Target (CZ)

Thirteen

Hunter:

„Huntere, pojď do ringu!" Zavolal na mě Staroušek a já přišel. Destiny se opírala o provazcovité pruhy podél celého ringu a dívala se na mě obvyklým pohledem, možná také pohrdavým pohledem.

„S ní?" Zvedl jsem obočí a svraštil jsem čelo. Nehodlal jsem mlátit holku a už vůbec ne Destiny.

„Přeprala Jonese." Řekl.

„Předpokládám, že se Jones ani nesnažil." Povzdechnul jsem si. Všichni jsme byli příliš velcí gentlemanové. Měli jasné představy o tom, že jsou ženy a dívky něžné, křehké a ohromně tvrdohlavé. A hlavně jsme nebyli hajzlové.

„Vše se počítá a pohni zadkem! Jestli tě přepere, tak si jsem jist, že je Destiny plně připravena. Celý týden jsem ji zaučoval, tak chci vidět výsledek, který se zatím zdá velmi dobrý." Odseknul a hodil po mě přísný pohled, po kterém jsem musel uposlechnout.

Staroušek byl vždy pohodář, ale jakmile se naštval, každý se ho bál. Byl by schopen zabíjet. Sám moc dobře ví, jaký máme strach z jeho naštvanosti a já jsem věděl moc dobře, že toho občas dost využíval. Jenom jsem nikdy nepoznal, kdy to hraje a kdy to je vážné.

Přetáhnul jsem si tričko přes hlavu a vešel jsem do ringu. Čekala mě bitka s holkou. S něčím, co má absolutně jinou logiku a vidí věci úplně jinak. Hlavně jsem se bál, že jí ublížím a ještě víc jsem si uvědomoval, že si každého chlapa může představovat jako jejího otce. Staroušek jí musel určitě naučit uklidnit svůj hněv, ale nemohl jsem si být jistý.

A to byla sakra nevýhoda.

Celý týden jsem ignoroval Brada, který se pustil do mě a rozhlásil kolem mě absolutní kraviny a jeho poslíčkové mě přišli několikrát zmlátit. Myslím, že tři z nich mají zlomená žebra, dva nos a posledních pět asi nemají boty, když začali zdrhat. A docela mi to napomáhalo plánu, protože až měla v pondělí nastoupit Destiny a já jsem měl oznámit náš víc než falešný vztah, všechna pachatelova pozornost bude na nás, respektive na ní.

A teď jsem měl nastoupit proti Destiny?

„Teď!" Odstartoval Staroušek a já pohlédl na Destiny.

Ušklíbla se na mě a hned potom vykopla nohou do mé brady a já se sotva skrčil. Napřáhla se, aby mi dala pěstí a já jí zastavil předloktím. Kopnul jsem jí do břicha, ale ne vší silou. Předklonila se a podívala se na mě propalujícím se pohledem a vyskočila na nohy. Rozeběhla se ke mně a ve skoku mě kopla do rozkroku. Zabránil jsem jí kolenem a oběma rukama jsem jí chytil za boky a strhnul ji dolů. Skončila na zemi a dech měla zrychlený. Nechtěl jsem si na ní sednout, tak jsem si počkal, až se zvedne.

Z pravé strany na mě vyrazila pěstí, kterou jsem zachytil za její zápěstí a pořádně jím škubnul. Opět se předklonila a já jí kopnul kolenem do brady. Lehce. Tiše zavřeštěla a trhla hlavou. Doufal jsem, že je konec, ale při pohledu na vážného Starouška jsem mohl zůstat pouze u doufání.

Rychlostí blesku se její holeň ocitla v mém rozkroku, syknul jsem bolestí a odhodlal jsem se jí to oplatit. Tenhle týden jsem to od ní do koulí dostával každý den. Napřímil jsem se a z nenadání jsem jí dal pěstí do nosu. Kopnul jsem jí do hrudníku, že se její tělo zapotácelo dozadu a narazilo na okraj ringu z provazů.

Zachechtala se a řekla: „Konečně ses rozjel."

Ukázalo se, že ona taky. Vyrazila na mě s napřaženou pěstí, kterou jsem zastavil předloktím, ale ona mi vrazila i druhou pěstí a v tu chvíli už mě udeřila do čelisti. Hned poté mě kopla do kolena velkou sílou, tím pádem se mi svaly natáhly a mě udeřila silná bolest.

„Sakra, Staroušku z ní je absolutní The Rock!" Zakřičel jsem na něj jméno známého boxera a herce.

Sednul jsem si do dřepu a zavřel jsem oči a snažil jsem se přečkat tu bolest. Destiny bohužel nebyla tak mírumilovná a milostivá, aby mě nechala na pokoji nebo by se cítila provinile. Ona se na vrhla dokonce hned. Svalila mě na záda a sedla si na mě obkročmo a dala mi pěstí. Zatáhla mě za moje opravdu krátké vlasy a praštila mou hlavou o zem.

„Dobrý!" Ukončil Staroušek se smíchem.

Destiny ze mě slezla a než odešla, tak mě kopla do koulí.

Zase.