Target (CZ)

Nine

Hunter:

„Hoši jde se na věc!" Zavolal nás Staroušek do předsíně. Obuli jsme se a vyrazili jsme do garáže. Dan zůstal ve sklepě a kontroloval kamerové systémy. Měl by nás informovat o přijíždějících policejních vozidlech.

Naskočili jsme do auta a všichni jsme ztichli, abychom si vyslechli Starouškův plán. Fred jel po silnici, jako kdyby se za ním honil býk a prudce zastavil před jejím domem. Byl mnohem menší, než ten náš a měl rozbitá okna.

Ryan vyskočil ven s lahví benzínu a polil vnější zdi domu. Neměli jsme strach, že se to provalí. Byla hodina po půlnoci a nebyl dům, který by měl rozsvíceno. Navíc, tady bylo více pozemků k prodeji, než samotné obydlené domy.

Když nám ukázal Ryan palec, vyskočil jsem s Jonesem a připlížili jsme se ke vstupním dveřím. Jones se na mě podíval a já jsem přikývnul. Jedník kopnutím vyrazil dveře a oba jsme se nahrnuli dovnitř. Do nosních dírek mě okamžitě udeřil příšerný pach cigaret a alkoholu. Z obývacího pokoje jsme slyšeli zapnutou televizi. Jones mi ukázal prstem, abych se postaral o dolní část domu, zatímco on šel nahoru.

Ryan mi hodil zbytek benzínu, který měl a já jsem ho rozlil po celé kuchyni, obývacím pokoji, ale musel jsem nechat volnou cestu. Měl jsem šílenou chuť polít i jejího otce, ale nemohl jsem. Musel jsem toho smradlavého parchanta nechat naživu. Vyšel jsem před dům. Jones tam už byl taky a zíral do země.

„Je to všechno?" Zeptal se Jack. Všichni tři jsme přikývli v souhlas a Jack zapálil zapalovač a hodil ho metr od nás. Plameny se rozšířily rychle a my jsme sledovali, jak začíná celý dům hořet. Pozorovali jsme vykonanou práci a mně se rozplýval úsměv na tváři. A když jsem pohlédnul na Jonese, tak jsem zvednul obočí. Díval se na mě dost tajemným výrazem.

„Destiny tam je. Ležela bezvládně na zemi, tak jsem jí tam nechal." Řekl a odstoupil ode mě dál. Jeho hlas se mi zarýval do těla. Celá tahle operace byla kvůli Destiny a Jones mi řekl, že jí tam nechal?! Je vůbec možný, aby někdo byl tak debilní?! Strčil jsem do jeho hrudníku a zavolal jsem na něj při běhu, že si s ním ještě brzo promluvím. Plameny šlehaly ze všech stran a já mezi nimi kličkoval jako pominutý. Dřevěné schody byly úplně černé, po celých místnostech se rozléhal kouř. Zadržoval jsem dech, po celou dobu, kdy jsem vybíhal schody a vrazil jsem do prvních dveří, kde byla koupelna, a plameny na mě vyšlehly, až jsem musel uskočit.

Ve třetích dveřích jsem konečně na zemi spatřil lidské tělo. Destiny ležela na zemi a v tom kouři jsem ani nemohl rozeznat, zda dýchá nebo ne. Vzal jsem jí do náruče a s přimhouřenýma očima jsem vyšel ven. Byla tak neuvěřitelně bezmocná, že jí ruce vlály dolů, jako bez života. Opatrně jsem šlápl na první schod, který mě ale neudržel a celé poschodí se svalilo na zem a rozpoutalo ještě větší peklo. Vrátil jsem se do jejího pokoje a otevřel jsem okno. Bylo to tak šest metrů od země. Cítil jsem, jak se mi naplnili plíce špinavých kouřem. Stoupnul jsem si na parapet a skočil jsem. Pevně jsem sevřel Destiny v náruči, aby pro ni byl dopad jaksi snesitelný. Načasoval jsem to docela dobře, protože jsem uviděl, jak za námi vyšlehl z okna gigantický plamen. Obešel jsem celý hořící dům s kašlem a dával jsem velký pozor na to, kam jsem šlapal.

Kouř mě štípal v očích a já jsem sotva viděl. Uviděl jsem obrysy tří lidí, a čím blíže jsem přicházel, tím jsem poznával, že to byl Ryan a Jones, kteří drželi každý z jedné strany Destininého otce, který pozoroval svůj hořící dům. Vykřikoval vulgární nadávky a civěl na nás, jako kdybychom se úplně zbláznili. Nevěnoval Destiny příliš velkou pozornost, čímž mě rozčiloval víc a víc.

Z dálky jsme uslyšeli houkající sirénu a odstoupili jsme od plamenů dál. Staroušek poodjel o dva bloky dál, aby nás poté mohl odvést. Pozoroval jsem, jak hasiči vytáhli hadice a začali hasit oheň. Policie si nás vzala na stanici, kde jsme měli vypovídat. Destiny si odvezli do nemocnice a mě si u místa činu zkontrolovali.

Všichni tři jsme byli natlačení v policejním vozu a její otec byl v druhém autě za námi, hned vedle auta Starouška, který nás pronásledovalo celou cestu. Řídil pouze Staroušek, takže byl Fred s hasiči a obstarával nám alibi a věrohodné svědectví. V kapse zavibroval Jonesovi mobil, který opatrně vytáhnul a podíval se na displej. Následně nám tu zprávu ukázal:

Bude to ve zprávách, přijelo zpravodajství. -F

Protočil jsem očima a Ryan se ušklíbnul. Jones si strčil mobil zpět do kapsy a začal si hvízdat. Policista se podíval do zpětného zrcátka a zakroutil hlavou. Vůbec netušil, že to, co si Jones hvízdal, nebyla melodie nějaké písně, ale morseovka. Říkal: „Jsem rád, že ho máme. Všichni víme, co ho čeká."

Potlačil jsem v sobě smích a při té snaze jsem se díval na silnici, po které jsme jeli. Nakonec jsem se spokojeně usmíval, protože jsme opět úspěšně skoro dokončili novou operaci.