Kapitola je věnovaná Zuzankomia123
za skvělé komentáře a obecně za podporu všech příběhů. Moc ti děkuji🥰.Běžela jsem ke stolu zmijozelu. Kámo, já jsem fakt urazila klobouk.
Sedla jsem si ke stolu a čekala na proslov ředitele Dipetta. Ten začal kecat něco o spolupráci a snaze. Ne že bych ho přímo nesnášela, ale jeho proslovy jsou tak nudné, že by to ani profesor Bins nevydržel.Hele asi takhle Dipett je v pohodě týpek.
Když domluvil na stolech se objevilo jídlo. Naložila jsem si na talíř palačinky s borůvkovou marmeládou. V nedaleké nádobě byla šlehačka, nedosáhla jsem na ni. Přímo před ní seděla brunetka s kávovýma očima. Rozhodla jsem získat šlehačku za každou cenu. Poklepala jsem dívce na rameno a nasadila nevinný výraz.„Hej, bruneto! Podáš mi šlehačku?" zavolala jsem na brunetu. Ta se otočil a a ušklíbla se „Ale, ale naše malá Grindelwaldová. Pochválí tě tatínek za to, že jsi ve Zmijozelu?" pak se rozesmála a ostatní za ní se rozesmáli také.
Podívala jsem se jí do očí. V tu chvíli jsem ztuhla. Před očima se mi míjeli její vzpomínky a zážitky. Cítila jsem v tu chvíli každý její podnět. Byla to Vanesa Ann Rosierová. Viděla jsem její tajemství, osobní pocity a strachy. Viděla jsem její rodinu. Cítila její lásku k Tomu Raddlovi.
Zavřela jsem oči a snažila se zklidnit dech.Pomalu jsem otevřela oči a podíval se na ni. V jejích očích byla znatelná nervozita, ale smála se dál. "Vanesa Ann Rosierová, že?Druhorozená dcera, prvorozený bratr Relius, nemýlím se? Ptáš se mě, jestli na mě bude otec hrdý? Taky se tě na něco zeptám, byla by na tebe tvá sestra pyšná za to, že už rok spíš s jejím klukem? A když jsme si to konečně ujasnily podáš mi tu šlehačku?" zeptala jsem se jí. Ona mi jen s výrazem kočky co narazila do zdi, podala šlehačku. „Děkuji" pronesla jsem a přeměřila si všechny přítomné pohledem.„Hele, to že s někým mluvím vám nezakazuje jíst a neříkejte mi že jsou všichni ve velké síni anorektici." pak jsem se jim přestala věnovat a nandala si na palačinky šlehačku.
Vzala jsem si příbor a začala jsem krájet. Po asi pátém soustu jsem si všimla že mě někdo pozoruje.Nemyslím těch xy lidí co na mě čuměli. Hele nebudem si lhát čumí na mě skoro celá velká síň, ale tohle bylo jiné. Někdo mě silně propaloval pohledem a zkoumal každý můj detail. Vzhlédla jsem a setkala jsem se z propalujícím pohledem Toma Raddla. Za normálních okolností bych si myslela, že mi chce ukrást palačinku a měli byste vědět, že o palačinky se nedělím. Vlastně o jídlo obecně. Řekla bych, že Albus trochu pokazil moji výchovu. Ale o tom až jindy.
Upřímně Tom, ale nevypadal na to, že by mi chtěl každou chvíli čornout jídlo. Každopádně jsem se rozhodla říct něco cool fakt nad věcí. Myslíte že jsem něco takovýho řekla? Ne. Vylezla ze mně takováhle hovadina.
„Ty chceš taky palačinky že? Že na mě koukáš. Neboj, všechny je nesním. Na!" a s tím jsem před něj postavila mísu s palačinkami. Já jsem dement. Docela chápu že ze mě Albusovi hrabe.
Ředitel Dipett zrovna vstal a začal kvákat něco o zdravém spánku atd. Zatímco já jsem ho samozřejmě poslouchala. Vzduchem nenápadně prolétl papírek složený do ptáčka, který ke mě doletěl a usadil se mi v dlani. Rozložila jsem papírek a přečetla jsem si jeho znění. Dvě slova.
„Nezahrávej si"
Nad tím vzkazem jsem se pousmála, bylo tak dojemné, že toho nejvíc bad boye jsem naštvala hned první den po mém příjezdu do Bradavic .Hurá! Jsem to ale klikař!
Zamumlala jsem „recordarentur, scribe". A ze vzduchu jsem si hůlkou vykouzlila pergamen. Načmárala jsem na něj vzkaz.
Máchla jsem hůlkou, pergamen se poskládal do podoby malého orla, který se rozletěl k Tomovi. Ten vzkaz přebral a přečetl si ho. Jeho bledá kůže získala nachový nádech a on se pousmál směrem ke mě.
Opouštěla jsem velkou síň s posledními, když jsem zahýbala za roh, už přede mnou ani za mnou nestál nikdo. Procházela jsem zrovna kolem většího výklenku, když mě jakási ruka zatáhla do výklenku. Byl to Tom. Zle se usmíval a tiskl mě svým tělem ke zdi.
Snad se kapitola líbila. Názory??
Vaše
Anaru💪🏻🐙😘
ČTEŠ
Havran mezi Hady - mračna na obzoru
FanfictionPříběh jediné dědičky Grindelwalda. ------------------------ Jsem dojata, že vás to zajímalo natolik aby jste se sem podívali, ale měli byste vědět, že tohle nebude hezký příběh. ---------------------