Target (CZ)

Six

Destiny:

Utíkala jsem, abych to stihla domů. Mohla jsem si být téměř jista, že to o tom plánu slyšel. Když, jsem se ohlédla, viděla jsem, jak se na mě stále díval a šibalsky se pousmál. Překvapilo mě, jak to poznal, protože už dva roky tohle všichni přehlíželi. Horké hřejivé slunce zářilo asi nejvíce za celý tento týden. Ulice byli zalidněnější, než obvykle a já musela běhat oklikou mezi lidmi.

„Dneska už se tomu nevyhneš." Pronesl jeho slizký hlas a já se zachvěla. V okamžiku, kdy jsem otevřela dveře, už čekal na můj příchod v předsíni. Stál tedy přímo naproti mně a dokuřoval cigaretu. Uhasil ji o můj krk a já pouze silně stiskla ruce v pěst a přetrvala tu bolest. Uvažovala jsem nad tím, zda myslel to, že mě zabije nebo to, že mě znásilní.

Dopotácel se do obývacího pokoje a já se pomalu plížila za ním. Vzal ze stolu vedle pohovky prázdnou láhev whisky a postavil se dva metry ode mě. Napřáhnul se a podle nasměrované láhve se mi ulevilo. Mířil více nalevo a podle toho, jak se sotva držel na nohou, jsem byla v bezpečí, zatím.

Láhev v pohybu jeho švihu letěla mimo mě a rozbila okno, které se roztříštilo, a láhev dopadla na betonové cestě pod oknem. „Do prdele!" Zanadával a kopnul do konferenčního stolku, které se obrátilo vzhůru nohama. Široce jsem se usmála, kvůli jeho neúspěchu a poté jsem nasadila opět neutrální pohled, aby mi něco zas nezpůsobil. Obešla jsem ho a šla jsem do kuchyně pro smetáček. Sklidila jsem kousky skla a obešla jsem dům a vyhodila jsem tu láhev whisky.

Bylo pouze otázkou času, než se opravdu trefí nebo mě umlátí k smrti. A už přišel opravdu čas na to, abych se mu postavila, respektive bych měla konečně uskutečnit svůj plán. Můj plán byl rozdělen: Buď ho zabiju, nebo ho dostanu za mříže. Obě varianty se mi neuvěřitelně zamlouvaly. Potřebovala jsem otcův mobil, abych napsala Jasonovi.

Jason byl bratranec, který kdysi dávno bral drogy, ale dostal se z toho, ale stále měl nějaké kontakty a znal hodně pořádných gangů, kteří dostávali zaplaceno za to, že někoho zabili. Naštěstí se z toho dostal a ne jednou se snažil, mi pomoct odsud, ale byla to marná snaha. Tak jsme si aspoň na dálku psali, respektive já od něj požadovala adresu na různé gangy. V Michiganu jich bylo víc než dost, ale potřebovali víc peněz, než jsem si mohla dovolit. Musela jsem naposledy zkusit štěstí. A zda by se mi to opět nezdařilo, napsala bych si závěť a ta by byla pekelně dlouhá. Aspoň bych umírala s tím, že po mé smrti půjde do basy.

Už to bylo několik týdnů, co jsem mu naposledy napsala. Odepisoval hned, protože věděl, že by si to mohl později otec přečíst. Čím dřív získám adresu a vydám se tam, tím dřív zjistím, jestli mám blíž k smrti nebo ne. Doufala jsem, že 500 babek stačí.

Naplánovala jsem to na další den. Rychle. Zběsile. Opatrně. Takto zněl název mého plánu, který nebyl vůbec ničím jistý. Neměla jsem, co ztratit.

Hunter:

DEN TŘETÍ - VOLOVÉ: BRAD WITHEN, BRYAN V., JEFF V., MIKE V., CHRIS V., MATT V. Dopsal jsem další den na magnetickou tabuli a Bob k nim připevnil jejich fotky. V. neznačilo jejich příjmení, ale znamenalo to Vůl. Příjmení dopsal Dan. Stál jsem před tou tabulí a přemýšlel jsem nad tím, jaký zmetek z nich je feťák a pedofil zároveň. Nemohl jsem to z fotky posoudit. Musel jsem je vidět naživo.

„Tohle není amatérský zločinec, tenhle parchant se v byznysu vyzná. Musíš se soustředit na ty sebevědomější a sebejistější. Plus minus arogance. Ty ustrašený můžeš rovnou vyškrtnout ze seznamu." Poučoval mě Staroušek a Ryan souhlasně přikyvoval.

„A jsou uzavřenější do sebe. Rozdíl mezi nimi a těmi ustrašenými je ten, že tu tajemnost skrývají. Ustrašení se vyhýbají davu a moc toho nenamluví. Ten typ, který hledáme, je v davu a srší z něj vtipy a kecy, ale neřekne nic osobnějšího." Dodal Ryan a upřel na mě svůj pohled.

Přikývl jsem a zapamatoval jsem si jejich slova. Byly užitečné. „Mám dotaz." Řekl jsem jako ve škole a čekal jsem, až upoutám jejich pozornost. Potřeboval jsem vědět, jak by se zachovali v mé situaci. Staroušek mi pokynul, abych spustil: „Je zde taková holka - Destiny. Její fotřík jí mlátí. Co byste udělali? Na policii jít nemůžu a její fotr jí mlátí opravdu brutálně. Měla pořezanou dlaň a nejspíš zlomené zápěstí, na obličeji spoustu make-upu." Vysvětlil jsem a čekal na jejich názory.

„Jones by mu mohl uříznout koule. Mohli bychom ho zabít nebo dát do basy, aniž by vypovídal. Je tady ale takový háček - musel bys jí říct o tom, kdo jsme a co jsme. A to by ohrozilo celý případ. Jedině, že by se zapřísahala nebo by se k nám přidala. Anebo je tady ještě jedna možnost - zabili bychom oba." Odpověděl mi po chvíli uvažování Staroušek.

„Jako kdyby jí už teď nehrozila smrt." Protočil jsem očima a podíval jsem se na Ryana, aby nám sdělil jeho návrh.

„Souhlasím se Starouškem. Nejspíš bychom se do toho neměli motat, protože by nás to mohlo ohrozit. Klidně to můžeme začít řešit, až dopadneme toho sériového vraha, ale teď se to fakt nehodí. Omlouvám se, Huntere." Řekl a já nad ním zavrtěl hlavou. Mohla být mrtvá ještě předtím, než bychom ho dopadli, ale musel jsem s nimi souhlasit.

Odešel jsem do svého pokoje a vyšel jsem na balkón. Ze zadní kapsy u kalhot jsem vytáhnul krabičky cigaret Moon a zapálil jsem si jednu. Opřel jsem se lokty o zábradlí a pozoroval jsem tmavou noční oblohu. Věděl jsem určitě, že až Staroušek uvidí Destiny, bude jí chtít zachránit. Staroušek posuzoval podle pohledu a prvního dojmu a ona by se mu zaručeně líbila. Pro tentokrát jsem se ještě více nemohl dočkat toho, až dopadneme toho parchanta.