Princezna pro prince

Nečekaná návštěva

James byl opřený o skříň a tím mi kazil můj plán, který spočíval v tom, že se rychle převléknu, skončím do postele a co nejrychleji usnu.

James se přestal usmívat.
„Vlastně je tu něco, co bych ti měl říct." řekl najednou a přešel ke křeslu v rohu pokoje. Sednul si do něho.

Moje představa o klidném večeru se rozplynula. Chtěl se mnou něco probrat a tvářil se u toho, jako kdyby někdo ublížil štěňátku.

Posadila jsem se tedy na postel na proti němu.
„Je mi to hrozně trapné, že něco takového vůbec musíme probírat."
Nadechl se.

„Ale moje matka mi dnes vynadala, za to, že jsme do teď nesplnili manželskou povinnost."
Otevřela jsem pusu překvapením. Věděla jsem, že to někdy přijde, ale tímhle způsobem?

Dřív než jsem mu stačila odpovědět, zvedl se z křesla a začal pochodovat po místnosti.

„Vím, že nejsem malinký kluk, abych poslouchal matku, zvlášť v tomhle. Koneckonců jsem král, to znamená, že bych nemusel poslouchat nikoho. Jenomže jsem si něco uvědomil."
Zastavil se a podíval se na mě.
„Kdybych neměl dědice na trůn, tak by nastoupil Edward. A to já bych v žádném případě nechtěl. Zvlášť potom, co tě unesly, Heather, jsem si uvědomil, jak je můj rod křehký."

Chápala jsem co říká, ale přesto....

James udělal jeden krok ke mně.
Já jsem seděla na posteli s rukami v klíně a dívala se na něho.

„Teď jsem však mluvil jen o zájmech státu.. Heather, nechtěl jsem na tebe spěchat a ani nebudu. Nechci, aby to bylo z donucení. Ani nechci, aby to bylo jenom proto, že to zajistí dědice."
Přiblížil se ke mně. Klenul si na kolena a vzal mé roce do těch svých. Podíval se mi do očí.
„Myslím že tě miluju Heather."
řekl a lišácky se usmál.

To bylo poprvé, co mi to někdo takhle řekl. Nevěděla jsem, co na to říci.

„Já..." nedořekla jsem to, protože do dveří vletěli stráže.

„Neučili vás ťukat?" rozzlobil se na ně James a odstoupil ode mě.

„Vaše Veličenstvo pan Edward míří se svými vojáky k tomuhle hradu." vysypali ze sebe.

V Jamesových očích se zjevila hrůza.

„Okamžitě zahejte evakuaci, ať se všichni, co nebudou potřeba k ochraně hradu, přesunou do krytů pod hradem. Hned za vámi přijdu a dám vám další rozkazy." nařídil a vojáci zmizeli.

Přistoupil za mnou a pevně mě objal.

„Heather, teď mě poslouchej. Půjdeš s ostatními do krytu, který je pod hradem. Měla by si tam být v bezpečí."

„Kde budeš ty?" zeptala jsem se ho se slzami v očích.

„Já budu chránit svoji korunu."řekl hrdě. Právě teď vypadal, jako opravdový král.

„Neměla bych i já chránit tu svou?" řekla jsem s náznakem úsměvu.

„Heather nevím, jestli je to dobrý nápad.." řekl mi nervózně

„Vaše veličenstvo, opravdu vás potřebujeme." přiběhl další voják do už otevřených dveří.

„Už jdu. Prosím doprovoďte královnu do krytu." řekl a šel směrem ke dveří.

Pomalu jsem vyšla z pokoje. James právě odcházel na druhou stranu, než jsem měla jít já. Vyšla jsem, tedy z vojákem na druhou stranu. Ani jsem si nestihla vzít své osobní věci. Pořád jsem na sobě měla, ty šaty v kterých jsem tu pobíhala celý den.

Asi po pěti krocích, co jsem udělala od dveří naší ložnice, jsem se otočila. "Jamesi!" křikla jsem na něho a rozoběhla jsem se k němu. On se na mě otočil s tázavým výrazem a já ho políbila.

„Prosím slib mi, že se ti nic nestane." zašeptala jsem do jeho rtů.

„Slibuji"

Pak jsme se oba rozešli našemi cestami.

Voják mne vedl do krytu. V ruce jsem svírala svícen. Jediné, co jsem slyšela bylo klapání bot o zem a řev, který se nesl z dálky.

Bylo to hrozné. Neviděla jsem ani na krok a byla mi zima.

Pochvilce jsme opravdu dorazili do jakého si sklepení. Voják mne vedl níž a níž, až jsem se začínala bát, jestli opravdu jdeme do krytu.

Naštěstí moje obavy byly zbytečné. Konečně jsem tam vešla. Byla to vlhká kopka s velkými dveřmi. 
Uvnitř už seděla Jamesova matka Sofie, Jana a Katharina s manželem a děťátkem. Plus tam bylo pár služebnictva.

„Dobrý večer" řekla jsem, když jsem vešla.

Všichni se mi uklonili.

Po zdech byli pověšené látky, zřejmě aby nebylo vidět ty hnusné cihlové stěny. Po místnosti byl taky natažený koberec a bylo tam pár nábytku. Úplně v rohu bylo malinké okýnko, což mně dalo důvod k zamyšlení, jak hluboko to vlastně jsme.

James

Nečekal jsem, že by mě Heather někdy políbila. Sama od sebe, ale stalo se a mně to dodalo více odhodlání uchránit toto království a vrátit se k ní.

Přišel jsem do mé hlavní kanceláře, kde čekalo spousta mužů, čekající na povely.

„Vaše veličenstvo"
„Vaše veličenstvo"
Uklonili se všichni, když jsem vešel.

„Nuže, jaká je situace, pánové?" řekl jsem.

„Sir Edward přitáhl aspoň s 300 muži, většina z nich jsou vojáci, ale je mezi nimi i pár civilistů. Problémem však je, že zde na zámku pobývá ztěží polovina síly, s kterou přitáhl on."
Sdělil mi nejvyšší generál.

„To je zapeklitá situace." postěžoval jsem si.
„Pane generála uvědomte všechny o našil situaci a všem mužům, kteří dokážou bojovat, vyřiďte můj rozkaz, ať se připraví k obraně hradu."

Prodiskutoval jsem situaci ještě s ostatními, ale nic nového nás nenapadlo a navíc čas se nám krátil.

Budeme tedy bojovat.