Ačkoliv mi není zrovna dvakrát nejlíp. A k tomu všemu jsem onemocněla, tak jsem chtěla aspoň dopsat tu kapitolu, kterou mám minimálně týden rozepsanou.
Děkuji, že jste čekali. Opravdu si toho vážím ♡Ještě se omlouvám za případné chyby a překlepy.
„díky, že jsi mě doprovodil” Jisung i Minho se zastavili před bránou a mladší z nich se lehce usmál. Byl rád, že mohl s Minhem být zase o chvilku déle, než jindy.
„žádný problém, to přece kamarádi dělají” starší mu odpověděl a Jisunga lehce zamrazilo. Možná, že tohle zrovna slyšet nechtěl. Ale co s tím mohl dělat, že?
Na tváři si držel úsměv, aby nevypadal, že ho to mrzí a chystal se, že zajde za bránu„jo jistě, to kamarádi dělají” Jisung pokýval hlavou. K čemu jinému jsou kamarádi, že?
„tak já teda pujdu domů. Jdi opatrn씄neboj, nejsem ty” Minho se uchechtl a se zamáváním opustil Jisunga. Žádný pohled navíc. Prostě odešel. Jisung se cítil, jako kdyby něco provedl. Měl divný, ale hodně divný pocit uvnitř sebe. Nedokázal to popsat. Asi mu přišlo líto, že se mu nedostalo více pozornosti, jako naposledy. Jisung ještě chvíli koukal, na Minha, jak mizí v dálce a pak se rozhodl jít domů.
Prošel bránou a mířil si to hned ke vchodovým dveřím.
Odemknul je a vešel dovnitř. Tímto začal jeho stereotypní život. Nebo pokračoval?
Sundal si boty, bundu i se šálou a šel do svého pokoje.
Batoh hodil ke stolu a rozplácl se na postel. Hlava mu šla kolem. Ať přemýšlel, jak přemýšlel. Přišlo mu, že po tom, co se stalo venku, začal být Minho více odtažitý. Prostě se choval jinak, než předtím.
Bylo to snad tím, že ho otravuje Jisungova neopartnost?„ah, měl bych nad tím přestat přemýšlet” Jisung se chytil za hlavu a zavřel oči
„nemá to smysl. Měl bych přestat cítit milostný pocity k první osobě, kterou potkám. Pak to takhle dopadá”
Okolo Jisunga poté nastalo ticho. Jediný hluk, který by tu šel slyšet, by byly jeho myšlenky. Sám si přišel, že je to tu jako ve vosím hnízdě.
Jediný zvuk, který byl jiný, jak tohle hučení, byl jeho telefon. Přišla mu zpráva.
Jisung líně vytáhl telefon z kapsy a odemknul ho.
Už ani nebyl překvapený, že píše FelixFelix
Jaké bylo rande s mým bratrancem? 😏
Jisung
O jakým rande to zase meleš?
Felix
To v tom bistru
Jisung
Zase jsi nás viděl, nebo co?
Felix
Ne. Minho říkal, že by tam chtěl jít. Rozhodl se, že se tě zeptá. Jinak tam půjde sám
Jisung
Nebylo to rande. Jenom jsme šli na jídlo. Choval se trochu divně, ale není to nic, co bych teď chtěl řešit
Felix
Divně? Choval se zamilovaně?? Protože tomu bych věřil
Jisung
Spíš odtažitě. Já nevím. Byl jiný, než když jsme tam došli. Jako kdybych seděl u stolu s někým jiným.
Felix
ČTEŠ
First Snow (Minsung)
FanfictionPrvní sníh, nejkouzelnejší období v roce. Dokonce i pro Jisunga, i když v sílu prvního sněhu nevěří. Stačilo jen málo k tomu aby uvěřil. Stačila jedna osoba, která mu ukázala, že to není ani tak o sněhu, jako o tom s kým jste. Jisung si uvědomil, že...