Princezna pro prince

Slzy

Katharina mě za malou chvilinku opustila. Zůstala jsem sedět a dlouhou dobu jsem přemýšlela.

Přemýšlela jsem o všem. Jak se mi život za jeden týden změnil, jak jsem se hodně změnila já a co mě čeká.

Potom co jsem natrhala sasanky jsem se vrátila zpět do pokoje. Nalila jsem do vázy čistou vodu a dala do ní květiny.

Spěchala jsem na oběd. Pojedla jsem s královnou Sofii, Katharinou a jejím manželem Christianem. Bohužel James se nedostavil.

Oběd proběhl v klidu. Neřekla jsem ani jedno slovo, ani se mě nikdo na nic nezeptal. Občas na mě lítostně pohlédl ze soucitu, kvůli tomu únosu.

Neustála jsem přemýšlela o tom, co mi řekla Katharina. Však se taky brzy dočkáš.
Věděla jsem že to brzo, ostatní očekávají v nejbližší době.

„O pardón moc se omlouvám." vyhrkla jsem, když jsem narazila do mužské hrudi na chodbě.

„Promiň, měl jsem dávat pozor." odpověděl mužský hlas, který jsem já moc dobře znala.

„Jamesi." řekla jsem si spíš pro sebe a hned jsem se začervenala, když jsem si vybavila o čem jsem přemýšlela.

„Co pak máš dnes v plánu?" zeptal se mě s úsměvem na tváři.

„Nic zajímavého." Vlastně vůbec nic, chtěla jsem říct.

Jenom pokýval hlavou. „Kdyby si chtěla, mohl bych ti ukázat něco z mého dne. " podrbal se na hlavě.

„To bych byla opravdu ráda." I hned mi nabídl rámě a já ho rychle přijala.

Procházeli jsme spolu po chodbě a já všechnu svojí pozornost věnovala jeho vyprávění.
„A zde je portrét mého otce." Zastavili jsme u posledního obrazu na konci chodby. Na portrétu byl vážně se tvářící muž s vybledlými zelenými oči a zešedlými vlasy. James mu byl neskutečně podobný.

Chvíli jsme nic neříkali. James zamyšleně hleděl na portrét.

Po chvíli jako by se probudil.
„A teď ti ukážu královskou pracovnu."
Odvedl mě k blízkým velikým dveřím, které otevřel.

„Ženy sem moc nechodí." to byla první věc, jakou mi řekl.

Pracovna byla rozlehlá. Byl v ní veliký krb a uprostřed byl stůl se spoustou šuplíků. U stolu byla pozlacená židle a podél stěn se táhly police s knihami.

James se posadil na honosnou židli a mně pokynul ať si sednu naproti němu. Teď nás dělil jen stůl. James se mi díval do očí a já měla co dělat, abych s nimi neucukla.

„Právě řeším co s Edwardem." sklonil hlavu k papírům a znovu se podrbal na hlavě.
„Vůbec nevím co s ním. Mohl bych ho normálně zavřít, jenomže má spoustu příznivců, které bych si proti sobě ještě více pobouřil."

„On že má nějaké příznivce?" zeptala jsem se překvapeně.

„Ano. A má jich dost. Rád totiž hází špínu na moji vládu a to se lidem zřejmě líbí. Dokonce jsem se doslechl, že někteří by ho měli za krále radši než mě."

Lokty jsem opřela o hranu stolu a do dlaní jsem si položila hlavu.
„Neříkej že jsi špatný král." řekla jsem spíše provokativně. A u toho jsem se usmála.
Na tváři mu hned vyskočil úsměv.
„Nic takového jsem přeci neřekl."
Přes stůl se ke mně naklonil. Neucukla jsem.

Najednou nás dělil malinkatý kousek. Asi deseticentimetrová mezírka mezi našimi rty byla přímo vybízející k polibku. Mně se v tom okamžiku vybavilo to, jak mi James, v Edwardově sídle, dopínal šaty.

V břiše se mi rozletěli motýlci. V tu dobu mi došlo, že já ho vlastně políbit chtěla.

Proto jsem překonala vzdálenost mezi námi a přitiskla jsem své rty k jeho. Když nepočítám naší svatební polibek, tak tohle byl můj první a byl kouzelný.

James mi vjel rukou do vlasů a snažil si mě přitáhnout co nejblíže. Stále nás však dělil stůl.

Najednou jsem se ale odtáhla. James také rychle odstoupil od stolu. Stáli jsme tam pár vteřinek a nic jsme neříkali.

„Já se omlouvám, jestli jsem..." začal James ale já ho hnedka přerušila.
„Ty se nemlouvej. To já bych se měla omluvit. Nevím proč jsem tohle udělala."

Teď jsem se omlouvala jak za to, že jsem ho začala líbat, tak i za to, že jsem ten polibek zkazila.
James pomalým krokem obešel stůl a zastavil se kousek ode mne.
Můj pohled byl zapíchnutý do země. Styděla jsem se.
„Heather za tohle se ale omlouvat nemusíš." řekl mi. „Náhodou to bylo příjemné."

Pokývala jsem hlavou. Byla jsem tak zmatená a tak trapná.
James mě obejmul. Hezky něžně mě obejmul a já jeho taky.
„Heather, sice tě tak dlouho neznám, abych tohle stoprocentně věděl, ale netrápí tě něco?"

Tím narazil na kámen úrazu. Začala jsem mu tiše vzlykat do ramene. Ani já sama jsem pořádně nevěděla co mi je. Byl to takový tíživý pocit na srdci. Jako by mě pořád stahoval dolů a dolů. Bylo mi úzko.

Začal mě hladit po vlasech. A pomalu jsme si dosedali na zem.

Nakonec jsme seděli na zemi a já mu brečela do ramene. Moje sukně byla rozprostřená po zemi a ještě jsem se nehodlala Jamese pustit.

„To bude dobrý." utěšoval mě mezitím co mě hladil po vlasech.
Něco ve mně mi říkalo, že bych měla mluvit. Že když to všechno někomu povím bude mi lépe.
Tak jsem tedy začala.
„Jamesi já nevím. Nevím co se mnou je." vzlykala jsem.
„To neva.." chtěl mi něco říct.
„Ne. Vadí. Já totiž.." těžko se mi hledala slova.
„Nevím co se mnou je. Měla jsem ti být pokornou manželkou. A místo toho si dostal mě. MĚ, která ani není schopná splnit manželské povinnosti. MĚ, kterou kdyby někdo nehlídal převrátila by ti svou nešikovností palác naruby. MĚ, která ti teď tady brečí do ramene."
„Heather..."
„Cítím se tak hrozně sama. V tomhle tom obrovském zámku. Já..." přišla další várka slz. Zdaleka jsem mu to neřekla tak, jak jsem chtěla. Stála jsem ho objímala a látka na jeho rameni byla už promočená.

„Heather pamatuj si, že nikdy sama nebudeš. Ne dokud tady budu já." pošeptal mi do ucha.

Vzal mě za ramena a pomaličku mě od sebe odsunul, abych mu viděla do obličeje.
„A pamatuj si, že TY jsi ta nejlepší žena, kterou jsem jako za svou královnu mohl dostat a pokud chceš budu ti to opakovat každý den, každé ráno, každý večer. Protože už nikdy, nechci slyšet něco takového. Už nikdy nechci slyšet, že o sobě tak krásná, chytrá, hodná žena pochybuje."

Nemohla jsem spustit oči z jeho překrásných zelených a klidných. Díval se na mě, tak něžně, klidně a zamilovaně.
Byl do mě zamilovaný až po uši.