The Best Friend's Lover [CZ]

„I kdyby, já ti takovouhle lásku ale dát nemůžu."

Hyunjin pov.

„Co ti na to mám říct, Hyunjinko," vydechla Soojin, když jsem jí vypověděl, jak probíhal můj spontánní výlet do Naju. Leželi jsme v posteli, já na zádech, ona na mě, přičemž se mi bradou zarývala těsně pod klíční kosti. 

„Asi... asi radši nic," mírně jsem se pousmál a dlaní jí přejel po holých zádech. Měla je horké.
„Asi jo. Jinak bych tě musela profackovat."
„Za co konkrétně?"
„No za všechno," řekla tónem, který mi očividně naznačoval, že jsem snad musím být ten nejhloupější tvor na planetě. „Teda kromě pomoci těm tvým kamarádům. A tý omluvy tvý mámě. To jsi udělal moc dobře. Seš hodný synek," škádlivě mě poplácala po tváři a skoro jízlivě se ušklíbla.

Nad tím jsem jen neznatelně stočil oči v sloup. Samozřejmě, že jsem se své mámě omluvil. Když jsem se dalšího odpoledne objevil ve dveřích, vypadala nejřív překvapeně, ale postupně se její obličej přetavil do grimasy typu „tentokrát ti to trvalo nějak dlouho". Nakonec mou omluvu přijala a udělala mi domácí rámen. Proč na to ale víc vzpomínat, je to událost stará už pár týdnů.

„To já vždycky, mommy," chytil jsem její ruku a rádoby smyslně se jí pohladil po vlasech.
„Komediante," utrousila Soojin tak nějak smířeně a ruku mi z té mé vytrhla. „By sis za tyhle vtípky zasloužil vytahat za uši," dodala a opravdu mě za pravý lalůček trochu zatáhla. Trošku to zabolelo, ale protože se u toho usmívala jako vždy, když si mě dobírala, nevěnoval jsem tomu pozornost.

Její úsměvy byly nakažlivé. Proto jsem vzápětí koutky úst musel také pobaveně roztáhnout. Bylo nám spolu dobře, očividně. Moc dobře. Vlastně jsem tak nějak nechápal, jak po těch všech pocitech, které se Soojin zažívám, mě to pořád táhne za ním. I teď se k němu mé myšlenky znovu obrátily. V čem je ten kluk tak speciální? A je vůbec speciální? Nedělá si ze mně nějaká vyšší síla jen krutou srandu? Pak jeho sestra. Co to říkala? Ptala se mě, jestli si jsem jistý. Pořád nejsem. Upřímně jsem po návštěvě v Naju ještě zmatenější. Co o něm vím? Evidentně na mě nečeká, když byl na rande s Ondou. Měl by být teda zase šťastný, Onda je milá holka. O jakých problémech teda zase mluvila jeho sestra? Předpokládal bych, že Jinu mu to ze začátku musela dát trochu sežrat, což mě neskutečně mrzí. Na druhou stranu se to už nedá změnit a přece už po tolika měsících musela vychladnout.

Podtrženo, sečteno má tedy v současnosti skvělý potenciál zapomenou na minulost, najít si nové kamarády a být šťastný. To by vysvětlovalo i to, proč mi nikdy neodpovídal na zprávy. Chtěl na mě zapomenout. Čemuž se nedivím, přineslo mu to asi hodně bolesti a udělalo to z něj pokrytce. Nedává smysl, aby mě měl ještě pořád rád. Snaží se mě vymazat. Potom se ale tomuhle pravděpodobnému scénáři vymyká ta poslední zpráva. Chybím mu? A opravdu, nebo to napsal jen pro to, aby mě odbyl? Nevím. Ale možná to je ten zapeklitý důvod, proč se teda pořád nedokážu oprostit od myšlenky, že bychom se spolu zase mohli setkat, usmířit a třeba se i dát dohromady. Tentokrát už pořádně, bez nějakých bokových přítelkyň a tajemstvích s až příliš vysokou hladinou adrenalinu. Anebo ne?

„Zase přemýšlíš nad nesmrtelností brouka?" Jako obvykle mě z hlubin mého ne ještě úplně dovyvinutého mozku musela má společnice vytáhnout svým příjemným hlasem. Zadíval jsem se na ni. Dlouhé tmavé vlasy, krásné velké oči, srdíčkové rty zvýrazněné vrstnou červené, lehce rozmazané rtěnky. A to všechno byl jen obal pro jednu z nejskvělejších osobností, které do mého životního vlaku kdy nastoupili. Proč bych se přes něj taky už nemohl přenést? Proč bych ho prostě nemohl zapomenout a mít oči jen pro Soojin? Vždyť je úžasná.

„Já tě mám fakt rád, noona," vyslovil jsem nahlas a rázem mě zahrál příjemný pocit v hrudi. Byla to pravda. Skutečnost, kterou jsem si byl víc než jistý.
Soojin se rezignovaně usmála a odhrnula mi pár pramenů z čela. „To už jsi říkal. Několkrát. Stejně jako že jsem hezká a-"
„Ne, počkej," zarazil jsem ji. „Teď to myslím opravdu vážne. Mám tě rád. Opravdu rád," objasnil jsem a pažemi jí objal trup, snad aby byla blíže ke mně. Proč bych jí nemohl mít? Proč bych jí nemohl nosit modré z nebe a kupovat gimbapy?