WAR OF LOVE

7

Někdo mi zaťukal na dveře. Podívala jsem se na budík který ukazoval 8:23. „Ano?" Utřela jsem si ospalky z oči a podívala se na dveře. „Stávat! Jdeš semnou." Zakřičí Noah. „Za prví od kdy máš po ránu takovou energii a za druhý nikam nejdu." Skryju se pod deku protože fakt nemám v plánu jít na jeho první zapas a nehodlám znovu vidět ty blbce. „Ale jo jdeš. Táta mi to řekl." Usměje se Noah a sebere mi peřinu. „Dávám ti dvacet minut na to aby si už byla dole v kuchyni." Řekne a odejde z pokoje. Super takže když si táta něco usmyslí tak to tak musí být.

Jdu do koupelny kde si vyčistím zuby a hodím si rychlou sprchu. Trochu jsem se opozdila ale to nevadí.

„Jdeš pozdě." Řekne Noah který se opírá o linku. „O pět minut. To se nic nestane." Usměju se na něj. „O sedm." Opraví mě a kousne si do sendviče který vypadá fakt dobře. „Hraješ si na puntičkáře?" Zeptám se ho a seberu mu sendvič. „Hej ten byl můj. Nebo víš co sněz si ho. Hlavně už pojď." Noah se natáhne pro kličky od auta a dá si je do kapsy. Vydám se za ním a sednu si na místo spolujezdce.

Cesta proběhla v klidu. Chvilku jsem si i zpívala a Noah se i párkrát přidal. Když jsme přišli na stadion tak tam byla i Avery. Byla v bufetu, jakmile si mě všimla tak zamnou šla. Noah mezi tím šel za klukama. „Ahoj Luno." Zamává mi Avery. „Čau, co ty tady?" Zeptám se. „Táta řekl že když je to Noahovo první zápas tak bych tu prý měla být." Jak na Avery koukám tak tu moc ráda není. Najednou vidíme jak se z hlavního vchodu  objevují hokejisti z druhého týmu. S Avery na ně koukáme dokud mě i Avery nechytne někdo kolem pasu. Avery chytil Harry a mě Lucas. „To fakt očumujete je a ne nás." Zeptá se nás Lucas. „Přesně. Možná z dálky vypadají dobře ale zblízka to tak není." Dodá Harry. Musím nad tím protočit oči, ale jakmile to udělám tak Lucas se na mě zamračí. „Kde jste vzali tu drzost nás chytit kolem pasu?" Zeptá se Avery. „Někdo vám musel ukázat na koho koukat." Ušklíbne se na mě Lucas. „Nechci ti to nějak kazit ale měli byste už jít." Řekne jim Avery. „My si vás pak najdeme." Řekne Harry když už pustil Avery. „Dneska nemáš co říct brouku?" Zašeptá mi Lucas těsně u ucha. „Ne, jen se s tebou nemám o čem bavit." Odpovím mu a usměju se na něj. „Lucasi už pojď." Zařve na něj Harry. Lucas mě pustí a když je už u Harryho tak se na mě otočí a naznačí mi pusou 'Počkej si' nechápu co tím myslel. S Avery jsme si šli koupit čaj. Protože stát tam bez toho aby nás něco zahřálo by bylo příšerné.

Ve třetí třetině to bylo 2:2. Čas ukazoval už jenom 3 minuty do konce. Ale pak číslo 15 od nás změnilo skóre na 3:2. Už bylo jasný že vyhrají naši. Když se s ním kluci objali tak úkaz na mě. A mně hned došlo že 15 je Lucasovo číslo dresu.

Všichni už odcházeli ale já musela čekat na Noaha. Nevím co tam dělali tak dlouho ale všimla jsem si ho jak se směje společně s Harrym o něčem. Divné bylo že Lucas furt nevylez. „Kde si tak dlouho!?" Zeptám se rozzuřeně. „Zas tak dlouho to nebylo." Odpoví mi Noah. „No jasně." Šeptnu si pro sebe. „Můžeš mi prosím koupit kafe?" Uculí se na mě Harry. „Moc ráda ale musím jet domu tady spolu s panem Noahem." Fakt se mi nechce mu koupit kafe „Prosím." Ach jo je tak dotěrnej. „Fajn, přijdu pak k autu." „Dík puso" usmál se na mě Harry. „Hej!" Šťouchne do nej můj brácha. Dal je neřeším.