Target (CZ)

Twenty-Four

Hunter:

Nasadil jsem si kapuci a zkontroloval jsem, jestli mám stále v zadní kapse krabičku cigaret než jsem za sebou zabouchnul dveře. Rozhodnul jsem se pro menší procházku v okolí, protože mi začalo Destinino nervování lézt pod kůži. Byla jedna věc, proč mi nechyběla ženská společnost v domě - jejich citlivost, kvůli které si každý chlap našel slitování.

Strčil jsem své ruce hluboko do kapes a šel jsem po betonové ulici. Nezajímalo mě, kam jsem šel, prostě jsem se vedl dle pouličních lamp. Přešel jsem chodník, i přesto, že jsem slyšel projíždějící auto. Auto prudce zabrzdilo a na kluzké silnici udělalo ostrý smyk.

Kapky deště dopadaly na mou černou kapuci a obyčejné rifle se začaly promáčet. Zahnul jsem za roh a vydal jsem se přímo do lesa. Šel jsem přímo podél potoka jako to říkala Destiny. Nebyl jsem příliš překvapený, že jsem nakonec skončil u široké studeného jezera, i když jsem sem rozhodně neplánoval.

Opřel jsem se o dřevěné zábradlí a vytáhnul jsem krabičku cigaret. Zapálil jsem si a vydechoval jsem nikotinový kouř. Podíval jsem se na svůj odraz ve vodě a zamyslel jsem se. Přemýšlel jsem nad tím, jestli je opravdu pravda, že žije. Zda ano, tak jak vypadá. Jestli se změnila. V odraze vody jsem jí viděl. Viděl jsem její podobu na mém obličeji.

V hlavě jsem slyšel její smích. A najednou se mi zjevila celý okamžik. kdy jsem ji viděl naposledy.

Flashback

„Dej si pozor, zlato." Políbil ji na čelo Staroušek a zastavil před starou opuštěnou továrnou. Cítil jsem benzín, ale nic jsem neřekl. Nabil jsem zbraň a podal jsem ho matce. Dala mi lehkou pusu na tvář a uchechtla se. Z jejího výrazu jsem poznal, že si byla tak jistá, že je dopadneme a skončí to naší výhrou. Byla tak sebejistá celou dobu.

„Nic se mi nestane." Odvětila a vystoupila z Jeepu, mávla na povel připraveným chlapům a rozeběhla se k továrně.

Následovali ji k továrně a tři metry před vchodem se rozdělili na čtyři skupiny, aby je obklíčili ze všech stran. Byla hned v první skupině a obklíčila vchod. Před ní šel jeden chlápek a počkal na její povel. Věnovala nám krátký sebevědomý úsměv a pak odpočítala do tří. Ukázala na týpka na rohu, aby dal povel ostatním skupinám a pak šťouchla do toho muže před ní. Ten kopnul do dveří a vyrazil je. Vtrhli dovnitř a já si v té chvíli utáhnul neprůstřelnou vestu. Připravil jsem sniperku a lehnul jsem si na břicho. Mířil jsem na vchod, kdyby se někdo z protivníku pokusil o útěk.

Po prvních pěti střelách se na pomoc vydal i Staroušek a jeho připravený tým. Z jeho nejistého běhu u továrny jsem poznal, že je něco špatně. Přesto dovnitř vběhli a viděla jsem, jak Jones začal střílet samopalem do všech stran.

Staroušek vyběhnul z továrny a ukazoval všem, aby se okamžitě vrátili. Všichni běželi k autům a Staroušek se rozhlédl kolem sebe v továrně a pak zavřel nevylomené dveře a v té chvíli jsem už u něj stál s úsměvem, protože jsem si myslel, že jsou mrtví. Staroušek sklesle zavrtěl hlavou a vzal mě na ramena a uháněl k autu. Zmateně jsem se na něj podíval a pak jsem vzhlédnul.

A uviděl jsem ji.

Ležela s prostřelenou hlavou v kaluži vlastní krve a benzínu. Bezvládně a bez dechu. Uviděl jsem bosse ruské mafie s pobaveným úšklebkem na tváři. Vyprostil jsem se ze Starouškova sevření a z kapsy jsem mu vzal pistoli a rozeběhl jsem se do továrny. Ruský gangster stál uprostřed kaluží krve a se smíchem držel zapálenou sirku.

„Chcípni." Zamumlal jsem si pro sebe a střelil jsem ho přímo do spánku.

A poté to vybouchlo.

End Flashback