Princezna pro prince

Déšť u jezírka

„Princezno!!" slyšela jsem jak mě někdo volá ve snu. Najednou mi začala být zima. Otevřela jsem oči a spatřila Susan s přikrývkou v ruce a ustaraným pohledem.
„Ještě chvíli prosíím!" Procedila jsem mezi zuby.
„Ne!" řekla Susan a vytáhla mě z postele.

O půl hodiny později jsem už kráčela v zelených šatech a s kruhy pod očima, chodbou směrem do sálu na snídani.

Vešla jsem do sálu se sladkým nacvičeným úsměvem.
„Dobré ráno." řekla Matka.
U stolu seděla už Jane, Katharina se svým maželem, matka s otcem,můj bratr, královna Sofie a James. Uklonila a pozdrav jí opětovala. Sluha mi odsunul židli od stolu a já se posadila. Deděla jsem vedle prince a na proti Katharině.

„Dobré ráno, princezno." pošeptal směrem ke mě a mrknul.

Jen jsem se na něj zamračila a dala se do jídla. Něco mi říká, že dnes budu pěkně mrzutá. U snídaně skoro nikdo nemluvil. Matka se jen zmínila, že dnes po obědě odjíždějí a mě přepadl smutek z toho, že tu zůstanu sama.
Přehrabovala jsem se vidličkou v jídle a u toho se mi pěkně klimbaly oči. Chvílemi jsem myslela, že usnu. Naštěstí mě probudil skřípavý zvuk matčiny židle. Právě se s otcem zvedali a odcházeli společně s královnou Sofii. Po pár minutách odešla i Katharina s jejím manželem, Jane a můj bratr.

Nemohla jsem si nevšimnou, jak se Jane s mým bratrem sblížili. Vycházeli ze sálu a něčemu se smáli. Ani jsem si neuvědomila, že jsem tu zůstala sama s princem.

„Vy dneska moc růžově nevypadáte." řekl a tím prolomil hrobové ticho.
„Taky, že jsem dlouho nespala, když je snídaně tak brzo." řekla jsem mu a vyčítavě se na něj podívala.
Toho očividně trochu naštvalo. Trochu povolil svůj úsměv a přihmouřil oči.

„U nás se totiž v noci spí." řekl přísnějším tónem.
„Já spala věřte mi! Ale na tak tvrdých matracích se spát nedá." řekla jsem asi tu nejhloupější výmluvu, kterou jsem říci mohla.

Tím jsem mu zlepšila náladu. Na tvářích se mu udělali dolíčky.
„Tak tvrdé matrace?" řekl úsměvně a já zase zrudla. „Nebude to spíše mlsným jazýčkem?" Očividně mi nechtěl dát pokoj.
Položila jsem vidličku na talíř a z hluboka se nadechla.

„Princi já..." zastavila jsem se a zvedla se ze židle. „Já už půjdu. Pěkný den."
Otočila jsem se na podpatku. Chtěla jsem co nejdříve být pryč z téhle trapné konverzace.
„Počkejte, princezničko!" uslyšela jsem za sebou a protočila očima. „Rád bych vás lépe poznal. Bylo by od vás velmi vhodné, kdyby jste se po obědě, připojila ke mně na vyjížďku." řekl a já několikrát za sebou zamrkala.

„Jako na koni?" Hloupě jsem se zeptala.

„Ano jako na koni, na něm snad jezdit umíte." řekl a smál se. „Ale pokud chcete zapřáhnout jiné zvíře stačí říci."

Zrudla jsem stydem a zároveň hněvem.
„Fajn." řekla jsem nespisovně a vyšla rychle pryč ze sálu.

Chtěla jsem najít matku. Trošku jsem bloudila. Popravdě jsem ani nevěděla, kde jsem. Naštěstí jsem na konci zahlédla Jane. Rozeběhla jsem se k ní, aniž bych si uvědomila, že princeznám se po chodbách běhat nesluší.

„Heather." řekla a ze široka se usmála.

„Dobré ráno, Jane." řekla jsem jí a narovnala záda.

„Zrovna jsem tě hledala. Chtěla jsem ti ukázat knihovnu." řekla mi.

„To by jsi byla opravdu hodná." řekla jsem jí a vydaly jsme se směrem ke knihovně.

Přišly jsme k velkým dřevěným dveřím. Jane je potichu otevřela a vešly jsme do vnitř. Spatřila jsem obrovskou knihovnu snad s miliony policemi. Otevřela jsem pusu. Větší knihovnu jsem v životě neviděla. Jane se jménu úžase zasmála a vzala mě za ruku. Postupně mi vysvětlila, kde je jaké oddělení.