Havran mezi Hady - mračna na obzoru

8.Kapitola: Ovládnout svět za 5 vteřin.

Tak a teď jsem tady stojím a čekám.Pozoruji okolí najednou mě někdo popadl za pas a přetočil mě k sobě. Myslela jsem, že asi umřu na infarkt.„Idiote! Málem jsem umřela." Tom se ušklíbl. Ani v noci se jeho chladná maska nevytratila. „Chci svou odměnu má milá Sáro."

„Dobře, co chceš?"

„Polib mě."

Na malou chvíli nastalo hrobové ticho. Pak vzduch náhle prořízl můj smích.„Ty fakt nejsi normální!" Byl ledový, není to takový ten smích co vás pohladí po duši. Upřímně se většinou snažím prezentovat jako ta neškodná Grindelwaldová. Ale existují chvíle, kdy se ke mně není radno přibližovat.

Moje oči v tu chvíli změnily barvu z fialkové na krvavě rudou. Tom se zarazil i skrz chladnou masku mi bylo jasné, že s touhle reakcí nepočítal. „Věděla jsem to." V očích mi svitlo pochopení. „Přišel jsi na to..." zašeptala jsem mu a přiblížila jsem se k němu, tak moc že jsme se skoro dotýkali nosy.„Znám tvé malé tajemství." zašeptal a já cítila jak se jeho ret lehce otřel o mé ucho.

„Jak dlouho, už to víš?" zeptala jsem se bez zájmu. Cítila jsem, že moje oči nabyly plně rudou barvu. „Od té doby co jsi si ke mně sedla ve vlaku." Tak jsem si to zavinila sama. Dala jsem na své ego a vystavila jsem mu tím své tajemství na odiv. Odtáhla jsem se, ale on dál svíral můj pas. Vydechla jsem. Bude chvíli trvat, než se mi oči vrátí zpátky do původní podoby, nemohla jsem riskovat, že mě tak uvidí ještě někdo. Budu tu muset počkat. „Vím co jsi zač." zopakoval. „Jsi Jasnozřenka."

Jo, takže on to fakt ví...„A kdyby tak co?" Tom se zasmál. „Všechny už dávno vymřely." Díval se na ně jako na nejnovější subjekt k pozorování. „Ale ty žiješ." Odfrkla jsem si „Očividně."

„Takže jak Jasnozřenka jako ty mohla přežít. Chtěl bych tomu porozumět." Chvíli bylo ticho. „Já nejsem Jasnozřenka." pozvedl obočí. „Alespoň ne úplně." Tom mě zkoumavě pozoroval. „Když ti to vysvětlím, nikomu to neřekneš?" povzdechla jsem si. „Nikomu."  Zamračil se a řekl „Chceš neporušitelný slib?" Zašklebila jsem se.„Ne. Nosit víc než tři sliby je nebezpečné." Vyhrnula jsem si rukáv hábitu a odhalila tím malé jizvy. Tom užasle zkoumal jejich tvary.„Kdo?-" pokrčila jsem rameny „-Nevím. Neřeš to."  zakryla jsem si paži hábitem.„Nejsem úplně Janozřenka, jen na půl. Má matka pocházela s posledního kmene Jasnozřenců. Zabilo ji ministerstvo když mi byly tři roky. Jsem poslední." Tom se na mě zahleděl. „Slyšel jsem o Jasnozřencích spoustu legend. Právě proto jsem věděl, že polibek Jasnozřenky ti může zjevit budoucnost. Prý vidíte věci z budoucna i minula. Cítíte smrt druhých. Je to pravda?" Nemusela jsem mu ani odpovídat „Ano je, když Jasnozřenka projde zkouškou vyslouží si křídla. Já je nemám a nikdo si není moc jistý jestli já ty svoje někdy mít budu."

Tom se ode mě oddálil. „Říkal jsem ti, že tě chci. A když něco chci obvykle to i dostanu. Můžeš se mnou válčit, ale jednou, se mi oddáš. Jsem nejmocnější kouzelník na světě." Cítila jsem jak se moje oči přecházejí zpět do fialkové.„Měl by jsi vědět, že já se ti Nikdy-" píchla jsem mu ukazováček do hrudi „-Nikdy" lehce jsem do něj strčila dlaní „ A ještě jednou Nikdy. Neoddám." Pak jsem se k němu přiblížila tak, že se naše rty skoro dotýkaly. „Tuhle hru mohou hrát dva, Tome. Jestli hodláš ovládnout svět, tak...To prostě budu muset udělat před tebou."

„Hele, co to je nemůžeš se rozhodnou za dvě vteřiny, já na ovládnutí světa pracuji celou dobu." Zamrkala jsem na něj. „Já začala před pěti vteřinami a už jsem lepší než ty."

Pak jsem se otočila na podpatku a seběhla schody dolů. Slyšela jsem jeho smích jak  mě doprovází celou cestu dolů.

Cestou do pokoje jsem potkala Cass. „Proč se tváříš tak zamyšleně?" zeptala se „Protože jsem se právě rozhodla, že ovládnu svět!" odpověděla jsem jí.

A je to pravda. Ovládnu kouzelnický i mudlovský svět a dokážu že jsem lepší než otec. Zasmála jsem se a zavěsila jsem se do Cass. „Pomůžeš mi?" Ta se na mě udiveně podívala a zeptala se „To myslíš vážně?" Zadívala jsem se jí do očí „Každé slovo."

„Bude mi ctí vám sloužit při obnově světa má paní." poklonila se mi. Chvíli jsme se na sebe dívaly a pak jsme obě vyprskly smíchy.