Target (CZ)

Four

Destiny:

Celou cestu domů jsem přemýšlela o něm. Ne, o Hunterovi, ale o něm. Poslední dva měsíce jsem zoufale hledala, až jsem to vzdala. Tak moc jsem toužila po volnu, a nejspíš to touhou ještě dlouho zůstane. Neměla jsem peníze na opravdového člověka se zbraní, který by vyřídil moje účty. Už jsem byla u několika desítek lidí, ale vždy po mě požadovali víc, než jsem si mohla dovolit. Každým krokem se mi více svíral žaludek. Strach a neuvěřitelná nenávist. Ztěžka jsem otevřela vstupní dveře a zalapala jsem po dechu, když se ke mně potácel.

Natisknul mě na dveře a doslova se na mě sápal. Páchnul po cigaretách a alkoholu. Jeho slizké ruce se mě dotýkaly všude na těle. Mé pocity se míchaly s nechutností a strachem. Naskočila mi z něj husí kůže.

„Jsem nadrženej." Zašeptal mi do ucha a vší silou mě chytil za zápěstí a přimáčknul je nad mou hlavu. Kroutila jsem hlavou, abych ho odpudila. Cukala jsem celým tělem a snažila jsem se uvolnit z takového stisku. Nevydržela jsem být v klidu, jako obvykle. Nemohla jsem ho nechat, mě znásilnit. Ne znova. A proto, když vzal obě má zápěstí do jedné ruky, aby měl jednu ruku volnou, a mohl sundat triko, jsem zpanikařila a bez rozmýšlení jsem ho kopla do slabiny - mezi nohy.

Okamžitě mě pustil a podíval se na mě vražedným pohledem. Předurčila jsem si svou smrt. Těžce jsem dýchala a přemýšlela jsem nad tím, co jsem udělala. Byla smrt lepší než znásilnění? V duchu jsem si odpověděla, že ano. Smrt sice nebyla moje představa o svobodě, ale i to šlo nazvat řešením.

„Kurvo." Ztvrdly mu rysy na obličeji a jeho dlaň byla sevřená v pěst. Nervózně jsem skousávala svůj dolní ret a chvěla jsem se. Jeho silné svalnaté ruce mě chytily za ramena, aby zabránil útěku. Pravou nohou mě surově kopnul do břicha, načež jsem se automaticky shrbila bolestí. Napřímil mě a z pravé strany mi přistála facka. A pak přitvrdil. Dal mi pěstí do obličeje, několikrát za sebou. Vzal mé zápěstí do ruky a pevně to chytil, pak plnou silou vrazil mým zápěstím o zeď a tím mi naprosto znehybněl levou ruku. Opakoval čin z minulého dne a omlátil mojí lebku o vedlejší zeď. Stále mu to nestačilo. A tentokrát vzal zbraň - prázdnou láhev piva. Rozbil láhev o dřevěný stolek, a to se roztříštila napůl. Držel v ruce ostrý předmět, který na mě chystal použít. Čím víc se ke mně blížil, tím víc jsem couvala, až jsem narazila na dveře od kuchyně. Byl stále rozzuřený a tohle mu nestačilo. Nevybil si na mě všechnu zlost a já už víceméně pouze držela víčka od sebe.

„Zahrajeme si šipky. Tohle je šipka a ty jsi terč. Trefím-li se do tebe, chcípneš a já vyhrál. Netrefím-li se, hrajeme znovu, dokud nechcípneš." Řekl svým slizkým hlasem a já spolkla velký knedlík, který se vytvořil v mém krku. Byl to můj konec. Jasný konec. A já jsem z části cítila úlevu. Nehybně jsem stále u zdi, proti němu a čekala jsem, až hodí.

Mířil přímo na levou stranu hrudníku a já jsem vystřelila rukou proti ostré láhvi, abych zabránila tom, aby se mě trefil. Sykla jsem bolestí a do očí se mi nahrnuly slzy. Podívala jsem se na svou ruku, ve které byla část láhve zabodnutá, ale kvůli gravitační síle spadla na zem a roztřískla se ještě více, než byla předtím. Dívala jsem se na krev, která se hromadila v mé ruce. Dlaň jsem stiskla v pěst a zakryla jsem rukávem.

„Nedělej chudinku! Zmizni mi z očí, ty couro. Příště vyhraju, to ti přísahám. A zabiju tě." Odplivnul si na koberec a odešel zpět do obývacího pokoje, ve které si pustil Black Jackový souboj. Pomalu jsem kráčela po schodech nahoru do svého pokoje a vevnitř jsem se svalila po zdi dolů. Opřela jsem se o zeď a nechala jsem bolest proudit tělem.

Hunter:

Zkontroloval jsem, zda bylo vše na svém místě. Sluchátko v uchu a mikrofon v kapse trička. V zrcadle jsem se ještě upravil a navoněl jsem se kolínskou. Zabouchnul jsem za sebou dveře domu, aniž bych někoho pozdravil, protože každý ještě spal. Pokud jsem nepočítal Starouška, který byl vzhůru a popíjel svou kávu od pěti ráno a přemýšlel nad detaily celého plánu. Jestli to půjde dobře, jako do teď, tak toho zmetka chytnu během měsíce, maximálně dvou.

Pískal jsem si a v rukou jsem pevně držel volant. Zatočil jsem doprava a tam jsem spatřil béžovou budovu West High. Pomalu jsem zpomaloval a zaparkoval jsem hned vedle stojanů na kola. Vystoupil jsem a všechny oči se upřely na mě. Snažil jsem se působit drsným dojmem.

Ale svůj drsný dojem jsem neudržel, když jsem uviděl Destiny. Vypadala jinak. Měla na obličeji tunu make upu a na jedné ruce měla obvaz a druhou ruku překrýval dlouhý rukáv a navíc ji měla v kapse od mikiny. Zkameněl jsem na místě, když mi došlo, o co tady šlo. Ten make up měl zakrývat něco. A určitě to nebyla nehoda.

„HUNTERE! JSI TAM!" Zakřičel mi do ucha James, když jsem se soustředil na zeď a přitom jsem přemýšlel.

„Jo, jo, jasně." Odpověděl jsem a zatřepal jsem hlavou, abych vytěsnil myšlenky z hlavy.

„Tady je ten plán. Poslouchej, jasný?" Přikázal mi James.

„Budeš se bavit s Adamem a musíš náhodou prohodit něco o tom frajerovi, který dělá tamty kraviny. Dan a Bob zjistili, že všechny oběti byly v osudných dnech na nějakém večírku. A shodou okolností pořadatel všech těchto večírků byl Patrick. Jestli dostaneš Adama, spojí se s tebou i Patrick a ty získáš nějaký informace. Dneska. Adama musíš nenápadně popostrčit k tomu, aby řekl Patrickovi, aby uspořádal nějakou párty, protože tam nepochybně náš pachatel bude. A to bude jenom na zkoušku. Omrkneš to a tak, však už to znáš." Vysvětloval mi Staroušek, který si převzal mikrofon od Jamese.

„Jasně." Odkýval jsem v duchu a zapamatoval jsem si všechny body dnešního dne a samozřejmě jsem přidal i Destiny.