Princezna pro prince

Konečně doma

„Dobře, tak tedy jedeme." řekla jsem a vyrazili jsme.

Nevěděla jsem jestli stihneme dojet do hradu, než nás Edward a jeho vojáci chytí.

Jeli jsme co nejrychleji po lesní cestě. Dávno už svítalo a mě pohladili ranní sluneční paprsky po tváři. Normálně bych si to užívala, ale teď jsem byla plná strachu.

Přivřela jsem oči a sklonila hlavu pod větvemi, které mi v cestě překáželi. Jestli mám jet takhle dvě hodiny, tak nevím jestli to přežiju.

Už takhle jsem nebyla moc zdatná jezdkyně. Teď ještě k tomu musím jet co nejrychleji.

Znovu jsem sklonila hlavu. 

„Heather musíš přidat!" křikl na mě James, který jel za mnou.
To mě trošilinku naštvalo. Víc nedokážu.
„Snažím se!" zakřičela jsem na něj.

Na chvilinku jsem otočila hlavu a viděla, jak nás dohánějí.
Byl to nepříjemný pocit. Nevěděla jsem jak tohle všechno skončí. Měla jsem strach, že nás dohoní a oba nás zabijí.

Konečně jsme vyjeli z toho lesa. Jeli jsme po louce, jenže to jsem nestihla vnímat, protože kůň uháněl jak o závod.

Sukně mi vlála, stejně tak jako vlasy.

„Vidíš támhle ten spadlý strom?!" zaječel James, který se najednou objevil vedle mě.
„Ano vidím!"
„Tak ho přeskočíme!"
„Jamesi, nemyslím, že je..." než jsem to stihla doříct byl přede mnou a chystal se přeskočit ten strom.

Zlobila jsem se na něj víc. Myslela jsem, že jsem mu říkala, jak to mám s jízdou na koni.

James spadlý strom přeskočil.
Strom byl spadlý napříč, přes celou cestu do dalšího lesa. Byl to hustý smrkový les.

Připravovala jsem se na svůj veleskok. Rytíři s Edwardem teprve vjížděli na louku. Pobídla jsem koně a naznačila mu, že budeme skákat.

Těsně před tím než se kůň odrazil jsem zavřela oči a zašeptala k němu.
„Věřím ti."

Koňská kopyta dopadla na zem a já znovu otevřela oči.

James na mě mávnul na lesní cestičce.
Prudce jsem se s koněm otočila a vyrazila za ním. Jeli jsme po postranní cestičce. Přesto jsme pořád uháněli.

Asi po půl hodině jízdy James začal zastavovat.
Uhnul se na stranu a já dojela vedle něho.
„Myslím, že jsme je střásli." řekl
Podívala jsem se za sebe, jestli tam náhodou nejedou.
„Asi ano" řekla jsem.
„Musím uznat, že tvůj bratranec moc inteligentu nepobral" řekla jsem se smíchem.
„To teda ne. Je to příšerný taktik." taky se zasmál.

Jeli jsme klusem lesní cestou. Chvíli mi něco vyprávěl a pak jsme naopak něco vyprávěla já.

Slunce pomaličku vycházelo a kapky rosy se na jeho paprscích leskly.

„Řekl bych, že tam za chvilinku budeme." oznámil mi.

V tom se ale za námi ozval dusot koní. Oba jsme se otočili a když jsme spatřili, že to je Edward se svými vojáky, oba jsme naše kině pobídli, aby jeli rychle.

Opět mi vlála sukně a vlasy. Opět jsem skoro nic neviděla, jak jsem mhouřila oči.

„Heather! Pojeď!" křikl na James, který jel přede mnou.

„Já. se. snažím!!" křikla jsem na něj zpět.

Kolem hlavy mi proletěl šíp a já zakřikla. Sklonila jsem co nejrychleji hlavu k hřívě mého koně.