Havran mezi Hady - mračna na obzoru

2.Kapitola:Zmijozel is my! Kyblíku jeden!

——-nádraží 9 a 3/4—————————————
10:45

Přemístili jsme se na nádraží. Všude houkaly sovy rodiče se loučili s dětmi a nějaká parta kluků za oknem ve vlaku se hlasitě smála.Hned jak se na mě Albus otočil vycítila jsem, že by mohlo dojít ke kázání. Místo toho se jen otočil a pronesl „Sáro, přesně kvůli tomu jdeš až teď do školy. Pamatuj si, tvé schopnosti ovládáš ty ne ony tebe. Hlavně mi tu školu nezbourej"povzdechl si Albík. „Rozkaz! Pane!" zasalutovala jsem na něho a on se usmál. „Dávej na sebe pozor" řekl mi a pak mi rozcuchal vlasy. Rychle jsem si vlasy zčala upravovat a poté jsem se zasmála „Tak ve škole Albe!" pak jsme se rozeběhla vstříc budoucnosti.

Procházela jsem vlakem a hledala nějaké volné kupé, a pak mi říkejte že zákon schválnosti neexistuje. Jedu poprvé do Bradavic a stejně nemůžu najít ani sedadlo volné. V tom jsem si všimla kupé ve kterém seděl jen nějaký hnědovlasý kluk. Chtěla jsem vejít, ale předběhla mě jakási černovlasá hnědooká holčina, která otevřela dveře a zeptala se.

„všude jinde je plno...Můžu si přisednout?" chlapec se ani nenamáhal se na ni podívat.„Jak se jmenuješ?" zeptal se chladným hlasem.„Melanie" špitla dívenka. Podívala jsem se na dívenku. Nepotřebuju svou schopnost, abych věděla co je zač. Mudlovská šmejdka.
Klukovi to očividně došlo taky. Přesto jí odpověděl.„ A příjmení nemáš?!" evidentně mu docházela trpělivost.

„Cooperová, jmenuji se Melanie Cooperová." zašeptala dívenka tak rychle, jako kdyby jí měl za chvíli sežrat. Kluk si povzdychl a řekl „tak, Melanie Cooperová, měla by jsi vědět, že s mudlovskými šmejdy nesedím. A ani s polokrevnými, jen aby jsi věděla" odfrkl si.„A teď táhni!" přikázal. Holčina celá vyklepaná vyběhla z kupé a už ji nikdy nikdo neviděl. Ne, dělám si srandu jen šla toho kluka pomlouvat do vedlejšího kupé.

Já jelikož jsem slušně vychovaná dívenka. Tak nečiním lidem to co se jim nelíbí, až na Albuse teda, ale ten se nepočítá bydlí se mnou. Tak jsem se rozhodla, že když má takový problém s otázkami jiných lidí, tak se ho nezeptám vůbec.

A tak jsem vešla ke klukovi do kupé a sedla jsem si naproti němu kufr jsem si zmenšila a kouzlem a dala si ho do kapsy. Zašmátrala jsem v kapse a vytáhla knihu co jsem měla právě rozečtenou a malý kožený deník vázaný v dračí kůži. Vytáhla jsem světlou hůlku a poklepala jsem na knihu hůlkou v duchu jsem si představila slovo.

„Engorgio"

Věci se okamžitě zvětšily. Otevřela jsem knihu a začala jsem zapisovat kouzla co by se mohla hodit. Ještě než mě ukamenujete tím, že nemám čím to napsat tak bych chtěla říct že jsem vymyslela kouzlo, které z hůlky udělá nenápadný brk.( má jen ostrou špičku se kterou se dá bez problému psát...Chápeme?Chápeme.)

Zamumlala jsem do ticha „recordarentur, scribe" ( kouzlo latinsky znamená: zaznamenej, zapiš).

Kluk se na mě díval jako na Akromantuli v baletní sukýnce. A ta představa ho evidentně iritovala, jelikož mu žíla na čele nebezpečně pulzovala.„ Já jsem ti dovolil si přisednout? Že jsem si toho nevšiml." optal se mě kluk.

Já jsem se na něj chladně usmála a pronesla jsem „Ne, jelikož ty jsi mě nepozval, pozvala jsem se sama." pokrčila jsem rameny a věnovala jsem se dál zapisování.

„Víš ty vůbec kdo já jsem?" zeptal se a v oku mu cukalo.„Ehm...Zatím váhám mezi pitomcem a blbečkem. Co myslíš ty?"nevině jsem se na něj usmála a zamrkala řasami. A pak jsem se rozhodla schovat knihu i sešit a pořádně si ho prohlédnout.

Tmavě hnědě vlasy nádherně kontrastovaly s bledou barvou jeho pokožky a jeho černé oči mě propalovaly. „Jestli na mě budeš dál takhle koukat, tak tě něčím praštím" poznamenala jsem do ticha.

„Jsem Tom Riddle, ale tebe neznám...Kdyby jsi mě znala tak víš, že urážet mě, není nejlepší začátek." ušklíbnul se Tom.„A když už zkus mi alespoň říct s kým že to mám tu čest?"pronesl ironicky.

"Jsem Sarah Grindelwald, těší mě" ušklíbla jsem se pro změnu já. On se zarazil a díval se na mě jako kdybych mu právě urvala nos(už víme jak o něj přišel). „Ty jsi jeho příbuzná, nebo tak něco?" optal se mě opatrně.

„Něco mnohem horšího...Jsem jeho dcera."

Dál už jsme jeli mlčky.

——————-nástupiště v Prasinkách—————
18:00

Vystoupila jsem z vlaku a čekala jsem co se bude dít. Nějaký obr zavolal do davu ,, prváci, všichni prváci ke mně!!!" volal. Když jsem k němu došla stejně jako ostatní prvňáci začal obr mluvit dál.,,Ahojte prcci, já jsem Aragus, klíčník a šafář v Bradavicích. Teď se se mnou přeplavíte na loďkách přes jezero, tam jsou bradavice, dobře, špunti? A do loděk jenom po čtyřech, se mnou v loďce pojedou poslední dva." sice se mi oslovení ,,špunt" moc nelíbilo, ale i tak jsem naskočila k němu do loďky. Proč zrovna já musím jet s prváky. Pitomý Albík.

Za chvíli jsme už pluli, po lesklé a rovné hladině jezera. ,,to jezero se jmenuje Černé, přečetla jsem si to v dějinách Bradavické školy" oznámila nám nějaká holka.

———————Bradavice————————————
——-Velká síň——————-
———Chvíle před zařazováním———-
18:30

Stála jsem uprostřed hodovní síně spolu s ostatními a čekala na zařazení. Bála jsem se nechtěla jsem do nebelvíru, ale věděla jsem, že strachem to jen zhorším. Albík nás začal vyvolávat

,,Petter Weasly"
,,Nebelvír!"

,,Adam Lavieti"
,,Nebelvír!"

,,Flaymont Potter"
,,Nebelvír!"

,,Lauren Meribedr"
,,Mrzimor!"

,,Melanie Cooper"
,,Nebelvír!"

,,Kateline Mckinonová"
,,Havraspár!"

,,Arabastus Black"
,,Zmiozel!"

,,Ellsa Marie Blacková"
,,Zmijozel!"

,,Nanny Iloisa Blacková"
,,Zmijozel!"

Jak jinak.

,,Anne Coline Black"
,,Zmijozel!"

,,Sarah Monroy Thalia Grindelwald" celá síň si začala šuškat.Nečekaně. Tom mě propaloval zaujatým pohledem.
Šla jsem pomalu ke stoličce a nasadila jsem si moudrý kyblík. Pardon, moudrý klobouk. Ach jo, pojďme mu pro teď říkat ,,Kyblík".

V hlavě mi zazněl hlas moudrého kyblíku.

,,Vidím v tobě odvahu, a k tomu by se ti mohl hodit Nebelvír, ale ten to nebude. Mrzimor ani náhodou, pravděpodobně by jsi ho zbourala, Takže je to Havraspár nebo Zmijozel". ,,Hej kyblíku já se nechci celej den mořit v knížkách!" zaječela jsem na něj v myšlenkách.,,Kyblíku?! Tak mě ještě nikdy nikdo neoslovil, ty jedna drzá malá opice! Marš do Zmijozelu a ať už tě tady nevydím"

V tom se síní ozvalo ,,Zmijozel!".

Běžela jsem ke stolu zmijozelu. Kámo, já jsem fakt urazila klobouk.

Tak čusko, snad se kapitola líbila?
Anaru