WAR OF LOVE

11

Je konec posledního školního dne v týdnu, takže pátek a my jedeme za babi a dědou. Za těch pár dní mi napsal Lucas a vždycky po 5 minutách psaní jsme se začali hádat. Protože pan princátko má velký ego a nedokáže přijmout pravdu. U babi a dědy bude už i Fred, přijede z koleje. Řekl nám že má novinku, nechci nic říkat, ale jeho novinky vždycky byly špatné novinky. „kluci chovejte se u babi a dědy slušně" pohrozila moje mamka na dvojčata. „Jasný máme všechno pod kontrolou." Mrkne Jacob na mamku. No jasný, vy tak. Pff.

Jsme tady, dům kde jsem trávila své dětství nejradši. Velký dům který měl přízemí a jedno patro, velkou půdu na které jsou uchovány všechny vzpomínky ale i tajemství. Zahrada která na jaře slouží jako motýlí dům.

„Ahoj babi!" Moje babča je v těch nejlepší letech. Vypadá velmi mládě a děda? To je štramák. „Ahoj Luno." Babi mě přivítala v jejím objetí ve kterém jsem vždycky ráda. „Kde je děda?" Zeptám se babi. „Ale, ten v kuchyni pije kafe a přitom luští křížovky. Jdi za nim aby viděl jaká velká, krásná, vysoká holka z tebe zase vyrostla." No jasný, krásná...

Jdu chodbou na které jsou fotografie z mého dětství, vždycky když jdu tak si je rychle prohlídnu. Počkat! Tahle tady nebyla. Fotka kde držím pohár v ruce. Vyhrála jsem nejlepší hračku ve volejbale. Byla jsem malá, ale dobrá. Nebudu se zabírat minulostí, žiju přítomností. Vešla jsem do kuchyně a vidím jak se děda snaží luštit. „Ahoj dědo." „No nazdar!" Děda mě hned obejmul. „kde máš brachy?" Jak já to mám vědět, jsem ráda že o nich aspoň chvilku nevím. „Asi jsou s babi." Odpovím. Najednou mi začal vibrovat mobil. „Tak já je jdu taky pozdravit. Tady máš, ale nikomu to neříkej." Děda mi dal 10 dolarů. Vždycky mi něco málo dá.

Furt mi někdo píše. Nevím kdo to je ale už mě začíná srá.. štvát. Lucas. No to jako asi ne. Bože co on zase po mně chce?

L: ty máš něco s Topprem
Já: Wtf!? K čemu ti to bude?
L: odpověz!
Já: může ti to být jedno!
L: Luno jen ti radím že Topper využívá holky nech ho plavat
Já: a ty je ne!?

On si fakt myslí že mám něco s Topprem? Nikdy bych s ním nic neměla. A co mu je do toho!? A stejně on ty holky má taky jen na jedno. Ať mě nechá být. „Luno Pojď dolu na jídlo Fred už je tady!" Zařve na mě mamka z kuchyně.

„Čau Frede. Jak je na škole?" Pozdravím Freda. Je mi jasný že dobře vždyť má konečně klid a... Cože? On má na krku cucák? Tak to mi bude muset pak vysvětlit. „Jo dobrý, pak ti řeknu víc, teď se pojď najíst." Jdeme si sednou ke stolu kde už je prostřeno. Všichni čekají na tu novinku co Fred má. „ehm no takže, už asi pět měsíců mám přítelkyni." Vypadne z Freda, takže proč má cucák už víme. „no a řekl jsem si že by jste jí měli už poznat, asi za dvě minuty přijde." Podívám se na mamku která je šťastně překvapená. Nejen mamka, všichni u stolu. „Už se těším až jí poznám." Řekne babi a usměje se na Freda. Mamka mezitím přinesla další talíř.

Rozezněl se zvonek a to znamenalo že Fredova tajná přítelkyně je tady. Fred odběhl ke dveřím. Přišla vysoká černovlasá slečna. Tipla bych že má evropské kořeny. „Dobrý den." Vysloví opatrně slečna zatím neznámá. „Takže rodino, tohle je Angela. Angel tohle je moje rodina." Italka? „těší mě," se všemi si podala ruku.

Angela je velmi milá holka. Fred si vybral dobře. U stolu se mamka vyptávala na ty typický otázky. Kde jste se seznámili, proč jste spolu, jak to vidíte do budoucnosti, bla bla bla.

Večer proběhl dobře. Sice mě otravoval Zach jestli zítra přijdu jim pomoc jak jsem slíbila. Samozřejmě že jo, sliby plním. Ale ta představa že tam bude Lukas je hrozná a to už zítra!