Princezna pro prince

Bazének v zahradě

Včera po příjezdu mě odvedla Susan do mé komnaty. Vzala jsem si suché šaty a šla se rozloučit s mou rodinou. Loučení v slzách mě jenom přpomnělo jak hodně mi budou chybět. Cítila jsem se sama. Jsem tu sama. Celá vyčerpaná z dnešního dne jsem se ani neuráčila příjít na večeři a usnula jsem ještě za světla. Musela jsem dospat své ponocování a zaspat svůj smutek.

Vzbudila jsem se brzy ráno. slunce teprve vycházelo. Kupodivu dneska nebyl na obloze ani jeden mráček. Sluneční paprsky mě pohladily po tváři a já už plná energie vstala z postele. Oblékla jsem si lehké šaty a vzala si pohodlné baleríny. Absolutně jsem netušila co budu dneska dělat. Co vlastně budu všechny ty dny tady dělat.

Rozhlédla jsem se z okna a ucítila teplý srpnový vzduch. Bylo opět dusno. Jenomže tentokrát nebylo zataženo a slunce vytrvale svítilo. Přesto byl z venku ještě cítit chlad. V brzkých ranních hodinách se svět teprve probouzel.

Podívala jsem se na hodiny a bylo půl sedmé. V tu ránu mě dobrá nálada polevila. Myslela jsem. že je ukrutně brzo a ono už je tolik. Vzala jsem knížku a začala si číst. Mezitím mě navštívila Susan, řekla jsem jí že jsem hotová a že může jít. Asi po čtvrt hodině jsem se vydala na snídani.

Sedla jsem si na své místo a dala se do jídla. Byla jsem první. Nějak jsem nespěchala a užívala si jídlo. V tu chvíli jsem i zapomněla na matčin odjezd.

Po chvíli přišel prince James. Když mě viděl na tváři se mu rozzářil úsměv.
„Cože tak brzo,princezno?" řekl a usadil se vedle mě.

Byla jsem na něj ještě trochu naštvaná a tak jsem mu neodpověděla. Když zpozoroval můj naštvaný výraz, rozhodl se konverzaci přesunout na jiné téma, než je popichování mě.

„Dnes to vypadá, že bude horko. Neměla byste chodit moc ven." řekl a já se na něj nechápavě podívala.

„To je škoda, já měla zrovna v plánu obejít zahradu." řekla jsem mu ironicky.
„Pokud se najde čas rád vám jí ukážu." řekl a usmál se.

To mě překvapilo. Zajímá se o mě a to mě potěšilo. Měla jsem však v plánu projít si zahradu sama. Ale taky mě zajímalo co má na práci.

„A co má Vaše výsost princ na práci?" zeptala jsem se ho trošku nepříjemně.

Změřil si mě pohledem a přiblížil se ke mě.
„Má drahá. Jsem budoucí král s zítra máme korunovaci." pošeptal směrem ke mně a já několikrát zamrkala.

„Ale jistě korunovace." řekla jsem si jen tak mezi zuby pro sebe. Bohužel to asi slyšel.

„Jistě korunovace. Stanete se královnou a já králem, není to úžasné?" řekl ironicky a já se na něj překvapeně podívala.

„A co by na tom mělo být úžasné? Pro mě se nic nezmění." podívala jsem se mu naštvaně do očí.

„To si myslíte vy. Jako královna budete mít nějaké povinnosti. Například scházet se s urozenými hosty." začal mi vyjmenovávat seznam mých povinností a já jsem se znuděně na něj podívala. „...Doprovázet mě po důležitých akcích, mávat ručičkou a usmívat se na poddané a to nejdůležitější..." najednou zvážněl a podíval se na mě. „dáte mi syna."

Můj znuděný výraz se změnil na rozrušený. Na to jsem úplně zapomněla. Od té hostiny mi spadl veliký kámen ze srdce a já to vypustila z hlavy. Princ se na mě podíval a svraštil obličej. V tu ránu do dveří vrazila Jane. Od té doby jsem s ním nemluvila.

Vyšla jsem na zahradu. Bylo horko. Obloha bez jediného mráčku a ještě k tomu bylo něco po dvanácté. I když mi bylo teplo, vydala jsem se prozkoumat zahradu. Šaty jsem měla jednoduché, bez žádných vleček a ozdob. Byla jsem ráda, že jsem se rozhodla vzít si krátký rukáv, protože teplo bylo velké.