First Snow (Minsung)

4.

Chan tušil, že i když mu Jisung odpustil, tak už to nebude jako dřív a stoprocentně se něco změní. Na druhou stranu, byl spíše překvapený, že mu odpustil. Možná čekal, že se to nestane. Ale očividně se spletl.
A rozhodně to nebude jen tak. Vypadalo to, jako kdyby se Jisung rozhodl se ním více nezaobírat a takhle zapomenou. No, není to daleko od pravdy.

Jisung to opravdu udělat z tohoto důvodu. Teď se začal spíše zaobírat Minhem, který mu vlezl do života.
Všechno bylo za účelem, aby si udělal pořádek na svém vlastním písečku a mohl pokračovat dál. Vyšťouchal jedno dítě z pískoviště a pustil tam jiné, které si s jim bude rádo hrát. Jen doufal, že ne s jeho emocema a citama.

Jisung seděl na přednášce a poslouchal nudný výklad o historii hudby. Jako by toho neměl v hlavě už tak dost.
Na přednášce s ním seděl Changbin, který s ním občas sdílí tuto přednášku a oba se snažili poslouchat a něco si zapisovat, aby nebyli úplně bez podkladů k učení.
Ovšem, oba dva byli myšlenkama jinde. Changbin u Felixe a Jisung u Minha, který mu oficiálně dal jeho šálu. Byl z toho tak moc na měkko.

„ať přemýšlíš nad čímkoliv, červenáš se” Changbin zašeptal směrem k Jisungovi, aby nerušil přednášejícího a měl na tváři lehký úšklebek

„nečervenám” Jisung položil na tváře své studené dlaně a snažil se nějak ochladit. Jasně, že to cítil. Cítil, jak mu krev stoupá do tváří a jak je mu horko, jen z myšlenky na Minha. Bylo to tak moc klišé

„sám víš, že je to pravda a jen si to nalháváš, že není” Changbin si pomlaskl a více se přísunul k mladšímu
„myslíš na Minha?”

„ne”

„zase lžeš” Changbin si povzdechl, ale stále se nějak usmíval
„tak mi aspoň řekni, proč jsi se rozhodl odpustit Chanovi”

„všichni víme, že ať je jakýkoliv, tak se na něj nejde zlobit do nekonečná. Ale můj důvod pro toto rozhodnutí, je jinej. Doma jsem nad tím přemýšlel a vlastně jsem na nic nepřišel”

„to je všechno?” Bin nadzvedl obočí

„jasně, že ne. Prostě jsem si řekl, že na to zapomenu. Navíc, on i jeho rodina k nám chodí tak dvakrát do měsíce na večeři. Musel jsem odlehčit situaci. Nakonec jsem možná rád, že to dopadlo takhle a aspoň zůstaneme, jako přátelé. Sice se mi k němu vytratila ta důvěra, kterou jsem k němu choval, ale co už. Nic co se dá změnit. Má dvě tváře, jako každý jiný z nás. Ovšem jsem nečekal, že ta druhá bude tak dominantní a chtivá.
Brrr”
Jisung se jemně ošil a snažil se zapomenout na to, co se nedávno před ním objevilo. Nikdy si nemyslel, že takhle Chana uvidí. Ale stalo se. No co, hodil to za hlavu a bude se snažit si udržovat se všema kamaradský vztah a to včetně Chana.
Neudělal mu nic hrozného. Spíše ho nakopl a ukázal, že měl Jisung rád toho špatného.
Ne, že by ho přestal mít rád tak rychle, to rozhodně tak nefunguje. Spíše ho odsouvá do ústraní a dělá prostor pro někoho jiného.
Chana prostě hodil do friendzone, tak jak mu to udělal on. Jednoduchý.

„jsem překvapený, jak moc měkký jsi. Nemyslel jsem si, že na něj půjdeš tak lehce” Changbin zavrtěl hlavou. Jisung byl nevyspělé kuře, bylo jasné že se buď sesype, nebo udělá něco takového. Ale on udělal obojí.

„no a co, ty se taky tváříš jako drsňák, ale když přijde na Felixe, tak jsi taky měkkouš” Jisung si založil ruce na prsou a mířil svůj pohled na přednášejícího, aby nemusel koukat na Changbina

„to je něco jiného”

„není, je to úplně to samé a teď pšššt” Jisung si přiložil ukazováček ke rtům a tím utnul tuhle konverzaci, prakticky o ničem.