Havran mezi Hady - mračna na obzoru

14.Kapitola: „Začátky jsou nejtěžší."

Celá třída se na mě šklebila a já si za sborového smíchu šla stoupnout k Tomovi. Ten se na mě ani nepodíval. Jeho pohled směřoval kamsi za mě. Profesorka kolem nás vyčarovala štít.
„Naprosto čestný boj, je povoleno druhého zranit ne však příliš."

A to byl počátek mého pádu. Jak se tak na mě všichni dívali připadala jsem si jako princezna. Zabitá princezna.

Musím to držet pod kontrolou. Nejspíš je čas vám osvětlit proč jsem šla do Bradavic o tolik později.

Má matka byla Jasnozřenka.

Rachlý průvodce Jasnozřenci od Sáry Grindelvalodvé!

Jasnozřenci jsou věštci pokousaní vlkodlakem. Věštec o sobě ani nemusí vědět, že má předpoklady pro toto řemeslo, ale jakmile je infikován, jeho změna ve vlkodlaka je velice odlišná. Mění se jenom třikrát v roce a svou proměnu narozdíl od vlkodlaků může vědomě kontrolovat. A postupem času je možno proměny ukončit. To jsou ty lepší případy. Pokud se ale Jasnozřenec napije lidské krve, znamená to násilné přinucení k proměnám tři roky v kuse. Tyto proměny jsou extrémně bolestivé a málokdo je přežije. Pokud jedinec projde proměnou, stane z něj dospělý exemplář a naprostou mu křídla.
Získá své schopnosti hlubokého věštění a bude se od té doby naprosto kontrolovat.

Konec Sářiného bleskového průvodce Jasnozřenců

Bylo mi asi třináct, když jsem se proměnila uprostřed mudlovského metra. Nikdo nepřežil. Albus mi chtěl vymazat vzpomínky, abych tolik netrpěla, ale odmítla jsem. Tři roky mučivých přeměn a nakonec - NIC.

Žádná křídla, jen nadprůměrné věštecké schopnosti. Proměna se neuskutečnila již pátým měsícem.
Tady ale nastává ten problém. Pokud není proměna plně dokončena, mohu se ve vypjatých situacích přestat kontrolovat. Proto si Albík myslel, že mu vyhoví. Pitomec. Nikdo tomu nevěří než to spatří. Ale mohla jsem si alespoň vzít prášky na tišení projevu mého zvířecího já. Nepomáhají úplně, ale mohly mi alespoň trochu pomoci.

Protřela jsem si spánky, abych uvolnila napětí. Riddle už čekal s napřaženou hůlkou a pozorně mě sledoval.
„Prosím slečno, neváhejte vytáhnout hůlku." zamumlala posměšně profesorka. Povzdychla jsem si nahodila zářivý úsměv a vytáhla jsem svou hůlku. Třináct palců, dřevo ořech a pero fénixe. Olivander mi tehdy řekl, že ten fénix měl podivuhodně prudkou povahu a byl nepředvídatelný. Jednou když mu vytrhával pero, prostě skočil z útesu.

Super. Mám postíženýho sebevražednýho fénixe. Wow, jako by mě všichni šikanovali.

Namířila jsem hůlku proti Raddlovi a lenivě jsem si protáhla ruce. Profesorka to brala jako pokyn k zahájení. Viděla jsem jak se na mě třída mračí. Jediní dva lidé nepodporovali Toma. Tak moment! Dva?

Ale ano tam vzadu. Julian Nott, ketrý si nenápadně přisedl ke Cass na mě spolu s ní ukazoval zdvižené palce. Srdce mi radostně poskočilo. Raddle a ostatní si taky všimli, že se můj fanklub rozmnožil. Zahlíželi teď na Notta s obdivuhodným opovržením.

Já se na něj, ale zářivě usmála a zamávala jsem mu. Raddlovi se v očích mihla nelibost. Jen ať trpí, alespoň mě nechá na pokoji.

„Tři, dva, jedna, start!" zahřměla profesorka.

Raddle okamžitě vykřikl.
„Mdloby na tebe!"
Já mu to oplatila.
„Cantis!"

Jeho kouzlo zasáhlo Averyho, který tentokrát skutečně omdlel.
A mé kouzlo zasáhlo Notta, který začal nahlas zpívat „Kotlík plný horké silné lásky!".

Podruhé už Raddle vystřelil jenom proud rudého světla, kterému jsem se obratně vyhnula. Další dvě kouzla mi hrozili rozbít hlavu. Snaží se mě donutit přejít do trvalé obrany!
Okamžitě jsem hůlkou odrazila další kouzlo a to poslední jsem nechala narazit do vázy na okně, která se roztříštila. Profesorka okamžitě využila štítového kouzla. Třída teď Raddlovi nadšeně fandila. Vanessa mrkla na Raddla a nasadila zamilovaný úsměv. Raddle se, pokud mohu soudit pousmál. A mě se začala vařit krev. Ani nevím proč.

Další kouzlo jsme odrazil a sama jsem proti němu vyslala sérii dalších. Dvě stačil odrazit a třetímu se už musel vyhnout.

Vyslala jsem další dvě kouzla. Zadýchaně, ale stále s grácií se jim vyhýbal. Viděla jsem jak profesorka stáhla štítové kouzlo, asi už předpokládala konec. Nikdo si nemohl myslet, že vyhraju. No co, je čas je překvapit. Spatřila jsem, jak si Nessa v malém zrcátku upravuje rtěnku. Raddle proti mně vyslal kouzlo, které jsme nechala proletět a sama jsem blesku rychle vyslala kouzlo do toho zrcátka.
„Colloshoo!"
Kouzlo se odrazilo a trefilo Raddla přímo do hrudi. Pod jeho nohami se vytvořila velká lepkavá louže, která ho donutila stát na místě. Došla jsem k němu a přiložila jsme mu hůlku k ohryzku. Ani se nehnul. Nessa zděšeně zírala na své zrcátko.
„Ahoj Riddle, není dnes hezké počasí?" zeptala jsem se ho jemně. On protočil oči v sloup.
„Jo a mimochodem. Vyhrála jsem, kdyby sis nevšiml." vysmála jsem se mu a otočila se na ohromenou třídu. Julian hlasité zavýskl a Cass se smála.

„Ona! Ona podváděla!" zavřískla Nessa. „Nepodváděla, využila prostředí a to by měl každý dobrý kouzelník umět." umlčela ji profesorka.
„Ale!" chtěla se hádat Nessa.
„Tak dost!" uklidnila ji profesorka znovu.

„Jaké to je být poprvé poražen Tome?" zeptala se profesorka.
„Měl bych víc cvičit. Tohle bylo naposledy." pronesl zlověstně Raddle.

Ahoj, rozhodla jsem se napsat ještě na rychlo kapitolu.

Anarka.