Havran mezi Hady - mračna na obzoru

15.Kapitola: „Praskající ledy"

Po úspěšném přežití hodiny OPČM, následovala jiná za zmínku stojící hodina a to přeměňování. Učil nás mladý profesor jehož jméno jsem určitě nezapomněla okamžitě po té co mi bylo sděleno. Byl to takový ten typ co někam vleze a všechny dívky i ženy v okolí si začnou přát plastickou operaci(O což se mimochodem jedna dívka i pokusila s pomocí kouzla a teď se nachází na ošetřovně).

Na hodině jsem jako vždy excelovala a náš učitel si mě po hodině zavolal. Riddle se za mnou znepokojeně ohlédl, asi jako kdyby mu na hlavu spadl úl, na malý moment, drobounko mikrosekundu, se naše pohledy střetly. Jeho oči byly tmavé asi jako jezero s krokodýly, nebo blátivá kaluž, nebo jako toaletní mísa po návštěvě vašeho strýce milujícího zvěřinu. Chvíli si mě prohlížel a já se cítila jako na rentgenu. Vzdorovitě jsem mu ten pohled oplácela. Po chvíli jako by se probral a znovu nasadil svou ledovou masku. Posměšně se na mě ušklíbl a ve dveřích se mi jeden z jeho kumpánů pokusil podkopnout nohu, myslím že Malfoy.

Že jsem vám ještě nepovídala o Malfoyovi? Vlastně není zas tolik o čem klábosit. Abraxas Malfoy, ježiš to je příšerný jméno. Mám podezření že ho rodiče nesnášejí, taky jsem se s ním o tuto domněnku podělila a netvářil se moc nadšeně. Kdo ví proč? Je posedlý čistou krví a dost úchylně si to za Riddlem štráduje kamkoliv se jeho temná výsost uráčí pohnout. Nechci vědět jestli s ním chodí i na záchod. Fakt nechci!

Každopádně nakopnutí jsem mu oplatila, má noha se ale narozdíl od té jeho trefila a on se zaskučením sjel k zemi.

„Příště až se budeš chtít válet u mých nohou Malfoy, můžeš se mi prostě poklonit." Odfrkla jsem si a posměšně jsem na něj vycenila zuby. Malfoy zavrčel a zvedl se ze země.

„Myslíš, že jsi kdovíjak děsivá a mocná, co Grindelwaldová?" Ušklíbl se peroxid.
„Říkám tomu zdravé sebevědomí." Usmála jsem se a vrhla na něj škádlivý pohled.
„Ty jsi vážně zmijozelka, co?" Přisadil si Avery a s lehce fanatickým pohledem se usmál na Riddla.
„Mohlo ti napovědět zařazování, a nebo taky to že máme stejnou společenskou místnost, nebo můj hábit, ale pokud ti teprve teď došlo v jaké koleji jsem..." Zašklebila jsem se na něj a podepřela jsem si špičkou hůlky bradu. Avery se zasmál.
„Těší mě jsem Orion Black." Mladý Black odstrčil svého kamaráda jako pytel ptačího trusu a podával mi ruku k potřesení.
„Těší mě že alespoň někdo se tu umí představit, ráda bych vám to vrátila, ale pevně věřím, že víte jak se jmenuji." Odvětila jsem odměřeným tónem a s lehkým úsměvem jsem mu potřásla rukou.
„Orione?" Ozval se hlas ledový jako čerstvě zmražený ananas. Riddlův hlas.
„Ano?" Zeptal se Black, v tu chvíli už ale věděl, že přestřelil Riddlův pohled se přesunul na mě a pak zpátky na něj a vysílal jasný signál.

Moje.

„Večer se spolu setkáme, je to jasné?" Zavrčel Riddle temně.
„Ano, Tome." Povzdechl si poraženě a taky trochu vystrašeně Black.
„Skoro to vypadá, jakože některé věci nedokážeš kontrolovat, Riddle." Provokovala jsme ho. Riddlův pohled poteměl.
„Nemáš ani zdání, co jsem a co nejsem schopen kontrolovat." Pronesl chladně. Skoro jsem se až oklepala nad jeho tónem.
„Minimálně nejsi schopen kontrolovat mě." Ušklíbla jsem se. Riddle se zamračil, elegantně, jako by snad jeho tělo nevážilo ani gram se zvedl z lavice a přešel až ke mně. To bylo poprvé za tento týden kdy na mi věnoval plnou pozornost. Zastavil se tak blízko, že jsme se skoro dotýkaly nosy. Rozbušilo se mi srdce, tak rychle jakoby chtělo vyskočit ven z hrudi a odletět do světa jako gumídek na šňupacím cukru. Doufala jsem, že se o mě pokouší infarkt, protože jestli takhle reaguji na Riddla, bude hodně těžké se ho později zbavit.
„Dokaž to." Zašeptal těsně vedle měho ucha.
„C-co?" Zakoktala jsem.
„Dokaž že tě nemůžu kontrolovat." Ušklíbl se temně a jeho dech mě lechtal na tváři.
„Jak to mám dokázat?" Zamumlala jsem vzdorovitě.
„Překvap mě." Rty se otřel o kraj mého ucha.
„Nebudu skákat jak ty pískáš." Prskla jsem nakvašeně.
„Už to přece děláš." Uchechtnul se.
„Jak to myslíš?" Ustoupila jsem o krok zpátky a snažila se tím dostat z jeho dosahu.
„Jak to říkám má drahá." Rukou zajel do mých vlasů a začal si pohrávat s pár pramínky mých světlých vlasků. Oklepala jsem se, nevím jestli zimou nebo tím co to se mnou dělalo.
„Neříkej mi tak, vůbec mě nezajímáš." Vyprostila jsem své nádherné vlásky z jeho sevření.
„Prosím tě, jen projevím trochu nezájmu a ty se ke mně připlazíš. Nestěžuju si, vážně ne, alespoň se chováš jako věrná manželka, kterou se jednou staneš." Pousmál se škodolibě. Jeho parta se rozesmála. Ušklíbla jsem se. Chtějí válku? Mají ji mít. Přistoupila jsem k němu ještě blíž. On se jen ušklíbl. Zvedla jsem ruku, jakože ho pohladím, tak to alespoň vypadalo, místo toho jsem se napřáhla a vlepila mu facku. Všichni ohromeně ztichli.
„Tak hele ty egoistickej pablbe, je mi u baziliškovy zadnice jaký plány máš, ale vynech mě z nich. Nebojím se tě. Ještě jsem to neudělala ofiko? Dobře, takže až ovládnu svět vychutnám si tvoji porážku a až budeš klečet u mých nohou a prosit o slitování, hádej co? Žádné nepřijde!" Ke konci jsem se už jenom smála. Celá Riddlova parta ztuha, mlčeli a zírali na mě jako gúmídci na hnoji. Pak se rozesmáli na celé kolo.
„Ty si jako vážně myslíš, že ovládneš svět dřív než Tom?" Chechtal se Malfoy.
„Nu a proč ne? Přece jenom jsem Grindelwaldová, mám to v krvi." Ušklíbla jsem se. Všichni opět ztichli. To jako mají vypínač na posměšné poznámky nebo tak? Jakože čekají na schválení mluvení. Koho to vlastně zajímá.

„Mimochodem Riddle, místo oslovení má drahá, mě můžeš nazývat má paní." Ušklíbla jsem se a vycupitala ze třídy.

Po dlooooooouhé pauzičce, jsem konečně zpátky. Ako sa máte guys? 🤣🤣🤣

Vaše ANARKA.✨