Jasper and Daisy Cullenovi /Twilight saga/

25

Daisy, Bella a jejich matka se vychřívala na lehátku na slunci zatímco Jasper s Edwardem seděli doma mimo slunce. Už řekly Renee, že chtějí jít na vysokou na Alijašku. Není z toho moc nadšená.

"Nebude vám tohle chybět?" zeptala se po chvilce ticha na sluníčka Renee. "Copak necítíte jak vám vitamín D přímo teče do pórů?" dodala ještě. Daisy dost vadilo, že to vytahuje. Věděla, že tohle je dost možná poslední návštěva a bylo jí z toho smutno. Není tou proměnou posedlá jak Bella, ale udělala by cokoliv aby byla s Jasperem navždy.

"To mi chybět bude" přiznala s povzdechem Bella. "Vite, školy na Floridě mají mnohem víc slunce" snažila se je znovu přemluvit. "Nerozmyslím si to. Budu tam kde Jasper" utnula jí Daisy rozhodně. "Jen chci říct, že když půjdete na školu na univerzitu na Alijašce, nikdy vás neuvidím" bránila se jejich matka.

Obě sestry si vyměnily pohled. Věděly, že na žádnou vysokou asi ani nepůjdou a budou upíři. To ovšem nemohly říct. "Mají tam moc dobrý fyzikální program" řekla tentokrát Bella. "Edwardův program? Co chceš dělat vlastně ty Daisy?" zeptala se. "Medicína" řekla jednoduše. Věděla, že když bude upír tak doktor fakt být nemůže.

"Jak vás pozorujou" pokračovala Renee a obě sestry se automaticky otočily směrem ke klukům. "Jakoby chtěli vyskočit před vás a postavit se kůlce" usmála se na ně Renee. Popravdě Daisy by udělala úplně to samý kdyby nebyl upír a nevyléčil by se.

"A to je špatně?" zeptala se Bella. Nikdy nebyla na podobný rozhovory. "Je to dost intenzivní. Jste s nimi jiný" povzdechla se Renee. "Oni se hnou, vy taky. Jako magnety" dodala ještě.

"Mami prostě se milujeme. Jasper je pro mě vším a vždycky to tak bude." snažila se skončit tuhle konverzaci Daisy. "Chci se jen ujistit, že pro sebe děláte správné rozhodnutí" dodala s menším úsměvem Renee. "To nejlepší" ujistila jí Daisy a Bella přikývla.

"Tak dobře. Dost vážných debat." řekla a odběhla pryč. "Jsem ráda, že tady jsme" řekla Daisy. I přesto, že Daisy věděla pravý důvod, byla moc ráda. Taky věděla, že až se to Bella dozví, bude na ní naštvaná. "Já taky" řekla Bella a to už přicházela jejich matka s dvouma krabicema.

"Mami" zasmála se trochu Bella. "To je k maturitám" podala každé jeden. "Nemáš utrácet peníze" řekla s úsměvem Daisy. "Radši se podívejte" usmála se na ně Renee a sedla si naproti nim. Obě otevřely krabice a zůstaly nadšeně chvilku koukat než to vytáhly ven.

"To jsou naše trička z cest?" zeptala se nadšeně Daisy. "Všechny jsem schovala a je z nich hezká deka. Aby jste byli v teple na Alijašce" řekla Renee. Daisy znovu přepadl smutek z toho, že jí nemůžou říct pravdu, ale z těch triček byla nadšená.

Obě úžasle koukaly na deku a byly tak nadšený. Spolu vzpomínaly odkud co je. "Až budeš mít děti Bello, tak to můžeme rozšírit. Pojedeme třeba za největším lahví kečupu na světě" usmála se na Bellu a Daisy pohladila po vlasech. Veděla, že Daisy nikdy nebude moct mít děti a taky kvůli tomu Daisy trpěla depresemi, ale od tý doby kdy potkala Jaspera to bylo jiný.

"Půjdu za Jasperem" řekla Daisy, když cítila jak se jí tlačí slzy do očí a vydala se spěšně najít Jaspera. Našla ho jakmile vešla do domu. Hned byl u ní a tvářil se starostlivě. Daisy si povzdechla. Samozdřejmě, že vycítil její emoce.

"Jsi v pořádku?" strachoval se a prohlížel si jí. "Jsem v pořádku, jen blbý téma. Chceš to slyšet?" zeptala se ho a políbila. Věděla, že mu to může říct už jen z důvodu, že stejně nikdy děti mít nemůžou.

"Klidně mluv" vzal jí do náručí a upíří rychlostí se přesunuli do jejího pokoje kde se lehli na postel. "Když mi bylo 15. tak jsem se zamilovala do jednoho kluka. Byl nejhezčí ze školy a on si začal všímat mě a tak jsem chodili ven a časem se dali dohromady" začala vyprávět a hrála si s jeho rukou zatímco druhou jí tiskl k sobě.

"Začátek vztahu byl úžasný. Choval se jako dokonalý kluk. Bohužel ne vždycky je všechno dokonalý a jak už jsem poznala tak nikdo se nedokáže přetvařovat dlouho a tak ani on to nedokázal. Začal se chovat hnusně. Zakazoval mi kamarády a neměla jsem skoro žádnou svobodu. Když jsem neposlechla a zezačátku jsem vážně odporovala tal mě zmlátil. Nikomu jsem to neřekla, protože mi vyhrožoval, že zmlátí Bellu.

Zacházelo to fakt daleko a začínali si toho všímat i ostatní ale já vždycky všechno zapřela. Jednoho dne přišel ožralej a znásilnil mě. Bohužel byl nějak nemocnej a přenesl to na mě a jelikož jsem to nikomu nepřiznala tak se to zjistilo pozdě a já nemůžu mít děti. Naštěstí jsem potkala tebe a svt se zase vylepšil" políbila ho. Jasper byl vážně dost naštvanej. Z očí mu šlehaly blesky a čelist měl zaťatou.

"Kdybych mohl tak bych ho na místě zabil" zavrčel naštvaně a víc objal Daisy. "Už je to pryč a mám tebe" zachumlala se v jeho objetí a Jasper jí začal pusinkovat do vlasů a Daisy se kvůli tomu začala smát do jeho hrudi.

"Miluju tě" řekla mu když přestal. "Nejvíc celým svým srdcem. Jsem nejštastnější holka"dodala ještě a co nejvíc ho zmáčkla. "Já tebe víc lásko. Děláš mě tím nejštastnějším mužem" políbil jí na čelo. "Jinak máš dost pevnej stisk. Bude z tebe ten nejsilnější nováček" zasmál se a Daisy s ním.

V noci Daisy měla zase sen. Nebo spíš vizi. Viděla jak Cullenovi čekají u hranice s vlkodlaky na Viktorii. Bylo to jakoby tam byla s nima, ale nemohla se nikoho dotknout ani na nikoho promluvit. Viděla to se svýho pohledu. Jakoby tam byla. Mohla se tam procházet.

"Alice?" zkusila to a zamávala jí před obličejem. Nic. Jakoby jí neviděla a Daisy si uvědomila, že tohle ještě nezažila. Věděla, že se Viktorie určitě objeví, ale najednou měla pocit jakoby tady cítila smrt. Začala se otáčet dokola a snažila nějak smrt odehnat.

Nevnímala ani jejich rozhovor. Jen se snažila vytlačit smrt ze svý hlavy. Začala jí hrozně bolet hlava a bolestí se sesunula na zem. Byla to takovyl bolest, že po chvíli začala řvát. Najednou se před ní objevilo světlo a z ní vystoupila krásná, bledá žena s černými vlasy. Všechno okolo se zastavilo.

"Kdo jsi?" zeptala se Daisy, když bolest ustala. "Já jsem smrt, mé dítě" usmála se na ní žena. "Přivolala jsi mě" vysvětlila, když viděla Daisy nechápavý obličej. "Ale jak? Jen jsem se snažila aby smrt odtuď zmizela a nikoho nezabila" vysvětlila Daisy. "To nevím. Jsi vyjímečná osoba" pohladila jí po tváři ledovou rukou a Daisy se snažila neucuknout.

"Bohužel, jestli chcěs někoho zachránit ze smrti tak to bude něco stát" řekla skoro až lítostivě žena. "Udělám cokoliv" řekla odhodladně Daisy. "Prožiješ si nejhorší bolest jakou jsi kdy zažila. Vezmu si kousek tvojí duše." vysvětlila jí tiše žena. "A bude to nějak vadit, když si jí vezmete?" zeptala se Daisy s trochou obavy.

"Ne. Neucítíš to, jen si budeš pamatovat tu bolest" usmála se na ní vlídně žena. "Tak dobře" souhlasila Daisy.

"Jsi statečná, drahá" položila jí žena nežně ruku na čelo a Daisy pohltila nesnesitelná bolest.