Target (CZ)

Five

Hunter:

Chytil jsem Destiny za zápěstí, předtím než zahnula za roh školy. Nemohla jen tak odejít domů. To bych nezískal informace, které jsem chtěl vědět. Byla první na mém seznamu, protože po škole jsem měl s kluky ještě fotbal, takže jsem mohl zbytek zařídit přitom, respektive potom.

Trhla sebou bolestí a otočila se na mě se strachem v očích, který hned na to zamaskovala nechápavým pohledem. Mazaná holka. Kdybych byl typický kluk z této školy a všímal si jejího zadku, tak bych si nejspíš toho malinkého strachu nevšiml, ale já si všiml a zvědavost ve mně stoupla.

„Co chceš?" Vyštěkla otráveně.

„Kdo ti to udělal?" Vybafnul jsem na ní se svou otázkou. Přímo a rychle. Nečekala to. Nebyla to zrovna zdvořilá forma seznámení, ale tak to u mě holt chodilo. Překvapený výraz se opět vrátil do nechápavého, i když věděla, co jsem tím myslel. Nervózně si kousala spodní ret a upřela pohled na zem.

„Prosím?" Zeptala se tišeji. Přemýšlela. A já věděl, že uvažovala nad tím, co mi řekne.

„Ty víš moc dobře, co myslím." Řekl jsem a nespouštěl z ní oči.

„Co uděláš, když ti řeknu, že fotr?" odpověděla mi s kamennou tváří a nabrala sebevědomí. Byla upřímná, sarkastická a ironická. Ta by se Starouškovi fakt líbila. Charakterově, protože věkem je na něj opravdu moc mladá.

„Pomůžu ti." Pokrčil jsem rameny a stále jsem jí zkoumal pohledem.

„Jak? Splnil bys mi mé přání a zabil bys ho?" Zvedla obočí a uchechtla se.

„I to by šlo." Zasmál jsem se a v duchu jsem plánoval, jak bych to řekl Starouškovi a vyslechl si jeho názor. „Ale mohl bych třeba jít na policii..." Navrhl jsem.

„Ani náhodou!" skočila mi do řeči a vytřeštila na mě oči.

„Proč ne?" Zeptal jsem se.

„On se z toho vymotá. Prostě ne." Ukončila tím naší konverzaci. „Ten plán jednou vyjde." Zamumlala ještě a myslela si, že jsem jí neslyšel, ale bohužel. Slyšel jsem jí až moc dobře a chystal jsem se jí na to někdy v blízké budoucnosti opět zeptat. Zavrtěl jsem nad ní hlavou a šel jsem zpátky do školy. Ještě mě čekaly důležité rozhovory s Adamem a Patrickem.

„Ty kráso, 5 gólů za sebou! Slavíme!" Zakřičel Adam a praštil Patricka do ramena. Ten pokrčil rameny.

Patrick ke mně napřáhl ruku. „Sorry za ten včerejšek. Mír?" Pevně jsem stisknul jeho ruku a kývnul jsem hlavou. „A jako omluvu udělám párty na tvou počest, ok?" upřímně jsem se usmál. Trefil jsem se přímo do černého. Splnil jsem polovinu věcí, které jsem měl udělat. Zbývalo mi pouze sehnat informace.

„BINGO!" Zakřičel mi do ucha Jack a já trhl hlavou. V duchu jsem zanadával a protočil jsem očima. Přetáhnul jsem si triko přes hlavu a nechal jsem si pouze kraťasy. Kluci to udělali stejně, přesně takhle balili holky - na svá těla. Mikrofon jsem nenápadně položil do kapsy u svých kraťasů a následoval jsem kluky ven z šaten.

Cestou k podniku jsme se bavili o holkách, o zápasu, který se měl konat za tři dny, o mně, a o blížícím se večírku. Pronášeli jsme vtipy, které způsobily výbuchy smíchu, a Adam mrkal na hezké holky, které náhodou šli kolem. Někdy jsem se musel nuceně smát, ačkoliv to nebylo vůbec vtipné, ale nemohl jsem vyčnít z davu a tím i pokazit plán, který šel až perfektně moc dobře. Musel jsem na ně zapůsobit ještě u baru a měl jsem to v kapse.

„Zmiň se o tom!" Přikázal mi Ryan ze sluchátka a já ho poslechnul. Jemu jsem snad ze všech čtyř - James, Bob, Jack, Ryan, důvěřoval nejvíce, protože jeho zkušenosti opravdu neměl nikdo.

„Slyšel jsem o nějakým sériovým vrahovi nebo co. Co si o tom myslíte? Myslím, že takhle si ještě nikdo nikdy nezapíchal, co?" Zmínil jsem se náhodou a nenuceně. Dodal jsem k tomu poslední větu, aby si mysleli, že jsem to nemyslel vážně.

Všichni se zasmáli a pak trochu zvážnili, což jenom dokazovalo, že něco věděli. A chystali se mi to říct. Přivřel jsem oči proti sluníčku a podíval jsem se na Adama, který se na mě chvíli nevěřícně díval. Nakonec z toho sešlo, protože Patrick řekl rasistický vtip a všichni mu začali nadávat, jaký je to rasista.

***

„Mám brát jako urážku, že mě nikdo nevnímal, když jsem konečně něco řekl?" Zeptal jsem se docela nalitého Adama, který se jenom zachechtal. Zkusil jsem to ještě jednou.

„Vůbec ne. Jenom se o tom nikdo nechtěl zmiňovat před Andym - jedna z obětí byla jeho holka. A ten se z toho teprve nedávno vzpamatoval trochu. A teď, když si mu to připomněl, tak - jak vidíš - pije jako o život." Vysvětlil mi a podíval se na Andyho. Smutně pokrčil rameny a hodil do sebe dalšího panáka. „Určitě to bude někdo z Volů. To je spolek Brada Withena, který se na mě jednou nasral, protože jsem mu přebral holku a založil si spolek a postupně proti mně poštvával víc a víc kluků a z toho vznikl spolek a teď hrají fotbal v jiný časy, aby nevznikla bitka. Jsou zvrhlí a choleričtí. Po Andyho holce jelo dost z nich a často se vkrádají na naše večírky, protože my jsme oblíbenější a tím pádem tam je více lidí." Řekl a neustále zíral za mě. Nedokázal se mi dívat do očí, když mluvil, což mě částečně iritovalo, ale měl jsem pro to pochopení. Měl na Brada příliš velkou zlost. Hodil jsem do sebe jednoho panáka a šel jsem na záchod.

„Slyšeli jste to?" Zeptal jsem se do mikrofonu, který jsem držel už celou půl hodinku v ruce. Ujistil jsem se, že v kabinkách nikdo není, abych se náhodou neprozradil.

„Dost špatně přes tu hudbu, ale jo. Zjisti si ještě členy Volů a po hodině, půl hodině jdi domů." Řekl Staroušek a já jsem strčil mikrofon zpátky do kapsy. Počet podezřelých se podstatně zmenšil. Byl jsem si stoprocentně jistý, že byl Adam dost opilý na to, aby byl upřímný. A i kdyby lhal, poznal bych to, na to jsem byl stavěný a byl jsem poučený.

„Ahoj krasavče." Zastavila mě cizí neznámá holka, když jsem vyšel ze záchodů. Položila svůj ukazováček na mou hruď a kroužila po ní, jako kdyby měla drápy jak tygr. Mohla si to vlastně myslet, protože její umělé nehty by se drápům vyrovnaly.

„Nemám zájem, kotě." Odbyl jsem ji a vrátil jsem se k barovému pultu.