Target (CZ)

Eight

Hunter:

Vešel jsem do domu a odkopnul jsem boty k botníku. Podle cizích tenisek jsem poznal, že jsme měli návštěvu. Slyšel jsem Starouška mluvit, ale žádný druhý hlas.

„My o vlku." Řekl nahlas a já vstoupil do obývacího pokoje. Když jsem spatřil Destiny, nevěděl jsem, co si mám myslet. Byla to příliš trapná situace, kdy nastalo hrobové ticho, a nikdo nic neříkal.

„Hunter?" Zeptala se nevěřícně a já jí pohled opětoval.

„Staroušku?" Svraštil jsem čelo a čekal na vysvětlení.

„Říkal jsem, že se znáte. Huntere, seznam se se svou parťačkou." Mrknul na mě a já se z jeho pohledu vyčetl ještě něco, co skrýval.

„Co přesně se stalo?" Zeptal jsem se a skákal jsem pohledem ze Starouška na Destiny. Probodávala mě pohledem a ústa měla pevně stisknuté do jedné rovné linky.

„Dneska večer vykonáme operaci, jejímž cílem bude spravedlnost pro Destiny a krutý setkání s jejím otcem." Řekl zjednodušeně a já se usmál.

Destiny se s námi poté rozloučila a při odchodu mě přísně zpražila pohledem a strčila do mě svým ramenem. Falešně jsem syknul bolestí a zavřel jsem za ní dveře. Dával jsem Starouškovi hodinu na to, aby vymyslel plán. Mezitím jsem se jako obvykle opíral o zábradlí balkónu a kouřil jsem.

Jednou jsem popotáhnul a vydechl jsem kouř. Nebál jsem se o to, že do večera umře. Byla malá možnost, že by se to stalo, tak jsem se raději těšil na operaci: „Destinin otec" Zadíval jsem se do zapadajícího slunce a přimhouřil jsem oči. Fascinoval mě pohled postupně se měnící barvy oblohy. Když byla už celá obloha tmavá, uvědomil jsem si, že je večer. Předtím jsem to jako večer nebral, protože světlo prostě večer není. Nebylo to pouze oblohou, ale i v domech se začaly zatahovat záclony a rozsvěcovat světla. Pouliční lampy mi poskytly pohled na prázdné ulice a málokdy se projíždějící se auta nenadělaly tolik hluku a zmatku.

Destiny:

Vylezla jsem do pokoje oknem, ale při pohledu na nahněvaného otce v pokoji jsem musela zpomalit. Mohla jsem zbaběle utéct z domu k Hunterovi, ale oni potřebovali, abych byla doma. Seskočila jsem za parapetu na podlahu a civěla jsem mu do očí.

„Tak ty sis myslela, že mi budeš odcházet z domu jo? K nějakýmu frajerovi určitě! Taková coura žije v mým bytě? S tebou si to ještě vyřídím." Odfrknul si a dal mi pěstí do levé tváře a já škubla s celým obličejem. Vzal mě pod krkem a nadzvednul mě. Ocitla jsem se ve vzduchu. Oběma rukama jsem ho vzala za ruku, kterou mě držel, a snažila jsem se vyprostit ze sevření, ale bylo to houby platné. Neustále mě udivovalo, že člověk, který denně nic nedělá, pouze chlastá a kouří, má nějaké svaly. Rukou si mě přitáhnul těsně k obličeji a vypadalo to, že mi chce něco říct. Cítila jsem jeho nechutný dech a udělalo se mi zle, viděla jsem každičký detail jeho tváře. Neoholená brada byla téměř žlutá z kouření a pod očima měl velké kruhy pod očima. Zvrásněné čelo mu dodávalo na vzhledu starého dědka z psychiatrické léčebny.

Hodil se mnou dopředu, takže jsem narazila zády na okno a hlavou jsem roztříštila jeden skleněný čtverec. Nebýt silného rámu okna, vypadla bych dolů a unikl by mi pohled na to, jak by umřel. Cítila jsem slabý potůček krve po mém krku. Svezla jsem se na zem a nemohla jsem vstát, necítila jsem jediný sval v mém těle a sotva jsem udržovala otevřené oči. Lapala jsem po dechu jako pominutá. On do mě začal surově kopat a já zůstala ležet na zemi. 

Mám dojem, že mi zlobil pár žeber a možná jsem začala vykašlávat krev, ale nejsem si s ničím jistá, protože jsem propadla temnu, když mě začal držet vší silou pod krkem a dusit...

Chtěla bych Vám poděkovat za neuvěřitelných 2k a umístění #1 v Akční! :) -Kiki