Tanec v dešti (Izumi & Itachi)✅

12. kapitola

Shisui odjel a já zůstala sama jako kůl v plotě. Bylo mi smutno takovým zvláštním způsobem, nedokážu to přesně popsat... Skoro jako bych se musela rozloučit se svým starším milovaným bratrem. Ano, je úžasně podivné, že za tak krátkou dobu jsem si k Shisuiovi vybudovala tak pevný vztah. A myslím, že on to vnímal stejně - když jsem ho doprovázela k autu, byl ještě samá srandička, ale při loučení mi neuniklo, že mu trochu zrudly oči, i když pořád hrál tvrďáka a nahlas nic nepřiznal. 

V poklidném a nijak nerušeném duchu uběhly asi tři týdny. Itachimu jsem stále nestála za jediný telefonát nebo SMSku, což mě sice neskutečně mrzelo, ale pomalu jsem se smiřovala s tím, že to tak prostě je a nic s tím neudělám, i kdybych se na hlavu stavěla. Zato Shisui mi volal téměř každý večer. Jeho přítel Takeshi pracuje totiž jako barman (v baru se seznámili; Shisui se tam často chodil opíjet) a většinou se domů vrací až pozdě v noci, takže Shisui má spoustu času na vyzvídání - jako nějaká pavlačová drbna, ale mně to nevadí. Aspoň si můžu postěžovat někomu, kdo ví, co mě opravdu trápí. Zajímalo ho, jak se mám, co právě dělám, jak to jde v práci a jestli se kvůli Itachimu moc netrápím (sice mě zpočátku přesvědčoval, ať se vykašlu na svoji pýchu a prostě mu zavolám, ale když jsem mu neustále tvrdohlavě opakovala, že o tom nechci ani slyšet, přestal s tím). Z našich večerních hovorů se postupem času stal milý zvyk a já se na ně pokaždé těšila.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Ve čtvrtek po práci jsem dostala chuť porozhlédnout se ve své oblíbené parfumerii. Vždycky se nejvíce zdržuju u testerů a všemožných vzorků a čichám a čichám, až je mi trochu špatně a musím ven na vzduch. Ačkoliv se moc nelíčím, do kvalitních parfémů jsem ochotná investovat nemalé peníze. Zastávám totiž filozofii, že dívka/žena musí krásně vonět - může mít sebehezčí a sebesložitější make-up, ale když bude smrdět, tak jí to moc nepomůže. :-)
Nabízela jsem i Naomi, jestli nechce jít se mnou, ale ta spěchala za svým novým objevem (redaktorem sportovního deníku, jehož redakce sídlila ve stejné budově jako ta naše), takže brouzdání mezi regály s voňavkami bylo to poslední, co ji zajímalo. No nic, půjdu tedy sama.

Tolik vůní, tolik nových podnětů...! Až se mi z toho točí hlava.
Vyzkoušela jsem několik vzorků a zaujaly mě hned tři z nich. Hmm, sbohem, penízky! Ale jinak to nevidím, prostě si aspoň jeden parfém MUSÍM koupit!
Zrovna jsem si četla složení jedné syté květinové vůně, když vtom se někde za mými zády ozvalo: „...s tím troubou Itachim..."
Málem jsem vrazila hlavou do regálu, jak jsem sebou trhla. Nenápadně se rozhlížím, odkud se to line. Jistě, ten hlas poznávám. Mako. Stojí se svými stejně debilními kamarádkami kousek ode mě; naštěstí jsou otočené zády, takže mou přítomnost ještě nezaregistrovaly. Špicuju uši, aby mi neuniklo jediné slůvko, a téměř nedýchám.
„Ještě že už s ním nemusím ztrácet čas," pyšně prohlašovala Mako. „Stejně to nemělo budoucnost. Itachi je až moc hodný, takový nudný moula. Nechápu, že jsem to s ním vydržela tak dlouho."
Ruce se mi třásly, jako bych měla zimnici. Nemohla jsem věřit svým uším.
„Na mě vždycky působil strašně usedle," ozvala se jedna z jejích kamarádek, jejíž jméno jsem neznala. „Ale zase je hezký a z bohaté rodiny... To by se nějak dalo vydržet. Hehe, ale Kenji je asi jiná třída, co, Mako?"
Chumel tupých telat se společně rozhihňal. Zmocnil se mě strašný vztek, v puse mi úplně vyschlo. Takže jsou maximálně měsíc od sebe a ona už chrápe s někým jiným?! To jako zrušila jejich zásnuby, nebo jak...?! Nebo je zrušil sám Itachi, protože ji přistihl „in flagranti"....?!
„To jo," odpověděla Mako rozjařeně, když se konečně přestaly tlemit. „V posteli je to s ním rozhodně lepší."
Tohle už na mě bylo moc. Otevřela jsem pusu, abych něco nehezkého vpálila Mako do obličeje, ale než jsem zmobilizovala všechno svoje odhodlání a otočila se k ní, v houfu svých kamarádek za hlasitého smíchu z parfumerie odkráčela.
No, možná to tak bylo lepší. Vždyť co bych jí asi říkala? Stejně by se mi vysmála. Jestli Itachiho nikdy neměla ráda a byla s ním jen kvůli penězům a postavení jeho rodiny, tak by ji žádné moje nadávky stejně neurazily. Chudák Itachi, takovou krávu si chtěl dobrovolně připoutat k sobě už navždy.
Ty jo... Možná tohle je důvod, proč se mnou ani se Shisuiem nemluví... Je mi ho tak líto, tohle si vážně nezasloužil...

„Já to věděl," prohlásil Shisui vítězným tónem, když jsem mu detailně odvyprávěla, čeho jsem byla svědkem. „Vždycky na mě působila jako vypočítavá svině - a teď se to konečně potvrdilo. Ale nechápu, že to ještě neví moje máma... Itachi to musí pečlivě držet v tajnosti!"
Souhlasím, ale k ničemu dalšímu se nemám. Shisui si odkašle.
„Ehmm, Izumi, já vím, že se o tom nechceš moc bavit, ale..."
Věděla jsem, kam tím míří.
„...teď když víme, že už ti dva nejsou spolu-"
„Nevíme to jistě," skočím mu do řeči.
„Dobrá, dobrá, vždyť víš, jak to myslím - nechceš mu TEĎ doopravdy zavolat?"
„A co bych mu řekla, nevíš? Že jsem náhodou zaslechla Mako, jak se o tom baví se svýma kravskýma kámoškama? Že ho chci utěšit, když se mu rozpadl vztah? Že to přejde?"
Můj hlas dosáhl hysterické výšky. Mám vztek a přestala jsem se ovládat. Shisui jen zmlkne a dál už nic neříká. Patrně jsem ho trochu vyděsila.
„Omlouvám se," hlesnu po chvíli. Sakra, já jsem tak blbá!
„To nic," řekne Shisui klidně. „Neměl jsem do tebe pořád tak rýt, můžu si za to sám."
„Víš, je to celé zvláštní." Snažím se o omluvný tón, protože Shisui je poslední, koho bych chtěla naštvat. „Když se konečně stane to, co jsem si celou dobu přála - aby se rozešli - tak teď najednou... Nemám z toho dobrý pocit. Necítím to, co bych asi cítit měla."
„Rozumím."
„Je mi Itachiho strašně líto a nedokážu si představit, čím si teď musí procházet. Vůbec nevíme, jak se to stalo... Třeba se nějak vzájemně dohodli nebo ho podvedla a on na to přišel... Zkrátka... Prostě si netroufám s ním mluvit. Nevím, co bych mu řekla, jak bych reagovala."
„Asi máš pravdu. Asi opravdu není vhodná chvíle ho utěšovat, když o to nestojí."
Jsem ráda, že se na mě Shisui nezlobí.