Target (CZ)

Seven

Destiny:

Využila jsem toho, že stále spal a vzala jsem mu telefon ze stolu. Odešla jsem do vedlejší místnosti - kuchyně. Vypnula jsem vyzvánění a naťukala jsem Jasonovo číslo. Do zpráv jsem ho poprosila o další gang a adresu, kterou mi okamžitě poslal, jsem si zapsala na papír. Vymazala jsem konverzaci a vrátila jsem telefon zpět na místo.

Danson Street 42. Tenhle gang by ti měl vyhovět. Je to jeden z těch lepších - jde jim o spravedlnost. Zlom vaz. - J

Šla jsem do školy, jako obvykle, ale tentokrát ve mně proudil adrenalin. To, co mě čekalo po škole, ve mně vyvolalo zvláštní emoce. Cítila jsem svobodu na dosah, ale zároveň i smrt na dosah.

Při hodinách jsem si nedočkavě hrála s propiskou a ignorovala jsem několikrát učitelův varovný pohled. Bylo mi jako, kdybych oslovovala osmnáctiny a kašlala jsem na všechny pravidla, protože jsem si myslela, že bych od té chvíle mohla všechno. Iritoval mě Hunterův poloúsměv na tváři, který jsem pravděpodobně způsobila já. Civěl na mě obě dvě hodiny a tím mě dost znervózňoval.

Když zazvonilo na velkou přestávku, tak jsem okamžitě vystřelila ze třídy, i přesto, že učitelka ještě nedala povel na přestávku. Běžela jsem po chodbách, ve kterých se začali hemžit studenti, až k počítačové učebně. Sedla jsem si na nejbližší volnou židli u počítače a vyhledala jsem si na mapě adresu, kterou jsem potřebovala dnes navštívit. Zapamatovala jsem si přesnou cestu. Za pekárnou doprava, na druhé křižovatce doleva, kolem banky zahnout doleva a na konci ulice doprava - Danson Street. A opustila jsem počítačovnu.

Jakmile jsem vyšla, tak mě ale odchytil Hunter. Jeho zvyky odchytávat si mě, se mi opravdu nezamlouvali. Pokaždé jsem se vyděsila, jestli to není on. Nadzvedla jsem jedno obočí a přenesla jsem váhu na druhou nohu. Schválně jsem působila otráveně.

„Zajímal mě tvůj plán." Řekl a já na něj nejprve vytřeštila oči, ale hned na to jsem zavrtěla hlavou. Šokoval mě. Nešel na to oklikou, nečekal na vhodnou chvíli, řekl mi to narovinu.

„To tě nemusí vůbec zajímat. Stejně jako mě nezajímáš ty." Odbyla jsem ho, a když jsem kolem něj procházela, pořádně jsem ho dloubla ramenem do ruky.

Batoh jsem nosila pouze na jednom rameni a potřebné učebnice jsem držela v rukou. Trochu jsem se mýlila v tom, že jsem ho odbyla. V následující hodině si totiž sednul Hunter ke mně a vyzvídal.

„Zajímá mě to." Řekl, aniž by mi věnoval pohled.

„Jdi do háje." Řekla jsem stejným způsobem.

„Proč mi to nechceš říct?"

„O co ti jde?!" Probodla jsem ho pohledem.

„O tvoje zdraví?"

„Starej se laskavě o sebe. Najdi si jinou holku, který se budeš cpát. Jak vidíš, je jich víc než dost, které by o to stály. Já o tvou pozornost nestojím." Řekla jsem nahlas a všechny oči ve třídě se upřely na mě. Adam zahvízdal a Hunter vstal a odešel si sednout někam jinam.

„Když myslíš." Zašeptal ještě, než opustil místo vedle mě. Nesnášela jsem záhadné věty tohoto způsobu. Bylo to, jakoby měl ještě něco v plánu. Obrátila jsem oči v sloup a podívala jsem se na hodiny. Odpočítala jsem, kdy mělo zazvonit na hodinu, a čekala jsem.

Vyřítila jsem se ze třídy, když skončila poslední hodina a uháněla jsem do supermarketu. Koupila jsem další whisky a slečně za pokladnou jsem zaplatila. Dívala se na mě pohrdavým pohledem, který jsem vždy nesnášela. Věděla jsem jistě, že mě v duchu odsuzuje, za to jak jsem mladá, a už taková alkoholička. Pamatovala jsem si, když jsem slyšela starou babičku za mnou povídat o tom, jak jí sousedka říkala, že každý den mám mužskou návštěvu, které platím za koks. Tehdy jsem pevně tiskla víčka k sobě, abych se nerozbrečela, protože to byl teprve necelý měsíc, co jsem mu musela chodit kupovat whisky a cigarety. Teď bych pravděpodobně tiskla ruce v pěst, abych té ubohé ženské nic neudělala.