WAR OF LOVE

20

Lucas
Nemůžu tomu uvěřit. Ona by si klidně flirtovala s Connorem a ani neví co to je za čůraka a ještě k tomu, jak na mě vytáhla to, že jsem mu ojel sestru ? Hoří mi celé tělo vztekem. Až vlezu na ten led nebudu se divit jestli se roztaje.

„Jsi připravenej je rozdrtit kámo ? Žďuchne do mě Harry. Rozdrtit? Jsem připravenej je na tom ledě mučit. Jsem připravenej mučit každého hráče, který se mi jen trošičku dostane do cesty. Jsem připravenej mučit Connora.

„Víc než to." Žraloci jsou dlouholetí nepřáteli našeho týmu, ale je pravda, že když jsem se vyspal s Connorovou sestrou, tak na ledě panuje válka. „Tak se mi to líbí. Jdeme?" Zeptá se mě Harry. Já jen kývnu a vydám se k ledu.

Všimnu si, že Luna spolu s Avery jsou u nás na střídačce. Luna zrovna něco rozebírá s tátou. „To budou u nás na střídačce?" Zeptám se Noaha. „Asi jo, když jsme byli malí tak táta nás tam vždycky brával sebou." Odpoví mi. Na to jenom kývnu. Jdu se rozstřílet na bránu.

Siréna zazní poprvé. S klukama se vydáme k brankáři. Dnes je v bráně Matt. U brány máme vždy náš pokřik, po kterém každý hráč podpoří brankáře. Jedu ještě za Noahem , musím ho pro jistotu znovu upozornit jak tvrdě hrají žraloci.

„Noahu?" Při bruslím k němu. „Hm" otočí se ke mně. „I když jsem ti to už říkal. Nezapomeň, že žraloci hrají tvrdě." Na tváři se mu objeví úšklebek, který mi jasně říká, že se jich vůbec nebojí. „To ještě nehráli proti mně." Ten kluk je skvělej. Od začátku co je v týmu se ničeho nebojí. Je skvělý hráč ai když ho znám chvilku je i skvělý kámoš.

S Noahem se vydáme k naší modré čáře, aby jsme "mohli pozdravit" s "hostiteli". Koutkem oka zamířím k Lůně, která si toho všimne a rovnou ode mě odvrací zrak. Rozkošný jak dělá, že je naštvaná.

Začátek první třetiny začal lépe pro žraloky. Ve čtvrté minutě skóroval Marcus. Jenže mi jim to nenechali jen tak, protože hned 17 vteřin po tom skóroval Zach. Zlatíčko moje. Holky nám na střídačce dost fandily.

V polovině třetiny jsme znovu skórovali my, přesněji James spolu s mojí asistencí. Žralokům se to moc nelíbilo, protože začali hrát tvrději. Naštěstí je konec první třetiny, která končí pro nás 2:1.

Cestou ze střídačky mi neunikne Connorův pohled, který mě jasně propaluje skrz na skrz. Už teď mi je jasný, že v druhý třetině začnou jejich "tvrdé bránění". Musíme s klukama začít hrát stejnou hru jak oni. 

Dvě minuty před začatkem druhý třetiny jsme s kluky vyrazili na led.  V kabině jsme probrali s trenéry taktiku hry.

Druhá třetina žačala přesně jak jsem čekal. Žraloci hrají tvrdě. Dost tvrdě. Noah se do hry pustil taky tvrdě. Sice je úžasnej útočník, protože v prvním našem oslabení ve druhé třetině. skóroval a to sám bez žádný asistence, prostě sebral puk Marcusovi a rozjel se k bráně.

Ale abych se vrátil ke své myšlence, Noah dokáže i skvěle bránit. Skóre je nyní 3:1 pro nás.

Třetí třetina je tady. Žraloci přestaví zvládat svůj vztek, protože naši obránci je minimálně pouštějí za naše pásmo. Bohužel jako třeba teď, se jim povedlo vklouznout k nám do pásma. Connor se snaží protlačit puk za naší bránu, což se mu nechce povést.  Harry do něj strčí. což se Connorovi asi nelíbilo, protože do Harryho strčil na zpět. 

První bitka je tady. Harry a Connor se do sebe pustili. Rozhodčí je od sebe nemůžou dostat. Noah a jeden hráč z protějšího týmu se je snažili od sebe dostat, jenže místo toho se i oni dva začnou prát. 

Nevím kam  jít dřív. Dobře už vím. Jdu pomoc Harrymu, protože Connor se do něj dost pustil. Harry se ale nikdy nevzdává.

„Nechte toho!" Ozve se trenér z vedlejšího týmu. Ten hráč z vedlejšího týmu to asi vzdal, protože míří ke střídačce s rukou u nosu a Noah se výtězně směje.

Harryho jsem  odtrhnul od Connora. Connor měl typický kecy, že by to Harry beze mě nezvlád. Což se dost plete.

Třetí třetina byla ostrá, ale dopadla lépe pro nás. Skóre skončilo na 3:1.

Nebudu lhát poslední třetina byla pro mojí pozornost dost těžká. Luna se do té naší hry tak zapálila že si začala kousat spodní ret. Co to dělám? Tímhle bych se neměl rozhodně rozhodit.

„Dobrý kámo?" Zeptám se Harryho.  „Jako vždycky." Usměje se na mě. „Dodělal bych ho, kdyby si mě od něj neodtrhl." Tomu věřím. „Tak příště kámo. Co ty Noahu?" Zeptám se.

„Celkem dobrý. Borec dělal ramena, ale pak stejně ustoupil po chvíli." Najednou se ozve s chodby holčičí smích. Ne našich holek ale, byla to Nicol. Sestra Connora.