First Snow (Minsung)

11.

Jisung, po přemluvení Felixem, stál před fakultou se svými přáteli. Nebyl nějak rozmluvný a ani se mu mluvit nechtělo.
Prostě jen poslouchal o čem se bavíjou a snažil se dávat pozor, kdyby se ho na něco náhodou zeptali.
Samozřejmě, že Felix všem hned řekl, ať se nerýpou v tom, že s níma Jisung několik dní nechtěl být a všem se vyhýbal. Bylo to tak lepší a Jisung se nemusel cítit více blbě, než do teď.
Popravdě, co si budeme vykládat, chtěl jít domů a na všechno se vykašlat. Zahrabat se pod teplou deku a objímat svůj polštář.
Jenže na přednášky za něj nikdo chodit nebude. Rozhodl se tedy překousnout realitu a udělal co bylo správné. Prostě byl s nimi a pokoušel se nehledě na fakt, že by mohl být raněný ještě více.
Minho na něj nepromluvil ani jednou, jen se na něj sem tam podíval a snažil se zjistit, nad čím by mohl mladší přemýšlet. Měl v hlavě úplně stejný zmatek, jako Jisung. Byli na jedné lodi.

„a pak jsem mu řekl, ať odprejskne, že mám přítele” Felix se uchechtl a namáčknul se na Changbina, který na něj pyšně koukal. Felix byl hrdý na to, že mohl Changbina považovat za svého, takže se tím nikde netajil

„měli bysme Jisungovi taky někoho najít” Hyunjin se na Jisunga podíval se zamyšlením. Levé oko měl přivřené a rty našpulené

„dej pokoj, žirafo” Jisung si odfrkl a protočil očima. Na tohle není zvědavý. Sám si teď prochází peklem a ještě nechá Hyunjina, aby mu hledal partnera. To vůbec, na to Jisung neměl energii

„ale no tak, už někoho potřebuješ. Nebuď kakabus, nemůžeš být sám navěky” Hyunjin se ohrazoval. Přesto argument to byl celkem blbý. Jisung bude klidně sám, kdy nebude muset trpět a přemýšlet, na či straně je chyba. Už nemá sílu se jen tak zamilovat a nechat se sebou takhle cloumat. Chtěl jen klidný vztah, aspoň pro jednou. Chtěl vědět jaké to je, být milován. Minho mu to ukázal, přesto nebyl tou správnou osobou. Nebo Jisung si to aspoň myslel. Nemohl vidět Minhovi do hlavy. A to je ten problém. Nenechal Minha, aby mu to pořádně vysvětlil. Nešel a neřekl mu, že si chce promluvit, protože se bál, že ho Minho zpříma odmítne a tím Jisung ztratí naději. Ovšem, tu on už ztratil, že?

„klidně budu sám, a tak i umřu” Jisung si založil ruce na prsou a na Hyunjina se mračil. Nemohl to nechat zajít dál.

„jak dramatické a tragické” Seungmin se uchechtl
„ber to takhle, aspoň mu nikdo víc neublíží” Seungmin poplácal Hyunjina po rameni. Samozřejmě, že si všichni pamatují, jaké divadlo udělal několik dní zpátky. Ale naprosto ho chápali. Jisung měl křehké srdce a není to tak dlouho, co ho slepil. Rozpadlo se znova.

„to je nesmysl. Každý z nás potřebuje někoho, o koho se bude moct opřít” Hyunjin zavrtěl hlavou a nechtěl nechat Jisunga, aby si šel za svým. Nechtěl, aby jeho kamarád byl úplně sám

„přestaň už, pořídím si kočku a sám nebudu” Jisung si pomlaskl. Jasně, že to neměl v plánu, nebo aspoň ne teď

„jo, a za několik let, z tebe bude kočičí lady” Felix si poťukal na čelo

„aspoň nějaká společnost” Jisung pokrčil rameny. Nechtěl se o tom dál bavit
„takže, když budete od té lásky a dobroty, přestaňte mluvit nesmysly a dejte mi konečně pokoj”

....

Jisung i přesto, že byl proti, tak teď byl s Felixem v nákupním středisku a stáli u kadeřnictví. Felix s dlouhými vlasy, chtěl jít zpátky na hnědo. Sice své blonďaté vlasy má rád, ale chce změnu.
Chtěl Changbina překvapit a na druhou stranu, nechtěl jít sám, takže Jisung byl jeho jediná možnost.

„jsi si jistý, že si chce nechat obarvit vlasy? Nebudeš to chtít za týden změnit znova?” Jisung moc dobře znal Felixe a nebylo by to poprvé, co se Felix nechal obarvit, a pak toho litoval