WAR OF LOVE

12

Právě teď je půl jedenáctý. Už bych měla vstávat, protože ve dvanáct mám být už na stadionu. Jdu rovnou do koupelny, hodím si rychlou sprchu, vyčistit zuby a upravím si vlasy.

Když jsem to řekla Avery tak ze začátku tam nechtěla, ale já jí přemluvila. Za hodinku bych jí měla vyzvednout. Ano, dneska jí vyzvedávám já.

„Dobré odpoledne!" Zakřičím na celý barák, což byla chyba. Táta měl v kuchyni nějaké lidi, jednu paní a jednoho pána. „Ou, pardon" táta nedokáže být přísní, takže jediný co udělal že se chytil za čelo a trošku se zasmál. „Dobré i tobě, jdeš někam?" Zeptal se mě taťka. „Ano, jdu na zimák." Řeknu při vyndáváni jahod . Nechci nic extra k jídlu teď, stejně si sebou beru ještě peníze. S Avery máme v plánu pak jít na jídlo. „tak jo, tak si to užij, pa" dojdu k taťkovi a dám mu pusu na tvář. „pa, na shledanou"

V autě mi hraje písnička a já jen čekám na tu malou sviňuchu, teda Avery. „Nazdárek!" Vykřikne Avery, když vejde do auta. „No nazdar, kde jsi? Za 10 minut tam máme být" šlápnu na plyn a mířim to k zimáku. „Promiň." Nezlobím se na ní. To ani nejde, ale ráda dělám že jsem na ní naštvaná.

„Sluší ti to." To je důvod proč mám rada Avery. Vždycky je to ona kdo mi řekne že mi to sluší, ale na druhou stranu, když vypadám jak kus hovna, řekne mi to taky. „Aw, děkuju"

Lucas
„Nechci ti nic říkat, ale za pár minut tady mají být a oni furt nikde!" Vyjedou na Zacha. „Hej klid kámo! Luna mi to slíbila, že dojede." Nevím jestli mě sere že Luna to nejspíš nestíhá a nebo že Luna má lepší vztah se Zachem. Ta holka se mi dostala do hlavy tak hluboko jen kvůli tomu že na ní nepůsobím jak na ostatní holky. Když projdu kolem holek, každý už vlhnou kalhotky, ale u Luny to je jinak. Jenom když kolem ní projdu už je nasraná.

Po pěti minutách k zimáku přijíždí auto. Vystoupí z něho Avery a Luna. Sakra! Má na sobě červený top s černou mikinou a černými tepláky. Tak normální oblečení a jí to sluší „Čau kluci, nic neříkejte. Víme, jen tak tak to stíháme" projdou kolem nás a jdou na zimní stadion.

S klukama jsme si nasadili brusle a dresy. S Harrym jsem zůstal poslední v šatně. „Kámo jsem v prdeli." vypadne najednou z Harryho. „Co?" Udiveně se na něj podívám a čekám co mi k tomu řekne. „Už měsíc mi nikdo nedal, ne-li déle. Víš proč?" Měsíc? To je na Harryho dlouhá doba, teda i pro mě. „Proč?" Jestli má nějakou pohlavní nemoc tak mi ho je líto. Teda není. Když byl namol ojel i mojí ex kamarádku, která byla svině už od pohledu. „Když jsem se chtěl vyspat s jednou prsatou blondýnkou, nedokázal jsem to." Prsatou blondýnkou? To by dal každý. „nedokážu dostat z hlavy Avery." Avery? AVERY? Na tu to zkoušel tady KAŽDEJ. Nikoho z nás k sobě nepustila. Hošánek si ukousl dost velký sousto. „No Harry, máš co dělat. Ale teď to neřeš, musíme na led za těma prckama. Po tom půjdeme k nám a tam to probereme." Poplácám ho po rameni a z kabiny si to rovnou mířim na led.

Luna
„Takže tady do těch papíru budete přiřazovat ty děti ke klukům až to budete mít přineste to klukům. Díky" vysvětli nám Asistent trenérů.

Děti chodí postupně za námi. Přijdu si docela stará, protože vždycky když k nám přijdou řeknou dobrý den. „Já mám všechny sepsaný, co ty?" Zeptá se mě Avery. „Taky, půjdeme jim to už odnést." Papíry jsem si urovnala v ruce a čekala na Avery. „Dobře, tak jdeme" řekne Avery.

„Tým Zach a Matt, tady." Podám papír klukům který měl určovat koho kluci mají v týmu. Poslední papír je pro Harryho a Lucase. Supr. Takže Lucasovi se dnes nevyhnu.

Papír jsem chtěla předat Harrymu ale ten se teď bavil s asistentem. Takže ho musím dát Lucasovi. „Tady máš papír" řeknu když dojdu k Lucasovi. „Taky tě rád vidím, jo díky." Lucas si ode mě vzal papír a zkoumavě ho prošel. „Jsou tam všichni?" Zeptá se mě „Ano." Chystám se odejít jenže Lucas má další otázky v zásobě „Proč mě ignoruješ?" Přejde těmi jeho zářivými oči z papíru na mě. Má je fakt pěkný, ale to je vše. Kdyby neměl takový ego tak je perfektní. „Já tě neignoruju." Lež. Ignoruju. „Neodpovídáš mi na Instagramu a chtěla si jít za Harrym, aby si ten papír nemusela dávat mně. Že?" Jak to do prdele ví? To jsem tak nápadná. „Prostě jsem šla intuitivně za Harrym. Toť vše. A když mě omluvíš musím ještě k Avery, jo a už by sis měl shánět tým." Usmála jsem se na něj a chtěla odejít. Jenže Lucas mě vzal za ruku a táhl ke straně. „Co děláš!" Vyjedou po něm u mantinelu. „Co takhle se vsadit?" Opře se o hokejku Lucas. „Ne?" Nejsem blbá. Nebudu se s nim vsázet. „Proč? Bojíš se?" Zeptá se mě. „Zaprvé. Ne, nebojím. Zadruhé. Nejsem blbá abych se vsadila s tebou." Odpovím mu. „takže se bojíš, no jasně, mně to bylo jasný." Já se nebojím! „já se nikdy nebojím!" Přitisknu ho na mantinel, že jsem tak u něj blízko, že ani zrnko soli by se mezi nás nevešlo. Lucas vykulí oči. Asi to nečekal.