Target (CZ)

Three

Hunter:

Úplně jsem zapomněl na to, jaká je ve škole nuda. Zkoušel jsem se několikrát koncentrovat na výklad učitelky, ale pokaždé mi málem ukápla slina na lavici. Usnutí jsem si nemohl dovolit, tak jsem opatrně vytáhl mobil, stejně jako můj spolužák přede mnou, který ten mobil ani neskrýval.

Na displeji mě čekala příchozí zpráva od Starouška. Musis byt oblibeny, pak se dostanes na party a tam poznas toho zmetka. Takze první bod - oblibenost! Obrátil jsem oči v sloup, protože jsem na to přišel už dávno před ním a chystal jsem se odepsat, ale...

„Patricku, co si to dovolujete v mých hodinách používat mobilní telefon?!" Zaječela přes celou třídu učitelka a já nadskočil na židli. Patrick, tak se jmenoval ten kluk přede mnou. A byl to zbabělec.

„Já nic! To se zeptejte, tady...Huntera!" zvedl na svou obranu ruce a hodil po mě svůj mobil. Celé třída se začala smát a já jsem využil situace, abych jedním hodem zabodoval u nejoblíbenějšího kluka ve třídě - vyhodil jsem Patrickův mobil z otevřeného okna.

„Ups." Zašklebil jsem se, když propukl ještě větší smích, který mě utvrdil v tom, že jsem zabodoval. Patrick zrudnul vzteky a nechápavě se na mě podíval. V tom pohledu se skrýval i tajný vzkaz, že si to s tím nováčkem ještě vyřídí. Ten kluk, neměl za prvé žádné svaly, aby mě přepral a za druhé na to neměl koule.

„Patricku do ředitelny." Přikázala mu učitelka a přitom se skvěle bavila mému představení. Poraženecky vstal, prošel kolem mě a při tom, mě probodnul pohledem. Široce jsem se usmál a on se - podle mých očekávání - naštval ještě víc.

Destiny:

Uznala jsem, že jeho čin udělal opravdu velký dojem. Jakmile by si ho vzal na starost Adam - a já nepochybovala o tom, že nevezme, protože by takového člověka chtěl v partě každý - tak by se z něj stal typický namyšlený frajírek, který samozřejmě bude střídat holky jako ponožky a časem by zapomněl na učení. Takhle to vždy šlo, když se s někým začal bavit třídní playboy Adam, který měl o takzvanou slávu postaráno. Patrick byl jeho kamarád, ale teď byl před ním rozhodně Hunter.

Nechtěla jsem si ani představovat, jak bude vypadat přestávka, protože Patrick se uměl prát. Pral se s každým, který mu neseděl. A jestli zjistí, že má Hunter u Adama jaksi zásadnější místo, tak se rozčílí ještě víc. Bylo absurdní si představovat Hunterův obličej plný modřin, stejně jsem tomu nemohla zabránit, ale byl zde háček. Nešlo si to představit, prostě mi to k němu nesedělo. A tak jsem byla poprvé ve svém životě zvědavá na rvačku.

Hunter:

„Kámo, ty jsi borec! Měl bys být v týmu." Přispěchal ke mně Adam - ten nejoblíbenější. Jméno jsem pochytal z hodiny, stejně jako Destiny, to byla ta rudovláska se sluchátky. Můj zájem k ní, nebyl kvůli tomu, že bych jí podezříval. Spíš mi připadala, jako vhodná kandidátka na místo člověka, který by mě informoval o vztazích na téhle škole a podle jejího vzhledu - a hlavně očí jsem poznal, že by skvěle udržela tajemství, vím to z praxe. Držela v sobě spoustu tajemství a nikoho si k tělu nepouštěla, tak snad neodolatelnému Paxtonovi uvolní cestu.

„Nevím." Přiznal jsem, po krátkém uvažování. „Možná to zkusím." Pokrčil jsem rameny. První úkol, abych splnil plán je popularita, kterou bych díky fotbalu mohl získat. Navíc mi fotbal problém nedělal, kop do míče a gól. Jednoduchý.

„To znamená, že jo! Hoši, tuhle sezónu máme vyhranou." Zakřičel na celou třídu. Ani trochu nepřemýšlel nad tím, že můžu být špatný a měl ke mně důvěru. Druhý úkol jsou informace, na co Staroušek úplně zapomněl.

Náhle ke mně přišel nasupený Patrick, který mě chytil za lem mého nového trika a natlačil mě na zeď. Měl pevný stisk, ve kterém se kraj trika nádherně mačkal. A to, jsem to včera musel žehlit dvě hodiny, než to bylo konečně úhledné. Otráveně jsem vydechl.

„Co si myslíš, že děláš, hm?!" Zařval mi do ucha a čekal na mou odpověď. Jak jsem měl asi odpovědět? Zvedl jsem jedno obočí a pokrčil jsem nevinně rameny. Mohl jsem ho nechat, aby mě udeřil, ale to jsem první den nemohl dopustit. Vystřelil jsem rovnou střelou třemi rovnými prsty přímo do oblasti mezi jeho ramenem a krkem, načež okamžitě uvolnil stisk a chytil se za bolavé místo.

Když pocítil, že už ho to skoro nebolí, zvednul se a chtěl mi dát pěstí, ale já jsem jeho ruku zastavil předloktím a v této pozici jsem mu loktem zlomil nos. A odešel jsem na chodbu. Chtěl jsem si jít ven zapálit, ale musel jsem v té škole zůstat ještě dvě hodiny. To pomalé trvání jsem na škole nenáviděl už odjakživa.

Destiny:

Se zájmem jsem to celé pozorovala. Bylo to krátké, ale přesto ohromně fascinující. Neznala jsem žádného člověka, který dokázal během jednoho dne, udělat dojem a získat si takový respekt. Ohromující.

Po škole se nemluvilo o ničem jiném, než o Hunterovi. Spolužačky nepřestávaly žvanit o tom, jaký má svaly, zadek a představovaly si, jak by je ochránil před všemi pedofily a dalšími zločinci. A kluci mluvili o tom, jak se těší na to, až bude v týmu. Byl středem pozornosti, přesně tak, jak chtěl už od začátku. Nevím, jestli byla ta rvačka součástí plánu, každopádně je plán splněn. Kluci jsou stejní, hlavně co se týká oblíbených kluků.

Neměla bych být tím pádem Hunterem tak fascinovaná a všechny ty kecy kolem mi v tom dost napomáhaly, protože tyhle každodenní žvásty jsem nenáviděla. Drby o tom, kdo se s kým vyspal. Nesnášela jsem drby, už jen z vlastní zkušenosti. Drby jsou vymyšlené a většinou nepravdivé řeči, kterými se zabývají lidé, co jsou příliš nudní a chtějí kecat o ‚zajímavých' životech ostatních lidí. Kraviny.

Hunter:

DEN PRVNÍ - POPULACE
Napsal jsem na magnetickou tabuli ve sklepě, kde jsme měli napsaný celý plán. Dan seděl tentokrát u počítače a hledal spojitosti obětí. Usnadňoval mi cestu k pachateli. Bob seděl hned vedle něj a pomáhal mu, protože když se spojí dvě geniální hlavičky, tak jsou neporazitelní a ohromně rychlí.

DEN DRUHÝ - DESTINY, ADAM, PATRICK
Přišel čas na nenápadné otázky a informace. Mikrofon jsem měl už připnutý na černém tričku, který jsem měl připravený na další den a sluchátko jsem položil hned vedle toho. Byl jsem na to zvědavý. Dokonce mě už přešla chuť po známostech na jednu noc. Žádná pro mě nebyla dost dobrá.