Tanec v dešti (Izumi & Itachi)✅

16. kapitola

„Vážně mi nic není..."
„Venku to tak vůbec nevypadalo. Tohle ještě vypiješ - a bez řečí!"
Itachi si povzdechl, ale mámě se prostě neodmlouvá. Uchopil tedy do svých dlaní nabízenou sklenici vody a celý její obsah vypil na jeden „zátah". 
„Přinesu ti ještě jednu," řekl Fugaku, když si od svého syna vzal sklenici zpátky. „Budu tak klidnější." A rychlým krokem vyšel z pokoje ven.
Stáli jsme se Shisuiem u dveří a vedle nás neklidně postávalo asi deset lidí. Dalších dvacet se tísnilo na chodbě přede dveřmi. Všichni měli o Itachiho strach. Mikoto sáhla svému synovi na čelo. „Horečku nemáš," konstatovala, „je to dobré. Ale musíš si odpočinout a najíst se. Něco ti přichystám, vydrž chvilku." A vydala se dolů do kuchyně za svým manželem.
Itachi zvedl hlavu a podíval se všechny své příbuzné, kteří k němu upírali zvědavé pohledy. „Jsem v pohodě, děkuju vám," věnoval nám milý úsměv. „Nedělejte si o mně starosti."
„Měl by ses trochu prospat," mínil jeden ze strýčků. „Necháme tě v klidu." Ostatní souhlasili a začali se pomalu rozcházet. Itachi pouze z vyčerpání omdlel, nic vážného mu nehrozí. Bude v pořádku, musí si jen odpočinout a nabrat sílu. Chodba se postupně vylidňovala, až jsme zbyli jen já a Shisui. Itachi položil hlavu zpátky na polštář a zavřel oči. Nevypadalo to, že by stál o jakoukoli společnost, takže jsme odešli a nechali jej samotného. Mikoto s Fugakem si už poradí. Mně obavy pomalu opouštěly, věděla jsem, že je v dobrých rukou, ale Shisui vypadal pořád nervózně.
„Snad ti taky není špatně," ozvala jsem se. Shisui jen nesouhlasně zamručel. Prsty si prohrábl vlasy a očima těkal ze strany na stranu. Že by ho celá ta událost tak vyděsila?
„Shisuii," oslovila jsem ho jemně, „co se děje?"
„Ále," jen mávl rukou a zamířil rychle ke schodišti. Dohonila jsem ho až dole ve vstupní hale.
Ze vzdálené kuchyně bylo slyšet drobné šustění, kroky a tlumený rozhovor (rodiče chystali Itachimu něco k snědku) a zvenku se ozývaly veselé hlasy ostatních Uchihů. Oslava se mohla znovu rozběhnout, když všichni věděli, že o Itachiho bude dobře postaráno.
„Tak co je?" udeřila jsem na něj. Shisui už totiž vypadal vyloženě nešťastně.
„Takeshi se se mnou rozešel," povzdechl si po chvíli váhání, „asi před půlhodinou mi to napsal v esemesce."
„Ale ne, to mě moc mrzí, zlato!" Teď jsem se trochu styděla za to, jak jsem na něj naléhala. A k tomu ještě ten Itachi...
„Tím se netrap. Půjdeme ven?" Shisui se sice snažil tvářit jakoby nic, ale já věděla, že je uvnitř zlomený. Viděla jsem mu to v očích.
„Počkej, nechceš si o tom promluvit?" zeptala jsem se opatrně. Jestli však odmítne, nebudu ho samozřejmě nutit. Ale protože jsem příšerně zvědavá, MUSÍM to aspoň zkusit!
„No, stejně bys to ze mně dostala," konstatoval správně Shisui, „takže ti to klidně můžu říct. Takeshi na tebe příšerně žárlil."
Vykulila jsem oči.
„Samozřejmě jsem mu o našem plánu řekl, nechtěl jsem mít před ním žádné tajnosti a taky by měl vědět, proč se vracím do Konohy častěji než dřív. Měl jsem za to, že to všechno pochopil, ale asi jsem se spletl..." Sklopil oči. „On si myslel, že s tebou doopravdy chodím, že s tebou spím..."
„Cože?"
„Snažil jsem se mu vysvětlit, že je to naprostá hovadina, ale trval na svém. Takže si sbalil svoje věci a klíče mi hodil do schránky."
Zírala jsem na něj v němém úžasu. Vůbec jsem netušila, že to mezi nimi takhle vře - vždyť ještě před pár dny spolu trávili čas...?
„Můžu pro tebe něco udělat?"
„Ne, Izumi, tohle už je ztracený."
Mlčela jsem. Ráda bych Shisuiovi řekla něco povzbudivého, nějak ho uklidnila nebo potěšila, ale můj mozek stávkoval.
„Dal bych si pivo," ozval se najednou Shisui. „Nechceš taky?"
Pochopila jsem, že by rád téma rozchodu uzavřel a mluvil o něčem jiném.
„Pivo ne, ale mám chuť na víno," odpověděla jsem a kývla směrem ke vchodovým dveřím.
„Půjdeme?"
„Půjdeme."
Shisui mi gentlemansky otevřel a nechal mě ven vyjít jako první. Pak mě následoval a pečlivě za sebou zabouchnul. Chvíli bylo ticho, jen z kuchyně se stále ozývaly tlumené hlasy Mikoto a Fugaka.
A pak se ve vstupní síni zničehonic objevil Sasuke. Jeho zachmuřený výraz prozrazoval, že slyšel něco, co se mu ani trošku nelíbilo.