Čauko,
Tady Sára,
Jop, to nezní zle. Myslím si, že otravnější část dne než je ráno neexistuje. Pro začátek, ano jsem příbuzná Gelerta Grindelwalda. Přesněji jsem jeho dcera. Ok?
Ale ten člověk je u mě mrtvý.Opustil mě, už jako miminko a tak jsem zkončila u Albuse. Jop, jsem to ale šťastlivec co? No, navíc mám takový pocit, že všichni kolem mě trpí BS.
BS nebo-li broučí syndrom, je nemoc při, který se váš mozek scvrkne na úroveň brouka a vypadne vám mozek ven...A u Albuse to platí dvojnásob.On mě neustále hlídá jako bych měla co nevidět vyskočit z okna a u toho odpalovat na Bradavice meteority, i když už několikrát jsem si říkala, že by to bylo vlastně zvláštní abstraktní umění...
Nazvala bych to, TUTCSSKMBO, ,,to co se stane když mě budete otravovat"... Na jméně ještě pracuju.Ne fakt tady tvrdě makám úplně.😑Ok?
Jsem metamorfomág umím měnit barvu vlasů očí, hlas a výšku. Je to docela husté. Můj milovaný Albus mi ale názorně vysvětlil, že pokud nechci strávit noc na střeše, tak imitovat ho prý není dobrý nápad.A to já si ze začátku myslela, že s ním je sranda...Jak smutné, že největší kouzelník všech dob má smysl pro humor asi jako cihlová zeď do, které narazila kočka...😑😑
-ráno před odchodem na nástupiště-
Jen tak jsem si hajínkala ve své teploučké postýlce a snila o tom jak Albusovi ustřihnu ten jeho plnovous na který si tak zakládá. Prostě takový normální ráno, když v tom jsem uslyšela ten nejlíbeznější hlas jaký je snad možno po ránu zaslechnout. (Pokud teda neposloucháte Albuse jak zpívá ve sprše).
,, Sarah Thalio Monroy Grindelwaldová okamžitě se uprav a ať jsi za 5 minut dole, jinak si mě nepřej"
Po zaslechnutí tohoto líbezného hlasu i baziliškovi vypadnou ušní bubínky, a ano já vím že bazilišek žádné ušní bubínky nevlastní. Jak by na ně taky hrál, že jo? Ok, ten byl slabej.
No poté jsem se rozhodla raději vstát, než si sem přijdou ochránci kouzelných tvorů stěžovat, že jim Albus svým hlasem vraždí ohrožený bazilišky.Ten bazilišek...chudák zvíře no...
No, přestaneme se zabývat chudákem baziliškem, tomu už stejně pomůže jedině jednorožčí krev a přesuneme se k tomu méně podstatnému. To že jsem si rozčesala své peroxidové blonďaté vlasy a koukla jsem se do zrcadla. Dneska žádné úpravy skrze mojí schopnost. Myslím že trojnásobná vražda je prý dokonce trestná. Poprvé by mě zabil Albus z minulosti, za to že jsem si z něj vystřelila i přes svůj slib, že si z něj už střílet nebudu. Ale vážně jak mi to po 327 mohl uvěřit?Poté by mě zabil Albus z přítomnosti, za to že jsem při tom co mě sprdával Albus z minulosti, dávala minimální pozor a nakonec oba dohromady, protože třetí Albus z budoucnosti, už spílá mému budoucímu já, za to co jsem provedla tentokrát...Mám to, ale život...
A hlavně kdyby mě Albus zabil, poputoval by rod Grindelwaldů hodně rychle za chudákem baziliškem...
Jako jediná z rodiny, co vím mám fialové oči...
No a teď, už přestaneme diskutovat o mém spanilém vzhledu, leč po ránu asi stejně příjemném, jako hlas mého nejdražšího Albuse. Vytáhla jsem ze skříně světle modrý rifle a černý tričko s dlouhým rukávem. Přes to jsem si přehodila červeno-černě kostkovanou košili. Zavázala jsem si svoje béžové tenisky. A ke kufru jsem přihodila svého Frencise. Frencis je moje milované košťátko.Když mi ho Albus daroval, věděla jsem, že to bude láska na první pohled...
Pak jsem sešla dolů a Albus mě chytil za ruku.V tu chvíli to se mnou škublo.A svět se se mnou zatočil.
———-nádraží 9 a 3/4—————————————
10:45
Přemístili jsme se na nádraží. Všude houkaly sovy rodiče se loučili s dětmi a nějaká parta kluků za oknem ve vlaku se hlasitě smála.
Díky za pozornost.
—-/———-///——-
ČTEŠ
Havran mezi Hady - mračna na obzoru
FanfictionPříběh jediné dědičky Grindelwalda. ------------------------ Jsem dojata, že vás to zajímalo natolik aby jste se sem podívali, ale měli byste vědět, že tohle nebude hezký příběh. ---------------------
