl být první.
Ach James.

Naklonil se k mému uchu.
„Nesnažte se mi utéct." pošeptal mi.
Vzlykala jsem.
Položil ruku na moje stehno.
V tu chvíli jsem měla ty nejčernější představy co se mnou udělá.

On se však vzdálil a jenom zavolal na stráže.
Do minutky přiběhli.
„Odveďte slečnu do našich žaláří." řekl jim a potutelně se usmál.
Fuj je odporný!
„Počkat proč?" Začala jsem křičte přes svoje slzy. I když to bylo celkem jasné.

„Vrátím se pro vás až budete vdovou. Snažte se tam vydržet."
Řekl mi a s tím odešel pryč.

Stráže mě čapli a táhli do sklepení.
Svíjela jsem se a kopala.

Hodili mě do tmavé místnosti. S jedním oknem. Byla tady zima a navíc jsem měla jen spodky.

Rozbrečela jsem se. Snad si pro mě James přijde.