Havran mezi Hady - mračna na obzoru

4.Kapitola: Žádost a odmítnutí

Opouštěla jsem velkou síň s posledními, když jsem zahýbala za roh, už přede mnou ani za mnou nestál nikdo. Procházela jsem zrovna kolem většího výklenku, když mě jakási ruka zatáhla do výklenku. Byl to Tom. Zle se usmíval a tiskl mě svým tělem ke zdi.
...........................................................................

„Tak co?" zasmál se tak ledově až mi přeběhl mráz po zádech.„Pořád vzdoruješ?" zašeptal mi do ucha. Otřásla jsem se odporem. „Pusť mě!" zavrčela jsem. První mi chce sežrat jídlo a pak mě sem zatáhne, jako kdyby byl nějakej úchyl.I když kdo říkal že není.

Pokusila jsem se vykroutit se mu, ale přirazil mě zpátky na chladnou zeď, tak tvrdě až jsem zaskučela. „Neříkej, že se ti to nelíbí..." zasmál se. Je snad blbej? Ne, není je ještě blbější.

„Ty blbečku, jasně že se mi to nelíbí, ty se mi nelíbíš, tvoje chování se mi nelíbí. A navíc si mi chtěl sežrat palačinku a to jsi fakt zkazil!" zahřímala jsem. „Nechtěl jsem ti sežrat palačinku, to že ty jsi schopná dělat scény i kvůli šlehačce neznamená, že to tak mají i ostatní." zrudla jsem. A ne trochu. Nebudem kecat byla jsem rudá až na prdeli.

„Chci ti jen učinit nabídku, tak sebou tak nemel." na chvíli jsem se zastavila a rozhodla se si ho poslechnout. „Choď se mnou" namítl prostě. Chvíli mi trvalo, než jsem to vstřebala. Pak jsem otevřela pusu a promluvila. „ Cože?!" kámo mu už hráblo a to se mnou nebydlí. „Jsi z jedné z nejsilnějších rodin, navíc pohledná a jistě i velmi kouzelně zdatná." promluvil po chvíli.„A-asi úplně nechápu?" zeptala jsem se.

Tom si povzdechl „Jsi perfektní manželka pro kohokoli z čistokrevné rodiny. Ale já tě potřebuji do svých plánů. Po škole si tě můžu vzít a ty budeš potom v bezpečí." hráblo mu. Hrabe mu. Asi ho někdo přetáhl hráběma.

Konečně se mi povedlo vyndat hůlku s máchnutím ho od sebe zapudit.„ Tak hele, umím se o sebe postarat a už vůbec nemám v plánu s někým chodit. Je mi upřímně úplně jedno co za plány máš. Já ti s nimi pomáhat nebudu. Pokud si teda nechceš postavit hrad z palačinek. Tomu bych se nebránila." zašeptala jsem a vydala se k východu. Za mnou se ale ozval hlas.

               „Nevadí, mám rád výzvy. Do   konce roku jsi moje."

A s tím se zasmál a odešel do útrob hradu. Před tím ještě políbil Sáru na čelo a zašeptal „Dobrou noc má temná paní."
...........................................................................
Dneska taková dodatečná kapitolou navíc. Co myslíte? Jak bude příběh pokračovat? Omlouvám se že je kapitola kratší, ale takhle se mi to hodilo víc.

Vaše
Anaru💪🏻🐙😘