Havran mezi Hady - mračna na obzoru

7.Kapitola: Lektvary 2/2 a Křikla dohazovač

Čauko!
Snad jsem trochu nahnala sliny do pusy. Fotka pochází z jedné moc hezké kavárny, kterou jsme s rodinou navštívili na dovolené v Irsku...Vřele vám tuto zemičku doporučuji. Byla to jedna z nejlepších dovolených, co jsem zažila. A jestli tam pojedete jeďte na zříceninu hradu Kells(Snad se to tak píše)...
Tak vidím že jsem se pěkně rozepsala😇Tak snad vám to nevadí.Užijte si kapitolu. 
Věnováno:Zuzankomia123
Annie56349

A teď už jdeme na to.
Tom se jen ušklíbl a dal se do práce. Křikla dál něco drmolil o tom jak lektvar funguje. Já už vím, jak se ten lektvar dělá. Je to lehký. Ale bojím se těch účinků. Nevím co bych mohla vykváknout, ale asi by se to Albusovi nelíbilo. Recept jsem znala na zpaměti.
Tak jsem začala pracovat.
...
Zavřela jsem oči a vybavila si recept. Pak jsem oči znovu otevřela. Znám vlastní recept na veritasérum. Rozeběhla jsem se ke skříni a v duchu jsem si opakovala všechny přísady.Kořen mandragory, Písek z močálu nemrtvých, krev vlkodlaka, kůže z hřímala.Krev třaskavého skvorejše,Kořeny fíkovníku, Žíně z pterokopytníka, šťáva z krvavých bobulí jabrovníku a tobolka
škrtudubu.

Všechno jsem to naskládala do kotlíku a běžela jsem s tím k mému místu. Tom teď nenuceně s jakousi podivně nadlidskou přesností míchal vodu v kotlíku. Já kouzlem naplnila kotlík vodou a zapálila jsem hořák. Voda se má první 7,5 minut povařit. Zatím jsem si vytáhla Kořen mandragory a nastrouhala jsem ho do misky s tloučkem. To samé jsem udělala s kořenem fíkovníku.Pak jsem vzala tlouček a začala jsem vše drtit na jemný prášek. Tom přestal míchat se zaujetím mě pozoroval.Já dál drtila kořen. „Máš jiné přísady než ostatní" poznamenal jen.„Hmm..." zabručéa jsem.„Víš vůbec jak se ten lektvar dělá?" rozesmál se. Jen jsem si odfrkla.„No tak neboj se já nekoušu, ale kdybys o to stála..." ušklíbl se a mrknul na mě.Narážel na to, že jsem seděla na krajíčku lavice a odsunovala se čím dál víc od něj.„Ne, o to skutečně nestojím." Věnovala jsem mu nicneříkající pohled.„Dobře zahrajeme si hru." oznámil mi.„Nechci s tebou nic hrát Riddle." Tom mě, ale asi neslyšel.„Je to lehké zlatíčko, i ty by jsi to měla zvládnout." culil se.„To si radši dám šálek čaje s baziliškem." vysmála jsem se mu.„Náhodou vím, že bazilišky máš moc ráda." usmál se na mě.„Hrabal ses mi v hlavě?" z tónu se mi nepodařilo vyloučit rozhořčení.„ Spíš jsem se o to pokusil, neúspěšně..." pronesl zamyšleně.„To se mi stalo poprvé.„Oh, sám Tom Riddle přiznal že není dokonalý." on si odfrkl.„Ale dokonalost je jedna z mých hlavních předností má drahá Sáro." při zaznění mého jména jsem sebou trochu cukla. Od něj znělo jako příslib jeho výhry.Koukla jsem se k sobě a zjistila. Že kořeny už jsou dávno rozdrcené na prach a že už drtím jen porcelán misky. Vhodila jsem prach do kotlíku a voda v něm okamžitě změnila barvu na rudou.Zamíchala jsem pětkrát proti směru hodinových ručiček a jednou po směru a přihodila jsem kůži z hříamala. Pak jsem zamíchala ještě jednou proti směru hodinových ručiček a po směru. Lektvar nabyl purpurovou barvu.Teď bych měla dalších 5 minut čekat. Tom mě neustále pozoroval. „Zahrajeme si hru"zopakoval. Tentokrát jsem mu ani neodpověděla. Jen jsem hypnotizovala purpurovou hladinu, která pozvolna modrala. „Ty mi dáš otázku já ti dám otázku. Když nebudeš chtít odpovědět budeš muset splnit úkol." Chtěla jsem ho poslat do zadku, ale on už začal.„Jaká je tvá oblíbená barva?" To už jsem se neudržela a vyprskla jsem smíchy. Tom se ušklíbl.Pokynul mi hlavou k odpovědi „Šedá" pokrčila jsem rameny.„To je nečekané. Teď ty" řekl.„Když si zahraju dáš mi pokoj Riddle?" on se ušklíbl. Znova. „No, minimálně o této hodině.„Grrr...Dobře." povzdechla jsem si.„Tak taková otázka za všechny prachy, proč si mnou tak posedlý?" vydechl a pak řekl „Už jsem ti to říkal.Potřebuju ženu do budoucna, už kvůli mým plánům." Já hned pokračovala„A jaké jsou tvé plány?" On se zasmál„Prrr...zlatíčko, jen jednu otázku za kolo." Pak řekl „Teď já.Proč tě vychovává Brumbál?" Zamračila se. No a pak že mají Albuse všichni rádi.„Neodpovím" on se vítězně zasmál.„Takže úkol, po večeře se sejdem na astronomce, vyzvednu si svou odměnu."

Pak jsem se už zbytek hodiny věnovala jen lektvaru.„Slečno Grindelwaldová, to je úžasné, prostě úžasné, máte velice jasné akademické lektvarové vlohy!" usmíval se Křikla až se mu to jeho mroží břicho třáslo.„Měli by jste s Tomem dělat doučování třídě." Při této větě jsem měla chuť vypálit si oči i uši žíravinou pohřbít se zaživa. A pak strašit Albuse. Dostala jsem tik do oka. Naštěstí nás vyrušil konec hodiny. Spěchal jsem dál, a ještě jsem slyšela jak za mnou Křikla volá.„Zkuste o tom popřemýšlet slečno!" Dokonce jsem slyšela i smích Toma Riddla.
——————————————————
Zbytek dne uběhl jako voda. Ani jsem se nevzpamatovala a už nastal čas, abych se vydala za Tomem. Celý den jsem přemýšlela. Proč já? Ale Merlin mě nemá rád a tak jsem se pomalu vydala směrem k astronomce. Potichu jsem kráčela ztichlými chodbami. Cass jsem se ani neobtěžovala hledat. Dostala školní trest za to že se o přestávce porvala s Vanessou.

Tak a teď jsem tady stojím a čekám.Pozoruji okolí najednou mě někdo popadl za pas a přetočil mě k sobě. Myslela jsem, že asi umřu na infarkt.„Idiote! Málem jsem umřela." Tom se ušklíbl. Ani v noci se jeho chladná maska nevytratila. „Chci svou odměnu má milá Sáro."

„Dobře, co chceš?"

„Polib mě."

Tak a tady to utnu. Doufám, že se vám kapitola líbila. Hlasujte pište komentáře udělá mi to hroznou radost. Děkuji za přečtení.
Vaše Anaru.