WAR OF LOVE

1

„Sakra kluci!" zařvala jsem na mladší bráchy. I když jsem na ně křičela tak ani jeden se nezastavil a běželi dál. „Ha! mám vás" křikl na ně usměvavý Fred. „Tady máš ségra. Docela ti to trvá s tím balením" podal mi Fred tričko. „Tak užívám si poslední minuty v domě a stejně už to mám."  Usmála jsem se na něj, ale nebyl to šťastný úsměv, byl to úsměv jak zvadlá kytka. „Luno já vím že ti to tu bude chybět i mně, všem, to mi věř, ale tátovo názor nezměníš." Obejmul mě Fred. „Já vím jediný Noah a ty máte  výhodu. Noah nastupuje do lepšího týmu. A ty budeš na tvoji vysněný vysoký, také budeš doma jen o víkendu. " Fňukla jsem Fredovi do trička. „No a ještě trochu dvojčata mají štěstí, taky budou nastupovat do týmu ale jako mladší žáci" pohladil mě Fred pak se na mě podíval a dal mi pusu na čelo. „Tak už běž se dobalit."

Asi se ptáte kdo je Fred? Kdo je Noah? Kdo jsou sakra dvojčata!? A proč se stěhujeme ?
Nechte mě to vysvětlit. Jsem prostřední  dítě. Mám 4 bratry. Ano 4.
Fred je nejstarší. Teď mu bylo 20 a nastupuje na vysokou. S Fredem se neprovokujeme tolik jak u ostatních bratrů, z cela mě chápe a je tu pro mě 24/7 ale neříkám mu úplně všechno. Chápete "STARŠÍ BRÁCHA".Fred je spíš po mámě. Jde mu sport ale radši se věnuje hudbě. Nejenže zpívá ale hraje i na elektronickou kytaru. Dá se říct že Fred je ze všech mích bratru nejchytřejší. Noah je moje dvojče. Je nám 16.  Noah je jen o 10 minut starší, ale Noah dělá jak kdyby jsem byla mladší o 5 let. Noah se narodil 31.12. v 23:56 a já 1.1. v 0:06.
Takže se dá říct že jsme se narodili každý v jiný den. Noah je po tátovi. Hraje hokej. Narozdíl od Freda má školu na háku. Učení mu nic neříká. Když jsme byla mladší tak jsem se Noahem skoro každý den prala. Mamka už po nás žádné děti nechtěla měla 3 děti. 2 kluky a 1 dceru. Když Fredovi bylo 8 a nám se blížila s Noahem 5 narozeniny. Mamka vyběhla z koupelny a začala křičet „Petere já tě zabiju!" Peter je náš táta. Táta se na mamku podíval jak kdyby se zbláznila „Moniko. Zlato uklidni se. Co se děje?" Uklidňoval jí táta „Co se děje!? Co se děje!? Tohle se děje" mamka hodila těhotenský test na stůl před tátu. „Budeme mít 4. dítě!"  Táta jen na mamku zíral a nic neřekl. Když po měsíci měla mamka jít na kontrolu tak jsme šli všichni. Já, Noah a Fred jsme čekali s tátou v čekárně. Najednou přišla ztuhlá mamka za námi a jediný co z ní vypadlo bylo „Musíme si promluvit." Nikdo nic neřekl šli jsme do auta potichu. Když jsme už seděli mamka promluvila. „Budeme potřebovat větší auto. Čekám další dvojčata." Tátu výraz byl k nezaplacení. Noah se zasmál. Bylo mi jasný že Noah má nějakou poznámku, to co z něj vyšlo byla chyba jelikož nasral mámu ale táta se zasmál. „Táto ty si ale divočák" všichni jsme na nej čuměli. Protože Fred sotva pochopil jak to myslí a já to už vůbec nepochopila „Kde ses to naučil tohle říkat?" Zeptala se mamka.
„Strejda Jack" to byl tátův brácha.
Když se mamka dozvěděla že to jsou další kluci malém jí omyly.
Kdyby jste měli dvojčata zařadit jestli jsou spíš po tátovi nebo po máme, tak to nedokážete. Oni jsou mix. První z nich je Alex a druhy mladší o 5 minut je Jacob. Být s nimi v jednom domě je za trest!
A kdo jsem já? Já jsem Luna ve svých 13 jsem bojovala proti rakovině a vyhrála jsem. Hrála jsem volejbal ale musela jsem skočit. Teď s mojí rodinou se stěhujeme do většího domu v Nevadě.
A proč se stěhujeme?
Táta je trenér týmu a teď ho můj strejda Jack poprosil aby šel trénovat s ním. Noah se dostal do týmu kde právě táta se strejdou trénovali. Fred bude na koleji takže je mu to bylo jedno. Dvojčatům to taky bylo jedno. A mamka? Ta má vlastní značku, takže buď je na home office a nebo cestuje. Takže většině to vyhovovalo nebo jim bylo jedno že se stěhujeme. Mně to bylo líto ale můj jeden názor nic nezmění.