Target (CZ)

Twenty-Five

Destiny:

„Nemůžu uvěřit tomu, že tohle vážně děláme." Pronesl Ryan a vraždil telefon pohledem.

Celé odpoledne jsme strávili rozhodováním, jestli se s nimi sejdeme nebo ne. Hunter za celou dobu vykouřil celou krabičku cigaret. Ryan byl rázně proti a snažil se sehnat nejvíce záporných věcí, abychom se s nimi nescházeli. Jones byl pro, pravděpodobně si byl naprosto jistý, že jsou to ubozí zbabělci a nemají proti nám sebevětší šanci.

Nakonec to rozhodnul Staroušek. „Jdeme tam a těm parchantům nakopeme zadky. Jeho syn nebude o nic namakanější než jeho zkurvyotec, jaký otec, takový syn – takhle se tomu říká. Otec parchant, syn multiparchant. Nic horšího už nám neprovede, nenechám ho." Odvětil a zvednul se. Postavil se a odešel z pokoje.

Když se vrátil, držel v ruce pevnou linku a položil to na zem. Hunter se okamžitě napřímil a odstrčil popelník stranou. Posunul se blíž k nám a upřel svůj pohled na telefon.

„Nemůžete je nějak hacknout nebo tak něco?" zeptala jsem se.

„Nejsme v žádném krimi filmu, kde najdou každou IP adresu, na takový věci jsou oni připraveni." Odpověděl mi Staroušek a já přikývla. Povzdechla jsem si a pozorovala jsem, jak začal telefon zvonit.

„To nám sem dali kamery nebo co?!" Zvýšil Hunter hlas a já protočila očima.

„Když jsi tady nebyl, tak jsme objevili zprávu, že nám zavolají a je na nás, jestli to zvedneme nebo ne, ale jestli ne, tak někdo zemře." Řekl James a já jsem cítila, jak se Hunterovi napnuly svaly.

Staroušek zmáčknul zelené tlačítko a zvednul sluchátko.

Hunter:

„Za půl hodiny na vašem soukromém letišti." Řekla to ona. Byl to stoprocentně její hlas. Všichni na sebe pohlédli a vyměnili si sebejisté pohledy. Staroušek nepoložil sluchátko, čekal.

Destiny:

Moje matka křičela v pozadí. Její uštěkaný hlas bych poznala, i kdybych nevěděla, že tam je. Na rozdíl od ní, zněla paní Paxtonová vyrovnaně a klidně.

Sakra, matko.

„50 milionů." Řekla Hunterova matka, než se ozvalo pípání.

1. Nejdříve bych se opravdu ráda omluvila za délku této kapitoly, nevím, co se to děje, ale vůbec nemám náladu na psaní čehokoliv. Dost mě to deprimuje a modlím se k nebesům, aby se mi psací nálada vrátila, protože se jinak asi unudím o prázdninách doma. 

2. Chtěla bych se zeptat, zda jde zítra někdo na Wattcon v Praze? Uvažuji nad tím, že bych přišla, ale na facebookové stránce se mi zobrazuje pouze 5 účastníků, tak úplně nevím, jestli by to mělo cenu. Dejte mi prosím vědět:) 

3. Jsem jediná, která opravdu, opravdu nemůže uvěřit tomu, že jsou vážně prázdniny? 

-K