First Snow (Minsung)

17. Happy Ending

O 3 roky později

„nějaké plány na dnešek?” Jeongin, který koukal do telefonu, si najednou prohlédl všechny své kamarády. Seděli v bistru na obědě.
Vysoká škola už za nimi a teď by si měli užívat dospěláckého života.
Felix se Seungminem a Jisungem se podívali na nejmladšího z nich.

„vždyť už jsme s tebou venku, to je přece plán” Felix nechápal, kam tím Jeongin míří. Vždycky dělal tohle, než se dostal k jádru věci

„první sníh” Innie řekl ledabyle. Skoro jako kdyby to nic nebylo. No, jak se to vezme. Pro někoho je to kouzelná doba, pro někoho jen obyčejný den.

„otázkou je, jestli ty a Chan máte něco v plánu” Felix na nejmladšího mrknul a dál se věnoval jídlu.

„nebo možná Seungmin s Hyunjinem” Jisung drkl do Seungmina, který se na něj zatvářil dost kyselé. Všichni věděli, jaký vztah spolu mají. Nebo spíše nemají

„tu protivnou prdel mi ani nepřipomínej. Ještě jsme spolu pořádně nezačali chodit a už je na lopatu” Minmin si odfrkl

„takže se nic nezměnilo” Felix se zasmál. Ale opravdu, hodili se k sobě.
Sice je pravda, že Seungmin má někdy problém Hyunjina vystát, ale není to tak špatné. Občas mají i své světlé stránky. I když ne dlouho po tom, co Jisung začal chodit s Minhem, se mu Hyunjin v opilém stavu přiznal, že ho měl rád. Byla to komická chvíle.
Uškytaný Hyunjin, který slavil své narozeniny v baru a Jisung, který na něj koukal se zvednutým obočím.
Minho, ten si svého přítele držel okolo pasu a na Hyunjina koukal stejně. Jen Seungmin se mu smál, přišlo mu to vtipné. Nakonec po nějaké době skončili spolu, je to asi půl roku zpátky. Trvalo to celkem dlouho.
Nedokázali se dohodnout, neustále se hádali, ale i pošťuchovali. Bylo to komické. No a když už se Hyunjin odhodlal, že pozve Seungmina na první rande, tak to bylo taky první a poslední. Proč?
Protože je Hyunjin líná prdel a nikam se mu nechce chodit. To Seungmin nějak pobral, ne že by byl fanda přeplněných míst. Raději byl doma.
Takže dokonalá dvojka.

A když už jsme u toho. Jeongin a Chan.
Trochu zajímavá kombinace. Začali spolu chodit minule léto, což je téměř rok a půl zpátky.
Chan si nikdy neodpustil větu "no není on roztomilý?” a štípal mladšího do tváří. Skoro jako jeho babička.
Přesto Jeongin je spíše malí ďáblík. Nemá smysl to vytahovat, že ne?
Nic o čem bysme se měli bavit.

.....

„hyung, jsem doma” Jisung křikl do útrob bytu a u botníku si sundával boty a kabát. Ano, teď už bydlel s Minhem. Nejdříve tu jen tak pobýval, než se rozhodli, že by bylo fajn, kdyby se k němu Jisung nastěhoval.
Jejich vztah ani po třech letech neuvadl. Možná protože celý začátek byl tak moc bolestivý.

„v obýváku” Minho zavolal zpátky a Jisung za ním s úsměvem přiběhl. Ale musel dávat pozor, aby nezašlápl tři chlupaté kuličky. Ano ano, přírůstek do rodiny. Minho si pořídil tři kočky. Ovšem, že to Jisungovi nevadilo. Bylo tu živěji.
Jisung s velkým úsměvem sedl Minhovi na klín a díval se mu do tváře.
„jak bylo venku?” starší se optal, když omotal své ruce Jisungovi okolo pasu

„zima” Jisung se zašklebil a otřásl se

„mám tě zahřát?” Minho se ušklíbl a Jisung pokýval hlavou. Nepřál si nic jiného, než být v Minhově náručí.
Starší bez váhání spojil jejich rty a teplé dlaně zasunul Jisungovi pod triko.
Ruce mladšího se spojily Minhovi za krkem a polibek prohloubil. Na to se těšil celou dobu, co byl pryč.
Jejich rty se o sebe otíralý a jejich měkkost unášela Jisunga do sedmého nebe.
Minhovy ruce hladily Jisungovy záda a všechno bylo perfektní.
Hluboký, procítěný, nenáruživý polibek.
Teplo, které obklopovalo Jisunga a Minhův jazyk, který se snažil dostat do úst mladšího.
Samozřejmě ani po třech letech nebyl Jisung schopný odolat. Rty lehce pootevřel a Minho se chopil šance. Jazykem prozkoumával každý kout Jisungových úst, než započala válka jazyků.
Mladší se lehce zavrtěl na Minhově klíně a starší vypustil z úst tichý stén.
„pojď semnou ven” Minho se odtahl a chytil Jisungovy tváře do dlaní