The Best Friend's Lover [CZ]

„Nech mě tě umýt."

Hyunjin pov.

Celou cestu domů jsme jedinkrát nepromluvili. Mlčky jsme kráčeli vedle sebe, oba upírajíce pohledy do dáli či na chodník probíhající po našimi botami. Jen naše malíčky měly mezi sebou tichou konverzaci, kdykoliv se o sebe jemně otřely. V metru se do sebe dokonce jemňoučce, pod záštitou dlouhých rukávů, zahákly. Jako by si vůbec nebyly vědomy té zvláštní tenze, která se v tom našem tichu přelévala jako vodováha.

Felix byl očividně unavený. Stalo se to při mé snaze najít správný klíč od bytu, když jsem ze strany svého ramena ucítil tlak jeho hlavy. Opřel se o mě.
„Je tvoje máma doma?" zeptal se se zívnutím a pozoroval, jak odemykám bytové dveře.
„Není. Psala mi zprávu," odvětil jsem a zatlačiv Felixe do zad jej jemně popohnal k tomu, aby vešel dovnitř. Nechtěl jsem mu říkat, že šla na rande, takhle odpověď mu musela stačit.

„Můžu se jít osprchovat?" zeptal se mě, když si v předsíni sundaval boty a bundu, od Jeonginova storytime se mi poprvé podívav do očí.
„Jistě. Ručník by tam už měl být," rukou jsem při sundavání bundy pokynul směrem ke koupelně a pokusil se usmát.
„Hm," Felix přikývl, přesto však zůstal stát na místě.
„Ještě něco?" zeptal jsem se ho, když se ani po další minutě, kdy jsem pro svůj vlastní dobrý pocit rovnal boty v botníku a bundy na věšáku, nehnul ani o píď.
„Nechceš se jít umýt se mnou?" pípl jako malé kuře, které žádá o zrní, a na rtech vykouzlil gumový úsměv.
Šel jsem.

Horké pramínky vody dopadaly na Felixovu hlavu a dál stékaly po jeho drobném bílém těle. Byl hodně hubený. Ta šlachovitost, kterou jsem si pamatoval ještě z dob našeho kamaárdství s výhodami, byla tatam. Teď se přede mnou mydlilo útlé, blonďaté kuřátko, které jídlo mohlo vidět leda tak z dálky. Není to tak, že bych teď viděl nahého Felixe poprvé od doby, co jsem poprvé odjel do Seoulu. Přece jen jsme spolu už nějaký ten pátek chodili. Zároveň to ale vždycky bylo jen v zápalu vášně, kdy člověk vnímal až příliš vjemů najednou, než aby se mohl plně soustředit na proporce těla toho druhého. Přemýšlel jsem, kdy takhle zhubnul. Vím, že byl během Vánočních svátků nemocný. Mohlo to ale být tak zlé, že kvůli tomu vyměnil svaly za žebra?

„Stydíš se?" jeho hluboký hlas mě vrátil zpět do přítomnosti, kdy jsem si uvědomil, že on už si smývá šampón z vlasů, zatímco já jsem se proudu z hlavice sotva dotkl.
„Co?"
„Že tu jen stojíš, nic neříkáš, nemyješ se..." Felix pokrčil rameny a zakloniv hlavu si dlaněmi ulízl vlasy z čela.
„Nechtěl jsem, abys kvůli mě musel čekat na vodu," řekl jsem první hloupost, co mě napadla, ale pořád snad dávala nějakou logiku. Felix zvedl koutky úst pobavením a vystoupil z proudu, což v malém sprchovém koutu mělo za následek jeho těsnou blízkost. 

„Tak teď budu čekat na tebe," řekl a chytiv mě za lokty mě obešel, otočil a jemně strčil pod proud vody. Teplo okamžitě objalo mé tělo jako peřina a vehnalo červeň do obličeje a na hruď.
„Nech mě tě umýt," pokračoval Felix, s mírným úsměvem odrnuje vodou splihlé vlasy z mých očí, „začneme šampónem?" 

Následně se sunshine natáhl pro slíbený šampón a jakmile jsem se předklonil, začal mi vmasírovávat voňavé bublinky do hlavy.
„Zavři oči. Aby ti to do nich nesteklo," přikázal mi, a tak jsem tak udělal. „Asi to bude znít divně," pokračoval, jeho hlas zněl pro mé uši jako medové pohlazení, které si našlo cestu i přes řvoucí proud vody, „ale moc se mi líbíš, když jsi nahý."

Normálně by mi po takovém prohlášení do hlavy stouply nějaké nekřesťanské myšlenky a na jazyku vytanuly přihlouplé poznámky, to se však v kontextu dnešního večera nestalo. Okamžitě se mi vybavil rozhovor se Soojin na pánských toaletách. Měl bys hrát fér a taky se svléknout. Takhle to řekla. Ale když já už jsem nahý. A Felix taky. Znamená to teda, že teď nastala ta vhodná chvíle?